Autoreflexe po závodě 1. část

'' OPRAVDU VŠECHNO CO VE SVÉM ŽIVOTĚ DĚLÁTE JE OVLIVNĚNO VAŠIMI VOLBAMI. MŮŽETE SI ZVOLIT BÝT OBĚTÍ, NEBO ČÍMKOLIV JINÝM BUDETE CHTÍT. ŽIVOT JE VOLBA. A TATO VOLBA JE JEN VE VAŠÍ MYSLI. ''

Doufám, že tento krátký citát na úvod vás přiměl zamyslet se. Mě rozhodně k zamýšlení přivádí. 

Nechat se vystresovat situacemi, které neumíte ovlivnit, nebo věcmi mimo vaši kontrolu?

Př.: Budu se při závodě soustředit na to, že nemám dost natrénováno. Budu se soustředit na to, že se cítím slabě. 

To je však negativní. Proč se nesoustředit tedy na věci, které mohu nyní - tady a teď ovlivnit?

Ta situace, kdy nemohu, zde však ještě není. Vždyť jsem ještě nic neuběhl(a). Je to jen ve vaši mysli.

Jak tedy myslet správně?

Nebudu vám tady nutit, ani říkat,  co byste měli či museli dělat v těchto chvílích. Každý má své rituály. 

Co je však podstatné?

Zaměřit se na situace, které můžeme ovlivnit. Nikoli na situace, se kterými už nic neuděláme. 

Po zaznění startovního výstřelu je už zbytečné přemýšlet, jestli máte dost jídla, či náplast. To už nyní neovlivníte. To jen obrazně. 

Dech

Co se děje v době před startem? Z fyziologického hlediska se zvyšují hladiny adrenalinů a dalších ''stresových'' hormonů v krvi. Jedná se o tzv. situaci boj nebo útěk. Jednodušeji se jedná o stres. Tělo se začíná na daný výkon připravovat už minuty před začátkem výkonu. Laicky řečeno tělo se jakýmsi způsobem zahřívá. 

Jedná se o správný stres, který při konstruktivním použití může zaručit kvalitní výkon. Nesmíme se však nechat rozhodit, příliš  bezdůvodně se vystresovat, nebo naopak sklouznout k úplným stavům apatie. Poté výkon nemusí být tak kvalitní, jak bychom si představovali. A smutné je, že s těmito situacemi můžeme pracovat. Můžeme se naučit před závodem uklidňovat a díky tomu podat kvalitnější výkon. 

JAK SE ZAČÍT HODNOTIT PO ZÁVODĚ? JAK HODNOTIT DANÉ SITUACE?

Co jsem vám nyní nastínila, vám může pomoci pochopit vaše vnitřní rozpoložení, doufám.

1. CO JSEM UDĚLAL(A) PŘED ZÁVODEM?

Najedl(a) jsem se dostatečně kvalitních potravin? Byl(a) jsem dostatečně vyspaný(á) či odpočatá a to fyzicky i psychicky?

Šel/šla jsem do závodu s klidnou myslí?/ bez zaobírání se nepodstatnými myšlenkami či myšlenkami nesouvisejícími se závodem? Byl(a) jsem opravdu TADY A TEĎ? Nebo jsem zde byl(a) jen fyzicky a mentálně jsem ''lítal(a)'' myšlenkami jinam? 

TO JSOU MALÉ, NA PRVNÍ POHLED NEPODSTATNÉ DETAILY, ALE NA VŠEM ZÁLEŽÍ

Tyto drobnosti mohou váš výkon radikálně ovlivnit a proto je dobré, si po každém ultramaratonu i jiném závode, zhodnotit si celý závod. 

Ne však jen v mysli. Napište si tyto situace. 

CO JSEM MOHL(A) UDĚLAT LÉPE? 

Snažte se však sebe hodnotit objektivně a hlavně konstruktivně. Děláte to sami pro sebe. Čím upřímnější ve svém hodnocení sami sebe budete, tím větší máte šanci, zlepšit se. A nejen při závodě a při sportu, ale i v životě. 

BUĎME UPŘÍMNÍ SAMI K SOBĚ

 Ke komu jinému, když ne k sobě? 

Při hodnocení sebe sama, bychom měli nehledat jen naše zápory, ale i klady. Obojí je důležité. Ne však jen negativní a hlavně ne, nekonstruktivně negativní. 

Díky špatným situacím, najdeme chybu, kterou zlepšíme. Díky pozitivním situacím, díky nalézaní ve špatném to dobré se pozitivně motivujeme k dalším kvalitním, vytrvalým výkonům. Obojí je důležité. 

Uvedu vám dva příklady.

Jak je to špatně: ''Jsem blbý(á), nestojím za nic. Vždy to pokazím. To nemá cenu.'' 

CO NEMÁ CENU? PROČ SE SHAZUJI? TAKOVÁ VĚTA, ČI TVRZENÍ NÁS V BUDOUCNU NIKDE NEPOSUNE. SPÍŠE NÁM UŠKODÍ. 

NEBUDE LEPŠÍ ŘÍCT TO TAKTO?

Jak je to dobře: ''Dneska se mi opravdu nedařilo. Co bylo příčinou? Měl(a) bych více zapracovat na motivaci a vytrvalosti. Fyzická kondice nebyla, jak jsem po dnešku zjistil(a) nejdokonalejší. Je tedy na čase začít na tomto nedostatku pracovat formou tréninku. 

VIDÍTE ROZDÍL MEZI PRVNÍM A DRUHÝM TVRZENÍM?

 U druhého tvrzení máme mnohokrát větší šanci se ve výkonu zlepšovat. Jedná se o konstruktivní hodnocení. Nebudu si škodit a shazovat se. Najdu chyby, které ale musím správně pojmenovat, abych s nimi dokázal(a) pracovat.  Jen tak tyto chyby mohu do příště zlepšit. Pokud se však jen shodím, tak nikdy nezjistím, jak bych se příště mohl(a) zlepšit. 

NAPIŠTE SI, CO CHCETE DO PŘÍŠTĚ ZLEPŠIT
Zhodnoťte si daný závod. Nyní už víte, jak hodnotit konstruktivně, aby hodnocení mělo smysl. Vyzkoušej to. Napiš si hodnocení na papír. Postupem času zjistíš - až bude takových cca 10 nebo 50 nebo více hodnocení, že se opravdu zlepšuješ. Můžeš se dívat, jak postupuješ ve svých cílech a výsledcích dále a dále. Vyzkoušej to VĚŘ SI. TO ZVLÁDNEŠ. TO DÁŠ.  TY JSI TA JEDINEČNÁ OSOBA, KTERÁ MŮŽE SAMA SEBE ZMĚNIT, A NĚKDE SE POSUNOUT.

DRŽÍM PĚSTI. DOUFÁM, ŽE VÁM BUDE TENTO ČLÁNEK UŽITEČNÝ :) MĚJTE SE RÁDI.
A MYSLETE POZITIVNĚ. TO VŠE A MNOHEM VÍCE VÁM PŘEJE
VAŠE MÍŠA :)

''PO KAŽDÉ BOUŘI JEDNOU VYSVITNE SLUNCE''

Adrenalinové tréninky 3

VYPNOUT MOZEK, CHVÍLI NEMYSLET, JEN BĚŽET A JÍT. SAMA, BEZ LIDÍ, V LEDU A SNĚHU NA JEDEN Z MÁLA KOPCŮ, KDE VÍM, ŽE LIDI V TUTO DOBU NEPOTKÁM. NO NÁDHERA. DOKONALÉ ODREAGOVÁNÍ A NADMÍRU UŽITÝ TRÉNINK

VYTVOŘIT VIZI, POTÉ PLÁN A VYRAZIT - NA SKOK DOMŮ
Chci na Kněhyni. Ještě jsem tam letos nebyla. Jak já to tam miluji. Zvlášť v dnešní době, kdy jsou Beskydy pod návalem turistů. Turisté a běžci mi doufám odpustí, že chci být sama a bez lidí. A tak mám ráda tyto místa. Místa, která vás dobijí potřebnou energií.

MELANCHOLICKÉ POČASÍ

CHCE SE MI BĚŽET?
 Ano i ne. Na Tanečnici sedlo běžím a zbytek trasy pokračuji chůzi. Vychutnávám si kouzlo samoty a nádherné přírody. Božský to klid. To, co moje mysl potřebovala.

CESTA NA VRCHOL POKRYTÁ LEDEM

CESTOU NECESTOU
Cestu si náramně užívám, až tak moc, že jsem za chvíli na vrcholu, kde si to úžívám ještě více. Šumící vítr okolo. Vítr, který se možná za chvíli promění ve vichřici.

ASI ZDE ŘÁDILA VICHŘICE

PŘI LEZENÍ NA PAMÁTNÍK SE MÁLEM PŘERAZÍM
Tak to dopadá, když musím všude vylézt :D nakonec se mi zdolání ''vrcholu'' podaří a mohu si dopřát skvělé selfie na památku.

PAMÁTNÍK NA VRCHOLU

ZIMA ZIMA, ZIMA
To je tak, když je frajerce teplo a sundá si jedinou bundu proti větru co má na sobě. A pak ještě rychle foto, než vychladnu :D

ÚSMĚV

UKAŽ TY SVALY :D PÓZA

A TADY MÁM UŽ DOST SAMA ZE SEBE
I TO JE ZPŮSOB JAK SE POBAVIT

SEBĚH

Musím konstatovat, že jsem ráda, že jsem tento trénink přežila. Ne jen že se Knápková neobleče, ale ani ty hole a nesmeky si nevezme.

Vše se ale zvládne. Hold neběžím po cestě, ale kličkuji dolů mezi stromy ve sněhu. Protože bych nerada, aby mě někdo hledal někde v horách s polámanými končetinami. Hlavně že jsem se dobře bavila.

ADRENALIN NADE VŠE

A abych toho neměla málo, tak si musím dát seběh po sjezdovce z Pusteven. Seběh by nebyl problém, kdyby se nezačínalo šeřit. A myslíte, že jsem měla čelovku. To mě ale donutilo běžet rychleji. Dokonce si vysloužím pozdravy sousedů, které opravdu v závalu adrenalinu a soustředěnosti na běh z kopce, nepoznávám.

JAK SI VZÍT Z PROHRY TO DOBRÉ? PROČ SE NA VĚCI DÍVAT POZITIVNĚ?, ANEB TROCHA FILOZOFIE, ALE HLAVNĚ PSYCHOLOGIE A NEJEN TÉ SPORTOVNÍ :)

TADY A TEĎ. VĚŘIT. ŽÍT NE JEN PŘEŽÍVAT. A ZKUŠENOST, AŤ ŠPATNÁ ČI DOBRÁ, NÁS POSUNUJE DÁLE. CO ALE ROZHODUJE? JSI TO PRÁVĚ TY. NE NĚKDO VENKU. VSTAŇ A JDI ZA TÍM, CO CHCEŠ!

KDYŽ SE NĚCO NEPOVEDE?

Můžete mít myšlenky typu: ''Proč já to vlastně dělám? K čemu to dělám? Co z toho mám?'' Člověk je zklamaný, samozřejmě. Není ale to, co z toho máme pocit? Nemusí být pozitivní, může být negativní. Při nedokončeném závodě býváme většinou zklamaní. Po pár dnech, po čase, přijmete tuto negativní zkušenost. Poučíte se. Někdo se poučí dříve, někdo později. Každý člověk je jiný. Každý úspěch i neúspěch jinak snáší.

ROZHODUJÍCÍ JE MYSL, PŘESNĚJI NASTAVENÍ MYSLI

Můžeme si celý život říkat, jak na něco nemáme a jak jsme ve všem neschopní. A nebo můžeme jít a něco s tím udělat. Žádný učený přece z nebe nespadl.
Zvláště v průběhu závodu je důležité udržet si pozitivní nadhled. A čím je závod delší, nebo trvá přes noc, tím je samozřejmě těžší udržet si klidnou a pozitivní mysl. Je třeba to také trénovat.

NĚKDY VYHRAJEŠ, NĚKDY SE POUČÍŠ!

Není o tom vše? Není o tom celý život? Závodění, studium, vztahy a spousty dalšího? Ne vždy se z nás stanou  vítězové. Ne vždy se všechno daří. Je dobré vzít si z toho špatného to dobré. Je dobré dívat se na věci z jiných úhlů. S odstupem času a s nadhledem uvidíte vše jinak.

KDYŽ SI NEVĚŘÍTE, ŽE NA TO MÁTE?

Neměli bychom právě proto jít a udělat to, v čem si nevěříme a zjistit, že na to vlastně máme? Každý z nás má někdy špatné dny. Dny, kdy chce se vším seknout. Zvlášť v dnešní společnosti, kdy jsou nároky kladené na nás ze všech stran velmi vysoké. Ale to, co tě nezabije, to tě posílí. VSTAŇ, VĚŘ SI A JDI ZA SVÝM SNEM. Řekla bych to lépe jinak - Posunuj se malými krůčky ke svému cíli. I malý krok je krok. A NEPONIŽUJ SÁM SEBE A SVÉ OKOLÍ. MĚJTE SAMI SEBE RÁDI... Bez toho se dále neposunete. Budete nabručení na sebe i na celou společnost, která je okolo vás. NENÍ LEPŠÍ SE USMÁT A NAJÍT SI NA TOM ŠPATNÉM TO DOBRÉ. BERTE TO S NADHLEDEM :)

A TAKY POZNEJ SÁM SEBE, JAK ŘEKL SOKRATES

Což je opravdu těžké. Vždyť někdo to dělá celý život.... Přesto je dobré znát sám sebe, alespoň tam, kde to jde. Znát své záporné, ale také kladné stránky. A znát své slabé i silné stránky.

Tak schválně. Vyjmenujte si v duchu deset pozitivních/kladných vlastností na vás samých. Napište si je. Rozvíjejte je. :)

VŠE JE POMÍJÍVÉ A NIC NETRVÁ VĚČNĚ

Neexistují dvě stejné chvíle.  ''Nikdy nic nezůstane stejné.'' jak řekl gymnasta Dann Millman. Je jen tady a teď.
Je na čase se s tím smířit. Život je pak jednodušší.

''MÍSTO TOHO, ABY SE ČLOVĚK DOBRODRUŽSTVÍ DEFINITIVNĚ VZDAL, NAVRHUJE NOVÁ'' Reinhold Messner

A tak člověk jde, a přihlásí se na další závod a pak na další a na další.
A nebo si sbalí minimum věcí, potřebných k životu a vydá se daleko do hor nebo do cizích krajin. A to nám dává smysl. Ať je to volnost, příroda, dobré jídlo, či dobrá hudba. Pocity a prožitky, které zažíváme při těchto situacích.

NĚKDY MÁME POCITY EUFORIE NĚKDY POCITY ZKLAMÁNÍ
Obojí však patří k životu, bez záporných zkušeností, či jistých ''pádů'' bychom se nemohli posunout dále.

NEGATIVNÍ ZKUŠENOST A ZÁŽITEK NENÍ ŠPATNÝ
To jen my jsme manipulováni sociálními sítěmi, že je vše nádherné, krásné, dokonalé a bezbolestné. Instagram nám každý den předkládá tuto zkušenost. Psychika člověka tím pak může jistým způsobem utrpět. Všude okolo sebe vidíme jak je vše krásné a pozitivní. Skutečnost je ale jiná.
Co nás ale posunuje dále? Jedno přísloví říká, že není důležité kolikrát upadneme, ale kolikrát vstaneme, když upadneme. To naše pády, překážky, zklamání a problémy nás posunují dále. Díky ním jsme silnější. Vždy záleží na nás jak k dané věci či problému přistoupíme. Zdolání problémů, tak jako vysokých kopců nás činní silnějšími.

OPRAVDOVOU OSOBNOST ČLOVĚKA POZNÁTE AŽ V EXTRÉMNÍCH SITUACÍCH
Například v průběhu ultramaratonu.

10 + 1 důvodů proč (začít) běhat Ultramaratony?

Tipy pro lidi - běžce či neběžce, kteří váhají jestli si nevyzkoušet nějaký delší závod či ultramaraton. Co získáte? Je toho však mnohem více než deset věcí. Uvádím jen pár z nich. Jaké jsou vaše zkušenosti? 

Po závodě s názvem PŘEŽITÍ  

1. Člověk nemusí brát drogy, stačí endorfiny - látky, které se vám při výkonu vyplaví do krve a způsobují ty radostné stavy, co po výkonu zažíváme

2. Běžet ultramaraton spolu s holemi je efektivnější, než chodit do posilovny. Zapojíte většinu svalu v těle. Komu by to nestačilo, může si přidat zátěž do batohu. Ale kdo by to dělal?  Už tak si máknete.

3. Běžíte či jdete na čistém vzduchu. Užíváte si krásy přírody a okolní krajinu

4. Získáte spoustu přátel či známých na celý život, nebo alespoň na část života

5. Získáte nezapomenutelné zážitky, které vám už nikdo nevezme.

6. Získáte obrovské zkušenosti, které se vám do života určitě budou hodit

7. Zjistíte kde jsou vaše hranice a limity, které existují hlavně v lidské mysli

8. Zažijete krize i dobré zážitky, na které jen tak nezapomenete

9. Naučíte se být sami se sebou a poznáte sami sebe. Jak reagujete v krizových situacích? Naučíte se tyto situace zvládat

10. Těžce získaných věcí, či těžce dosaženého výkonu si budete více vážit

11. Poznáte nové prostředí, podíváte se do kopců či do hor. Každý ultramaraton je jiný a nikdy nezažijete stereotyp. A když budete šikovní, podíváte se i do zahraničí.

Existuje samozřejmě více důvodů proč začít běhat. Záleží jen na vás, který preferujete a zdali berete tento důvod jako podstatný.
Jak se říká, každá stránka má dvě mince. Vyzkoušet se má ale všechno, nebo ne?

Jak jsem se ''kdysi'' dostala k ultramaratonu a proč si nyní dávám pauzu? :)

K ultramaratonu jsem se dostala náhodou. Běhala jsem a běhala. Až jsem zjistila, že se dá v tomto šíleně dlouhém běhání závodit. Ani chvíli jsem neváhala. To budu dělat. A protože jsem se vždy považovala více za běžce, než za běžce na lyžích. Měla jsem naprosto jasno v tom, jakým směrem se budu po gymnáziu ubírat. ''To tě za pár měsíců přejde.'' říkalo mi okolí. Už je to devět let co jsem tomuto sportu propadla. Jak to začalo, probíhalo, proč si dávám pauzu a co plánuji? 

PRVNÍ ZKUŠENOST A PROPADNUTÍ TOMUTO SPORTU 

Před cca devíti lety - dodnes si pamatuji ten okamžik, kdy jsem propadla tomuto sportu. V tu dobu jsem ještě neměla odvahu běhat tak dlouhé kilometrové distance. ............bylo to na nočním přechodu z Lysé hory na Velký Javorník. To jsem ještě 50 kilometrů na tomto přechodu šla. Další rok už jsem to samé běžela.

ZAČALO TO BĚHEM NA LYŽÍCH.....

Začalo to během na lyžích, následně jsem si vyzkoušela pár závodů v Běhu do vrchu. Můj tehdejší lyžařský trenér na sportovním gymnáziu si asi myslel, že je to jen úlet, že mě to přejde. Taky že přešlo. Potřebovala jsem delší trať. Jednou jsem přičichla k takto dlouhým tratím a v tu chvíli už jsem nemohla přestat. Bylo to jako droga. 

Kdysi na gymnáziu na krajském přeboru

''Trenére, prosím, můžu jít těch dvacet čtyři hodin na Lysé hoře? Prosím.'' Nechtěl o tom ani slyšet a to samé má rodina. Trenér nakonec po mém usilovném přemlouvání svolil. Podmínkou však bylo nezranit se. Teta mi den před mou první dvacet čtyři hodinovkou na Lysé hoře, kde jsem si mimo jiné dala svůj osobní rekord, napsala něco ve smyslu ''Doufám, že tam zítra nejdeš.'' Finančně mě rodina podporovala. Někdy mi však chyběla ta psychická podpora. Rodiče nikdy nesouhlasili s tím, že jsem začala tak brzy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého roku běhat a chodit takto dlouhé tratě. Myslím, že nesouhlasí do dneška. Jen začali více respektovat má rozhodnutí. Nebylo moc nazbyt. Já když si něco dám za cíl...tak za tím jdu zuby nehty. :D

Na tréninkovém campu v Sant Caterina na gymnáziu (cca rok 2010)

Podmínku trenéra nezranit se jsem splnila. V pondělí jsem tedy po víkendovém závodu stála v kumbále připravena na trénink s plackou v ruce a osmi okruhy v nohách.

Tréninkový camp v Livigno na gymnáziu (cca rok 2009)

ULTRAMARATONY 

ZAČÁTKY  
Samozřejmě, že se mi líbilo, když jsem dokončila svou první Beskydskou sedmičku. Ta euforie v cíli je nepopsatelná. Každému bych přála to zažít.
Cílem bylo dokončit. Svým způsobem jsem si asi i vnitřně chtěla dokázat, že na to mám. To nebyla v tomto sportu ještě tak masová účast. Když jsem zmínila, že ''běhám'' ultramaratony, tak se mě lidé ptali: ''Co to je? '' Dnes už se zeptá málokdo, alespoň z běžců.

PRŮBĚH
S ultramaratony jsem prakticky dospěla. Od prvotních závodů s těžkým batohem s množstvím jídla a trekových bot jsem se dostala k lehkému batohu, běhu s holemi a lehkým teniskám. Z kopce jsem místo chůze začínala běhat. Vyžívala jsem se v těchto trénincích. Samozřejmě že jsem kolikrát spadla. Však také téměř na všech elasťácích mám díry na kolenou. Některé z nich jsem si dodnes nezašila.

ZLOM
Psychicky jsem si připadala vyrovnaně až na přelomu dvacátého druhého až dvacátého třetího roku. Věděla jsem už co chci a šla jsem si za tím. Běhalo se mi skvěle. Hlavně už jsem závodění brala jinak a měla jsem nějaké zkušenosti. Z těch zkušeností jsem těžila. Dlouho. 
Začínala jsem více vnímat, že nejde zas tak o trénink a kondici, jak o psychickou pohodu a vyrovnanost.
Přestala jsem to přehánět s trénováním. Tří hodinové tréninky po kopcích jsem postupem času přestala realizovat.

Před startem závodu Běh na Lysou horu v Ostravici  (cca 2010) - běh do vrchu

Při nástupu na vysokou školu jsem navíc pochopila pravý smysl studia. Volného času a času na trénink ubývalo a jiných povinností přibývalo. 
Každý si říká, že studium je pohodička. Ono to tak vypadá. Ale skloubit vše dohromady školu,trénink a brigády bylo rok od roku horší a horší.
Dospělo to až do fáze, že jsem téměř přestala běhat. A běhat po kopcích  - o tom nebylo ani pomyšlení. Výjimkou byly víkendy a prázdniny.

Nakonec jsem se s městem smířila. Trvalo mi to, a to sakra dlouho. Strašně mi chyběly tréninky z dob na gymnáziu. První rok jsem takto protrpěla. 
Následně jsem trénovala pomocí samotných závodů. Jedním závodem jsem se připravovala na závod druhý. Naběhala jsem tím i potřebné kilometry a ušetřila čas.

PŘIŠLA VŠAK KRIZE 
Přestala jsem se zlepšovat a posouvat tak jako na začátku. Odběhala jsem si spousty závodů. Mezi těmi nejtěžšími bylo Pět beskydských vrcholů, Beskydská sedmička, Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře, ale i takový Slezský maraton, Lysohorský čtyřlístek, Hostýnská osma a další.

Někdy jsem si delší závody proložila něčím kratším jako Hornickou desítkou či etapovými závody Lysacup, kdy vybíháte každý víkend na Lysou horu z jiné strany a jiného místa.

S Lenkou v cíli závodu Přežití

Mimo hlavní sezónu, kterou mám většinou během léta, jsem se vydala i na závod horských kol.
Tyto zkušenosti však nestačili a já dostala po zimě vizi vyzkoušet si survival. Jednalo se o přírodní víceboj s názvem Přežití. Typ takového závodu jsem si vyzkoušela poprvé a oslovil mě.

NYNÍ 
Balancuji mezi tím vyzkoušet si něco ještě drsnějšího. Např. jiný typ survivalu či jiného přírodního víceboje. Lákají mě i vícedenní závody. Chci chodit pomaleji a vytrvaleji. Tyto typy závodů mě lákaly vždy. Jen jsem na to neměla věk a zkušenosti. Věkově bych si na tento typ závodů už troufla. Nechci jen běhat. Chci se posouvat dále. Určitě ve vytrvalostních sportech. Extrémy také miluji a bez nich to nejde.
Zvolním. Plánuji pár kratších závodů, ale už ne čistě ultramaratony - možná s výjimkou jednoho, který si nenechám každoročně ujít.

PROČ TEDY TA PAUZA?
Nemám čas na trénink. Ano, máme čas jen na to, co považujeme za prioritní. Já se ale z určité životní etapy potřebuji posunout dále. Nejde v cíli jen o závodění v ultra. Jde hlavně o to, aby z toho člověk měl radost. A na to občas bohužel zapomínáme. A v cíli si uvědomíme, že se honíme za ničím. Ne, že bych to,co jsem si zaběhla brala jako nic. Jen už to není taková priorita. Hodně práce, škola a není na vše čas. O dalším ani nemluvě.
 Fáze něco si dokazovat mě už dávno přešla. 

A JESTLI BUDU JEŠTĚ BĚHAT ULTRA?
Uvidím. Možná ano, možná ne. Dávám tomu čas, který ukáže zbytek.

Hostýnská osma 2017

Hostýnská osma 2017 byla o hodně překonáváních. 
Nejen psychickém, 
ale i fyzickém. 
Vypnout hlavu, 
potlačit bolest. Zachovat klid. 
Byl to letos pohodový závod. 
Neměla jsem očekávání. 
Naopak cílem bylo dokončit. 
Nakonec z toho celého byla 
alespoň bedna v kategorii 
a celková bramborová medaile. 
Bez pohánění Lenkou, 
hlavně v posledním seběhu
 to mohlo dopadnout i jinak.
 Výkonu pomohlo i počasí,
 které nám hrálo do karet.

DEN PŘED ZÁVODEM

K večeru přijíždíme do Rajnochovic - kde probíhá každým rokem zázemí ultramaratonu s názvem  Hostýnská osma. Jedná se 6. ročník závodu v Hostýnských vrších  o délce 65 km a převýšením 3000 m.

Pocity večer před závodem
Cítím se skvěle. Před závodní stres zatím nepřichází. Lenka si dělá srandu, že jsme invalidní tým. Leňu bolí pata a já mám dlouhodobé problémy s iliotibiálním pásmem  - se šlachou na levé noze. Přesto se cítím skvěle. Pravděpodobně role psychiky, kdy nemám žádné očekávání. 

V zázemí závodu v Rajnochovicích na vás navíc vždy dýchne skvělá atmosféra - pořadatelsky, za mě, perfektně zvládnutý závod. Ráda se zde každý rok vracím. Je to taková srdcovka. Už se to u mě stává tradicí. Zatím jsem nevynechala žádný ročník. 

Běhání ultramaratonů už u mě není to, co bejvávalo, když jsem před devíti lety začínala. Potřebuji zvolnit. Nevím jestli se vrátím nebo ne. Avšak nyní potřebuji pauzu. 

Večer před závodem se se mnou dá do řeči jeden pán, který si mě prý pamatuje z prvního ročníku. Jak jsem nemohla po závodě vstát ze země. Jo, to byly časy. :) Od té doby něco uběhlo. 

V DEN ZÁVODU

V sobotu se v 8:00  hodin startuje. V 5 hodin však zvoní první budík prvních nedočkavců.  Já jsem spíše sova než skřivan a tak nikdy nepochopím, proč lidé vstávají tak brzy. Neodsuzuji to.  V 5:30 to vzdávám. Nemohu už usnout a tak to vzdávám a vstanu. 

Nyní mám dvě a půl hodiny do startu. Času až nazbyt. Nyní se už musím jen nasnídat, zahřát, rozcvičit, vyrazit. 

Průběh závodu

Start probíhá volně. Během celé trati zažívám deja vu. A aby taky ne, když letošní ročník byla kombinace předešlých ročníků.

Na úvod nás letos čeká rovinka po asfaltu, kde se můžu skvěle rozehřát. Cílem je nepřepálit a tak se nějak tak podvědomě navzájem s Lenkou sledujeme a snažíme se držet tempo. Jsme ale domluvené, že nesmíme přepálit start a tak se to i snažíme dodržet. Terén do první kontroly je relativně mírný. Stoupání začíná až z Čerňavy z které míříme na první větší kopeček Jehelník, kde je zároveň první kontrolní bod závodu. Tempo je zatím slušné. Začíná mírné klesání. Tělo už je zahřáté. Stále jsme na začátku. 

Na druhé kontrole nás čeká občerstvovací stanice, kde si můžeme doplnit pití. Doplníme tedy zásoby - budou potřeba. Dalším kopečkem, který čeká na zdolání je Hostýn. Je potřeba se před výstupem pořádně posilnit. Po zdolání typických schodů, vedoucích na známé křesťanské poutní místo nás čeká menší klesání, rovinka a pak takový ten terén nahoru dolů s mírným výškovým profilem. Prakticky se dá stále běžet. 

Po třetí kontrole na Hostýně, který oběhneme nás čeká mírné klesání a následně stoupání na kopeček Obřany. Na Obřany, tuším, doufám že dobře, vede tasa každý ročník. 

Obřany jsou typické tím, že se běží na vrchol a stejnou cestou se běžec vrací dolů. Je zde dobré vidět rozdíly mezi soupeři, kteří jsou před vámi a také naopak mezi těmi, co jsou za vámi - při seběhu z kopce. Čeká nás ještě  jedno stoupání na Pardus. Zde se kochám přírodou Hostýnských vrchů. 

Při následném klesání dobíháme na pátou kontrolu a zároveň se těšíme na jídlo, které má na této občerstvovací stanici být. To nás také motivuje k zrychlení. Následnou část trasy jsem asi trochu zaspala. Vypnula jsem mozek, hlavu a běžela jsem.

Dalším bodem, který si z průběhu závodu vybavuji je až stoupání na hrad Lukov. Od této chvíle začíná být terén náročnější a čeká nás ta náročnější část trati. 

Běžíme do obce Vlčková, kde se občerstvíme a stoupáme směrem na Humenec, přes obec Držková. 

Z Humence nás čeká už samé stoupání. A to výstup na vrchol Troják a pak nekončící stoupání na další vrchol Tesák. Zde zažívám menší krizi. V duchu si opakuji názvy míst, která jsou před námi a přidávám k nim slovíčko ''Už jenom'' Tesák a Kelčák  - Kelčský javorník. Toto oblbování mysli mi na všech závodech zatím funguje. Je to zároveň způsob, jak se dostat do pohody. 

Někde v těchto místech na trati mám další krizi. Cestou na Kelčský javorník si usmyslím, že chci tyčinku. Prosím Lenku, ať mi ji vytáhne. Tyčinka je ale někde vespod a není čas. Krize je zde. Lenka mi nakonec dává svou proteinovou s příchutí pistácie. Luxus. Snaží se mě tím motivovat. ''Teď už uběhnu cokoli.'' pronáším při zakousnutí. 

Při sebězích pobolívá lehce šlacha. Není to ale tak hrozné jako na Horské výzvě v Beskydech. 

Cestou při výstupu na Kelčský javorník mě zároveň motivuje i to, že se jedná o poslední kopec začne se klesat. 

Běží se už dobře. Motivuje mě jen vidina cíle a odpočinek. Snažím se co to jde, v rámci svých možností a také nechci být na trati déle, než je nevyhnutelně nutné. 

Deset kilometrů před cílem začíná stoupat má motivace. Vím už co mě čeká - po předešlých ročnících. 

Z Kelčského javorníku by to mělo být přibližně pět kilometrů. Snažíme se běžet co to jde. Potlačuji bolest. Myslím na uvolněnost, správnou techniku běhu z kopce a na správné dýchání. Když fyzicky nemůžu, snažím se běžet alespoň správně technicky. 

Lenka vepředu a já za ní. Do kopce si to sem tam vyměníme. V sebězích na ni nemám. Nemám natrénováno. 

Do cíle dobíháme za 11  hodin a nějaké minuty. Lehám si. Potřebuji to vstřebat. Endorfiny působí. Zítra však nebudu chodit. A také že ano. V neděli mě bolí celé tělo. Dlouho spím a celý den odpočívám. 

PO ZÁVODĚ

  

Na večeři si z možnosti výběru mezi gulášem a kuřetem, dávám kuře s chlebem. Nepohrdnu ani pivem a jsem spokojená. Jak málo stačí ke štěstí :) 

Tak jak před závodem nepiji, zásadně nikdy alkohol. Tak po závodě dodržuji slib a dávám si štamprlku domácí slivovice. 

 HODNOCENÍ ZÁVODU

Byl náročný, avšak jsem v cíli spokojená. Byl to - až do odvolání - poslední závod. Nic neslibuji, ale zároveň se nechci bránit něčemu novému. Chci jen zvolnit v disciplíně ultra :) 

Večer si užívám na diskotéce. Ulehám kolem půlnoci. 

Po závodě v mém těle nezůstal jediný sval, který by mě nebolel.  Ono nedostatečný trénink má nějaký důsledek.

Byla jsem však raději za psychickou pohodu, než za to, abych nějak výrazně trénovala. Ono ale vše špatné je pro něco dobré a naopak jak říkám. Ono se mi to ne jednou v životě potvrdilo. 

HORSKÁ VÝZVA BESKYDY 2017

Horská výzva - 62,4 km. Už od začátku jsem se po zkušenostech s Horskou výzvou bála asfaltu. Mé obavy se mi bohužel naplnily, do toho výkon umocnil, pravděpodobně nedostatečný odpočinek a regenerace po survivalu, probíhajícího před dvěma týdny. ''UŽILA'' jsem si asfalt a do cíle jsem doběhla jen díky Lence, která byla skvělá. Nebýt ji, tak to zabalím na Pinduli. 

PSYCHICKY SE PŘIPRAV NA ASFALT

 ''Psychicky se připrav na asfalt''  sděluje mi Lenka už před závodem. Ne, že bych nebyla psychicky připravena. Nebyla jsem ale připravena fyzicky. Asfaltu se při trénincích záměrně vyhýbám. Na cestách nemám natrénováno nula nula nic. 

PŘÍPRAVA NA ZÁVOD - NIC NEPODCENIT

1. DOBŘE SE VYSPAT  A PŘEHODIT SI REŽIM

Podstatné je pro mě přehodit si minimálně den, dva předem - pokud okolnosti dovolí - režim spánku. Tak tomu bylo i tentokrát. Spala jsem dva dny do poledne a chodila spát později. V cíli mi to pomohlo. Hlava mě z únavy nebolela, takže účel byl splněn. 

2. DOBŘE SE NAJÍST - KVALITNÍHO JÍDLA - NETUČNÉHO A VYSOKO SACHARIDOVÉHO

TŘI, DVA, JEDNA START - PRŮBĚH ZÁVODU

Za svitu čelovek všichni startujeme. Na startovní čáře potkávám spousty známých závodníku. Přejeme si ještě letmo hodně štěstí a ve 23:55 je odstartováno. 

Když zhodnotím po startovní tempo, mohlo být ještě pomalejší - ze začátku.

První třetina závodu je pro mě v klidu. Teprve se rozbíhám, dostávám se do tempa. Vnitřně však cítím, že to není ještě ono. 

PRVNÍ TŘETINA ZÁVODU

Cítím se dobře. V rámci možností. Závod dobře rozbíháme a to možná zahnalo okolnost, že jsem dva týdny proležela. Říkáte si, že jsem blázen. Myslela jsem si, že to zvládnu. Že jsem odpočatá. Opak byl však pravdou. V první třetině to jen zdánlivě vypadá, že mohu. Věděla jsem už od začátku, že to není ono. Jen jsem si to mentálně nepřipouštěla. Vše jde totiž potlačit. 

DRUHÁ A TŘETÍ TŘETINA ZÁVODU

Výstup foto: Andrej Rybář

Co dodat? Od začátku jsem věděla že mi to nejde, tak jako obvykle a že něco není v pořádku. Stav - jak jsem si lehla na Pinduli a řekla že dále nejdu se mi už hodně dlouho nestal. V posledních letech nemám tendenci vzdávat závody. TENTOKRÁT, PŘIZNÁVÁM, CHTĚLA JSEM TO VZDÁT. 

NEMYSLÍM JEN NA SEBE

V posledním seběhu z Javorníku to není tak, že bych se na Lenku vykašlala. Když se vžiji do Lenčiné situace naprosto chápu, že je naštvaná. 

Není to ale tak, že by mi na ni nezáleželo a ignorovala ji. V posledním seběhu z Javorníku na mě Lenka velice naštvaně řve, ať jdu. Od třetí třetiny mě začne bolet šlacha na pravé noze a nohu nemohu pořádně ohnout.  Do toho mi není úplně nejlépe. 

Asfalt, stav po nemoci a řekla bych nedostatečná regenerace způsobily u mě to k čemu došlo. To, že jsem v posledních týdnech neběhala také udělalo své. 

LENKA TO TÁHNE OD ZAČÁTKU DO KONCE 

Lenka byla úžasná. Celou dobu od začátku do konce to táhla a stále mě povzbuzovala. Nebýt ji, tak to zabalím. Za její trpělivost, silnou vůli, motivaci a spoustu dalších věcí, které by nestačily na tento článek ji vděčím a děkuji.

CÍL
Aby toho nebylo málo, tak se mi v cíli udělá špatně. Nevím jestli to bylo z vyčerpání, poklesu tlaku nebo poklesu cukru. Nejpravděpodobnější by byl ten tlak. Po kole se mi udělá dobře a doma jsem jako ryba. Musela jsem vypadat šíleně. Jsem prý bledá. Rodiče opět stresují co mi je. Tento stav však doma vymizí. Večer jsem už v pohodě. 

ZHODNOCENÍ CELÉHO ZÁVODU

Po dlouhé době jsem si ultramaraton jako takový protrpěla. Podobný stav jsem zažila před čtyřmi až pěti lety, což je sakra dlouhá doba. Možná bylo na čase si připomenout, jaké to je. Nyní se musím hlavně poučit ze svých chyb. 

Nejlepší parťák :) Lenča při výstupu foto: Andrej Rybář

MÉ OKOLÍ A RODINA MĚ TVRDĚ KRITIZUJE ZA TO, ŽE MÁLO TRÉNUJI. Přiznávám, že netrénuji dostatečně. Je na čase s tím něco udělat.

VŠE ŠPATNÉ JE PRO NĚCO DOBRÉ

Na tomto závodě jsem si uvědomila, že je na čase možná přestat. Ultrarunning mě už nenaplňuje tak, jako před léty. Už běhám osmým rokem. To, že bych potřebovala změnu vím už déle. Není to rozhodnutí ze dne na den. 

U vytrvalostního sportu každopádně zůstanu a extrém mě také baví. Asi si v budoucnu vyzkouším něco vícestranného a běhání si ponechám jen jako doplňkový sport. 

I fakt, že každým rokem absolvuji méně a méně ultra - závodů a běžeckých závodu, mě utvrdil v mém rozhodnutí. 

Je čas na změnu. 

PŘEŽITÍ 2017 - Jak jsme válčili na našem prvním survivalu

Zavážou vám oči a dovezou vás z Liberce na opačný okraj Lužických hor - na východ k německým hranicím. A vy se musíte zorientovat, splnit úkoly a PŘEŽÍT to bylo cílem tohoto survivalu. Bylo to pro mě něco úplně nového a neobvyklého. Každá zkušenost je dobrá. Člověk má možnost poznat nový kraj, nová místa, vyzkoušet si nový typ závodu. Díky dešti a plnění různých úkolů byl pro mě tento zážitek ještě více intenzivní, než obvyklé závody. Tak třeba si příště zkusím adventure race. 

Jednoho dne jsem se probudila a odhodlala se zkusit si víceboj. Přemluvila jsem Lenku, což mi nedalo moc práce. Přihlásili jsme se a nápad se mohl zrealizovat.

PŘEDZÁVODNÍ PŘÍPRAVA - TĚLOCVIČNA
Balíme si věci. Ptáme se okolních závodníků co si s sebou beru a jestli jim stačí jídlo. Příprava za běhu spousty hlášek a hlavně dobré nálady. Nejlepší: ''Bože, tady jsou samí hašišáci!'' ''Leni, co to jsou hašišáci?'' s úšklebkem na tváři nechápu. ''Ti s dlouhými vlasy a batikovanými věcmi.'' odvětí Lenka. Tak už to chápu. Asi ti, co frčí na trávě. :)

VYSAZENI NEZNÁMO KDE, UPROSTŘED LESA
Zázemí letošního ročníku bylo situováno do Liberce. V pátek v 21 hodin vyrážíme. Nasedáme do autobusu. Musíme si zavázat šátkem oči a od této chvíle už nesmíme jíst žádné jídlo, mimo 100 gramů, které máme navážené v batohu. Nevíme kde jedeme. Přibližně za hodinu jsme vysazeni na neznámém místě uprostřed lesa.

PRVNÍ ÚKOL 
Prvním úkolem je rozluštit šifru pomocí znaku, z nichž každý nahrazuje jedno písmeno. Znaky s písmenem jsou umístěny po lese. Cílem je rozluštit název, abychom dostali další indícii. Běháme s Lenkou po lese a hledáme šifry z kterých rozluštíme slovo.

1.

1. Šifra
Rozluštění znělo takto:''První stanoviště se nachází vzdušnou čarou přibližně tři a půl kilometrů severovýchodně od Nového Boru na vrcholu Klíč. Upozorňujeme na povinnost reflexní prvek, pokud se za snížené viditelnosti pohybujete mimo obec po silnici.''








Po správném rozluštění známe první stanoviště a to vrchol s názvem Klíč.  Po sdělení šifry pořadateli vyfasujeme mapu Lužických hor. Po zorientování se na mapě, zjišťujeme přibližnou polohu místa, kde se současně nacházíme. Vybíháme za ostatními týmy. V tu chvíli zjišťujeme, že jsme byli vysazeni kousek od Nového Boru. Vydáváme se na sever po cyklotrase. Na vrchol Klíč (759 m) nás na závěr čeká krásné stoupání.

DRUHÉ STANOVIŠTĚ
Na vrcholu nás čeká další úkol a to rozluštit další šifru. Na to obě nemáme. Úkol vzdáme.  Já ani Lenka netušíme co by to mohlo být. Já jdu za pořadatelem a říkám: ''MED - VĚD'' Medvěd. Napadlo mě to, tak co na srdci to na jazyku. Pořadatel nevěřícně kroutí hlavou.  Tak alespoň jsme to zkusili. Byla to samozřejmě blbost. Nyní se tomu budu ještě dlouho smát :D :D
Dostaneme tedy náhradní úkol. Díky nerozluštění šifry si trochu zajdeme. Stále jsme ale ve hře. Náhradním stanovištěm je Lesní studánka, u které nás čeká zpráva. Pokračujeme tedy po červené. Studánka se nachází mezi Klíčem a Novým Borem.

Když nevíš kde dále, je dobré vrátit se, kde jsi začal.
Při hledání druhého stanoviště se nám stane nemilá věc. Špatně odbočíme a dostaneme se na stejný kopec, na kterém jsme byli. Hlava mi to už díky únavě nebere. Lenka na mě řve, že se musíme vrátit. Já jsem ale v tu chvíli tak zabrána do výšlapu na kopec a nevnímám.

Nacházíme se na stejném místě co před chvíli. Musíme jinou cestou. A tak si trasu trochu prodloužíme, abychom toho neměli málo. Pořadatelé se nás snaží navést.

Lesní studánku se nám nakonec podaří nalézt. Spolu s ní nacházíme i další indícii. Tou je Lesní rybník. Zjišťujeme podle indície, že se musíme vydat k stanovišti nacházející se u Lesního rybníka a to severovýchodně na okraj obce Kytlice. 

Podle nápovědy v této indícii se psychicky cestou připravujeme na to, že budeme muset do vody. Já si dělám srandu, že to bude pěkné noční koupání.

Panoramata 

TŘETÍ STANOVIŠTĚ  - LESNÍ RYBNÍK (KYTLICE) 

Po dlouhé cestě se ocitáme v obci Kytlice. Opět bloudíme a nemůžeme rybník nalézt. Po zdárném nalezení nás čeká šok. Opravdu budeme muset do vody. Cílem tohoto úkolu, je zjistit místo, na které se budeme muset vydat. Další šifra. Jdu tedy já. Voda je šíleně ledová. Když říkám, že šíleně, tak opravdu šíleně. A to asi tak, že si ze mě v cíli chlapi dělají srandu, že to byl orgastický skok. (Tak jsem trochu řvala. To jinak nešlo.) :D

 A co byste čekali? To bylo tak šíleně ledové. Byl to pro mě šok a zároveň zážitek na celý život. Opravdu ten pravý extrém. 

Pozitivní bylo, že jsem se vykoupala a negativní to, že jsem musela opět do propoceného oblečení. To bylo pro mou psychiku opravdu něco. V tu chvíli - po brzké ranní koupeli, toho mám už opravdu dost. 

Další šifra. Háčkem je to, že rozluštění je zavěšeno na provaze přes rybník. Doplavu k provazu a řvu na Lenku indície. Po doplavání na břeh zjišťuji, že většinu z šifry nemá, protože vše neslyšela. Já ale odmítám jít znovu do vody. Bylo to na mě hodně. 

Zachrání nás další závodníci, kteří písmena z šifry také pořvávají. Nikdo totiž už nemá fyzicky na to, aby plaval tam a zpět. Každý raději zůstane uprostřed rybníka a písmena řve postupně na parťáka na břehu. 

Společné foto v Jedlové 

Díky tomu zjišťujeme postupně všechny body. Během mého střízlivění, šoku a oblékání luští Lenka šifru. Zdárně ji vyřeší a my se dozvídáme místo dalšího bodu a to Jedlová - sjezdovka. Já se oblékám a třesoucí se zimou pokračujeme dále. Říkám si, že nyní už to musíme dokončit. 

ČTVRTÉ STANOVIŠTĚ - SJEZDOVKA POD VRCHOLEM JEDLOVÁ

Nic horšího než rybník už přijít nemůže. Pokračujeme tedy směr Jedlová. Jsme už téměř na místě. Ale abychom to neměli tak lehké tak opět bloudíme. Nemůžeme nalézt stanoviště pod vrcholem. Motáme se asi přibližně hodinu (nechci teď tvrdit přesně jak dlouho to bylo, moc se ale nepletu) kolem našeho posledního stanoviště. Běháme po lese a po louce jako šašci. Já už se s tím neštvu a řvu na lidi okolo, jestli nám neporadí. Lenka už ze mě má nervy. Mluvit s ostatními se totiž nemůže. Pokračujeme dále. Už to chceme zabalit. Nevíme co dále. Racionálně ale v cíli stejně stanoviště musíme najít. Nakonec se nám podaří kontrolu nalézt. Dorazili jsme ale po limitu. Jsme pod sjezdovkou.

KONEC

 A tak končíme v Jedlové. Negativní a zároveň i pozitivní je, že jsme nestihli limit a nemůžeme pokračovat do dalšího bodu. Negativní je, že jsme nepřežili a tím pádem končíme. Pozitivní je, že následující bod je dalších přibližně třicet kilometrů od Jedlové a úkol při kterém se vybíhá sjezdovka plnit nemusíme - další pozitivum. 

Po sdělení dojmů  s dalšími závodníky okolo, kteří se rozhodli skončit i přes splněný limit, pokračujeme dolů do města. Vidina minimálně dalších třiceti kilometrů očividně nebyla lákavá. V Jiřetíně zjišťujeme, že si ještě počkáme na odvoz zpět do Liberce. Jsou totiž obsazená auta. 

Odpočinek po závodě

První věc co nás obě s Lenkou zajímá je jídlo. Navštěvujeme místní samoobsluhu. Kocháme se krásami města a odpočíváme. Setkáváme se s dalšími závodníky okolo. Kluci se ale nezdají - pokračují ještě do Varnsdofu. Když bych se netěšila domů na spánek, jsem schopná se vyhecovat na další výlet. Člověk si ale musí nechat něco na příště, aby se měl kam vracet. Já se zde ještě určitě vrátím a možná už brzy. 

Prázdniny se blíží a takový výlet do Varnsdorfu zní lákavě. Mám alespoň inspiraci k dalšímu cestování.

JSEM RÁDA ZA PARÁDNÍ ZKUŠENOST. PŘÍŠTĚ SI ZASE NĚCO PODOBNÉHO VYZKOUŠÍM, JEN BY SE MI LÍBILO MÉNĚ ŠIFER. 

PŘÍPRAVA NA PRVNÍ SURVIVAL

Ultra závody už u mě překročili určitou hranici. Už dlouho jsem měla v plánu vyzkoušet něco nového. A protože mám ráda extrémy, jsem pro každou špatnost a otevřena novým nápadům, tak proč si nezkusit survival.

ZACHOVAT KLID

To je cílem číslo jedna. Na můj vkus jsem ale až moc v klidu. Předzávodní nervozita dorazí možná až se budu násilně nacpávat sacharidy před závodem. Bude to dlouhý závod a bez jídla. Těším se jak malá.

PŘÍPRAVA

Měla bych si chystat povinnou výbavu a připravovat se. Ono v cíli ale není na co. Co si chcete vzít na cca 80 -100 km když můžete mít jen povinnou výbavu. Není zde co řešit. Opět. Devadesát procent se asi vyřeší samo.

Jsem nezbedná a neumím ani pořádně s kompasem. Věřím že Lenča na tom bude lépe. Už si to prý zkoušela. Já se svým nedostatkem času jsem ráda, že jsem ráda. Bude to pro mě odreagování a možnost vypadnout pryč z města. Útěk od civilizace.

JÍDLO

Maximální množství povoleného jídla je 100 gramů, což odpovídá množství jedné energetické tyčince. Asi budu vyhrabávat kořínky. Každopádně to bude zábava. :D Naivně doufám, že odměnou za splněné úkoly bude jídlo.

KOMPAS

S tím neumím. Je to ostuda. Navíc mě  minul orientační talent. Výjimkou bylo zaběhnutí pár orientačních běhů na gymnáziu a to z donucení trenérem. Dopadlo to tak že jsem doběhla poslední a nebo předposlední. S orienťáckou mapou mi to nejde. Jsem ráda že umím s turistickou.

ORIENTACE

Mapu ale při závodě pravděpodobně k dispozici mít nebudeme. Už jen to že nás vysadí na neznámém místě a my se musíme zorientovat bude vtipné. Spoléhám na okolní závodníky. Jak nám ale utečou, budeme asi ztraceni. Po pravdě stále nevím co od toho čekat.

NEVÍM CO MÁM ČEKAT, NEVÍM O ČEM TO BUDE

O tom to možná je. Nečekat nic. Jít si vyčistit hlavu. Uvolnit se. Vybít se - svým způsobem. Vypadnout opět mimo domov. Už se těším. Doufám, že to bude pěkný a ne moc destruktivní víkend. V tom, že tento typ závodů neznám je jistá forma adrenalinu. A to je to co hledám.

PSYCHIKA

Věřím, že v tomto směru to mám v hlavě srovnané. Vždy se může něco přihodit. Žádný výsledek a ani připravenost není sto procentní. V cíli bude podstatné zachovat chladnou hlavu. Aplikovat racionální myšlení. V tomto směru jsem ráda, že mohu běhat s tak skvělým a trpělivým člověkem jako je Lenka. Podstatná je dobrá spolupráce v teamu, pozitivní naladění, vzájemné hecování, pomáhání a povzbuzování a vše co přináší závody ve dvojicích. Důležité je sednout si s parťákem - jen to je polovina úspěchu.

MOMENTÁLNĚ JE TO ODE MĚ VŠE. ZÁŽITKY SE BUDETE MÍT MOŽNOST DOZVĚDĚT PO ABSOLVOVÁNÍ TOHOTO VÍCEBOJE. :)

Plány na nadcházející sezónu

Bude toho letos hodně. Plány jsou sice pěkné. Uvidím, jestli to všechno výjde. Každopádně je to letos výzva. Cíle bych měla. Motivaci také. Nyní už zbývá jen makat a makat.  A jaké závody a akce máte v plánu vy? ;) :) 

Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře 2017

Dvacet čtyři hodin - ve sněhu, větru, zimě, v noci a přes den. Jste tu jen vy a kopec. Emoce, překonávání, vytrvalost, soustředěnost a mnoho více o tom to je, a nejen o tom. Letošní dvacet čtyři hodinovka byla stejná jako loni a zároveň jiná. Vždy je to jiné. Vždy jste v jiném rozpoložení. Bylo to záživné, emotivní. S bolesti hlavy, ale i tak jsme to zmákli. 

První okruh

START
Byla jsem určena jako první a tak startuji. První okruh považuji za zahřívací. Závodníci okolo mě ''vypálí'', ale já ne nehrnu do první lajny. Rozbíhám se, ale s klidem. Úvod závodu běžím do doby, než přijde první stoupání, kde už přecházím do chůze. Mám před sebou přeci dvacet čtyři hodin, a tak se musím mentálně krotit, abych neběžela jako šílená, což mám někdy ve zvyku. Sebeovládání naštěstí zabere a i přes to, že jsem šla okruh opět nejrychleji, tak se nenechám strhnout davem. Okruh jdu v pohodě, nikde nespěchám. Jediné zrychlení nastává od Sepetné k Transformátoru, u kterého probíhala naše předávka s Lenkou a kde jsem se snažila vždy běžet. To mi ale vydrželo ve třech kolech, poté jsem zpomalila. Po první předávce se cítím dobře. Co se týče počasí, tak letos padly teplotní rekordy. Je to nejteplejší ročník.

PŘEDBÍHÁNÍ
To, co mě štve, je chování některých závodníků. Musím konstatovat, že se jednalo převážně o muže, kterým ješitnost nedovolila pustit mě přes ně. Asi tak, že jdete do kopce, před vámi kolona a vy slušně:''s dovolením'' a dotyčný nic, naprostá ignorace. Ze startu se mi nepodařilo dostat se dopředu a tak musím vydržet v prvním stoupání se tvoří kolony, které mě krásně zaseknou. Nucené zastavování mě štve a zdržuje. Přiznávám, že jsem asi moc hrr.V cíli je to ale dobře, protože toto nechtěné zpomalování mi ušetří energii. 

Odpočívám a čekám na své druhé kolo (celkově společné třetí). Doufám, že se kolona už trochu roztrhá. Závodníci neuhýbají a mají někdy i blbé řeči. Za mnou je dvojice a stále si povídají. Za normálních okolností jsem i já hodně ukecaný člověk, avšak při závodě nemluvím. Mluvení ubírá energii a já jsem přišla závodit a vyčistit si hlavu a ne poslouchat okolí. Za chvíli se lidé prostřídají a odejdou z dohledu. Nesmím to přehánět, což zatím nedělám. Máme před sebou totiž dlouhý den a dlouhou noc. Vše je před námi.

Druhé kolo (celkově společné třetí kolo)

 ''DÍVEJ, BĚŽÍ SOUKALOVÁ, NE KOUKALOVÁ...''
Vybíhám v klidu, nebo spíše vycházím. K běhu to má daleko. Zatím je vše v pohodě. Držím tempo. Nicméně na celé trati a hlavně nahoře, pod vrcholem Lysé je rozdupaný prašan. A kdo se účastnil letošního ročníku, tak mi dá za pravdu, že tyto úseky spoustu lidí doničili. Tento úsek je čistě o překonání samy sebe (úsek náročný v každém okruhu). Vypínám hlavu a při stoupání jdu už ve stylu robot. Pravá ruka, levá noha - jedna, dvě. Šlapu do kopce. Nohy se místy boří a není to tak jednoduché, jak to zpočátku vypadalo. Při seběhu mě pobaví hláška kolemjdoucích: ''Dívej, běží Soukalová, ne Koukalová...'' Pobavilo. :D :D 

Nejhorší je pro mě úsek od kontroly na Sepetné ke Sluníčku. Poté si už odpočinu a jde se dále. Nesmíme to vzdávat. Po druhém kole doplňuji sacharidy ve formě sladké rýže z rautu. Letos jím pravidelněji, než předešlé roky, avšak je konci závodu se stejně musím do jídla nutit.

Mé třetí kolo (celkové páté)

''Jde to - zatím'' to jsou mé pocity. Úseky s prašanem pod vrcholem jsou okruh od okruhu náročnější. Trať je už rozšlapaná spousty závodníky, kteří zde stihli proběhnout či projít. Je potřeba vydávat stále více a více energie. Udělám krok a propadnu se ve sněhu o krok zpět. Pocitově, jako bych se nehnula z místa. Okruh od okruhu je logicky těžší a těžší. Svaly už to dávají znát, i když to ještě nebolí - alespoň ne tak, jako loni.

Mým cílem je myslet na trať, bohužel se mi do hlavy dostávají úplné blbosti. Jsou to takové ty vtíravé myšlenky, slety událostí, či texty písní na které si v duchu rozpomínám. V tomto kole mi začíná třeštit hlava. Co bych dala za pořádnou bolest svalu za výměnu mé bolesti hlavy. 

Při běhu z kopce se ještě ''rozsekám'' Co už? Vstávám a běžím dále. Nic to nebude. Možná jen naražené koleno. Na bolest za chvíli zapomenu. Chci nahnat čas, avšak v prašanu, který se bortí spadnu ještě nejméně desetkrát (opravdu nekecám). Díky prašanu to přežiji bez následků - skoro jako skočit do peřiny, dobrá, možná přeháním - peřina by byla o trochu měkčí a příjemnější. Na trati jsou bohužel i úseky, které jsou zrádné. Při jednom takovém úseku spadnu na výše zmíněné koleno. 

V duchu se stále modlím, aby odezněla bolest hlavy. Ono, ale žádná změna.

 HLAVA TO PROTRPÍ AŽ DO KONCE ZÁVODU

Na tento stav mi nic nepomáhá. Lidé okolo mi radí spoustu věcí - od jídla, pití až po ibalgin. V této fázi klasické jídlo nemůžu (vařené). Jsem ráda, že sním müsli a ještě nějakou tyčinku a ovoce. Ono to vypadá, že jsem moc nejedla, ale raut je raut. Jím opravdu dost. Bolest je však způsobená už nespáním. Nepotřebuji do sebe rvát prášky. Přetrpím to. Když už jsem se na to dala, tak se vším všudy.

Další, pro mě náročnou věcí je to, že máte parťáka, ale na trati. Nemůžete mu nic sdělit. Podělit se o pocity. Štafeta je štafeta. Jste v tom společně, avšak každý sám. Ono prakticky nakonec jste vždy sami. Dříve nebo později. Není to špatně. Má to výhody i nevýhody. Člověk si ujasní své myšlenky a to jako nikdy. Dvacet čtyři hodin je dlouhá doba k přemýšlení a nebo k nemyšlení, což je lepší. Vypnete mozek a jdete. Jste jen vy a hora (kopec).

Při každém výstupu mám respekt před tímto kopcem. Ať je menší či větší, chovám k němu úctu. Nejde o výšku kopce, nebo o to kolikrát ho zdoláte. Nejde o to, co si o vás druzí budou myslet. Jde jen o to, jak přistupujete sami k sobě a o to, co jste schopni obětovat, za to, co chcete získat.

Mé čtvrté kolo (celkové sedmé) a mé páté kolo (celkově deváté) a konec

Shrnutí těchto dvou kol bude rychlejší. Jednalo se  o to, že trapézové svaly pobolívají. Nohy jsou v pohodě - stále, ale hlava odchází - ne ve smyslu psychickém - že bych to chtěla vzdát, to ne. Je to spíše ve smyslu fyziologickém. Nevím přesně co bylo příčnou bolesti. Příčin mohla být spousta. Nejpravděpodobnější příčinou byla celková únava - chyběl mi spánek. Nespala jsem letos vůbec. Oproti loňskému roku jsem se poučila, protože, jsem byla hodně zničená. Cílem bylo neusnout, jinak bych se neprobudila a byla bych po spánku zničená jako loni. Mohla jsem do sebe nacpat něco proti spánku nebo něco na nakopnutí, například gutar, s kterým ale nemám zkušenosti, tak to nebudu riskovat při závodě. Káva by mě dehydratovala, tím pádem i toto řešení nepřipadalo v úvahu. Ibalgin? ten jsem zamítla okamžitě. Bylo by to jen potlačení příčiny bolesti, ne její odstranění. 

V tu chvíli, při závodě, bylo vše špatně. Jako by žádná rada nezabírala.

O co mi tedy šlo? 

Z hlediska cíle č. 1

Ve chvíli, kdy jsme věděli, že jsme průběžně druhé, šlo jen o udržení této pozice. Nezkazit to. Vytrvat. Realisticky jsme věděli, že první místo nedoženeme, na to jsme byli příliš pomalé. 

Z hlediska cíle č. 2

Šlo o to vypadnout a vypnout. Možná si spousta z vás říká, že lidi, které napadne dvacet čtyři hodin kroužit okolo Lysé hory - na Lysou horu a zpět, jsou blázni. Možná jsme blázni a možná nejsme.

''Když je člověk sám, rychle se naučí hovořit sám se sebou, a náhle jste tady dva'' Messner

Při ultramaratonech mohu vypnout mozek - je to stav, kdy mohu myslet a zároveň nemyslet. Mohu si uvědomit své předešlé činy, které při takovém extrému vnímám jinak. Jako by vše okolo mě byla mlha, Vnímáte jen chůzi a běh. Potřebujete jen jídlo a pití. Jde o soustředění se na cíl, soustředění se na chvíli tady a teď. Člověk má při takovém extrému tendenci mluvit sám se sebou - jen v duchu. Ujasníte si podstatné věci. To o tom to je. Nic víc v tom nevidím - je to odreagování, dobrodružství, extrém a proto to miluji. 

Na bedně :) s Lenkou
Druhé v kategorii

stanoviště	čas	rozdíl	kolo	čas kola
Ostravice	21.01. 11:00:00
Lysá hora	21.01. 12:25:06	01:25:06
Sepetná	21.01. 12:51:57	00:26:51	1.	01:51:57 Já
U Transformátoru	21.01. 12:55:54	00:03:57
Lysá hora	21.01. 14:17:45	01:21:51
Sepetná	21.01. 14:50:26	00:32:41	2.	01:58:29 Lenka
U Transformátoru	21.01. 14:54:55	00:04:29
Lysá hora	21.01. 16:18:21	01:23:26
Sepetná	21.01. 16:49:07	00:30:46	3.	01:58:41 Já
U Transformátoru	21.01. 16:53:31	00:04:24
Lysá hora	21.01. 18:25:28	01:31:57
Sepetná	21.01. 19:01:58	00:36:30	4.	02:12:51 Lenka
U Transformátoru	21.01. 19:06:53	00:04:55
Lysá hora	21.01. 20:32:51	01:25:58
Sepetná	21.01. 21:05:32	00:32:41	5.	02:03:34 Já
U Transformátoru	21.01. 21:09:36	00:04:04
Lysá hora	21.01. 22:44:24	01:34:48
Sepetná	21.01. 23:23:45	00:39:21	6.	02:18:13 Lenka
U Transformátoru	21.01. 23:29:02	00:05:17
Lysá hora	22.01. 01:08:07	01:39:05
Sepetná	22.01. 01:41:36	00:33:29	7.	02:17:51 Já
U Transformátoru	22.01. 01:46:03	00:04:27
Lysá hora	22.01. 03:25:56	01:39:53
Sepetná	22.01. 04:09:23	00:43:27	8.	02:27:47 Lenka
U Transformátoru	22.01. 04:15:20	00:05:57
Lysá hora	22.01. 06:03:03	01:47:43
Sepetná	22.01. 06:42:30	00:39:27	9.	02:33:07 Já
U Transformátoru	22.01. 06:47:33	00:05:03
Lysá hora	22.01. 08:27:53	01:40:20
Sepetná	22.01. 09:09:06	00:41:13	10.	02:26:36 Lenka

Letošní dvacet čtyři hodinovka byla jak jinak než o překonávání. Startovala jsem opět s Lenkou Trawinskou, které mockrát děkuji, že do toho se mnou šla. Při tomto závodě se s parťákem téměř nevidíte, jen si předáte štafetu. Výsledek je ale týmová práce, i přes to, že okruh jde každý sám, jednoduše extrémní štafeta. Díky moc Leni :) Byla jsi skvělá a parádně jsi makala. Díky za podporu a vše.