Začátky ze dne na den
Beskydská sedmička - „však to je jen sedm vrcholů - to bude pohoda :)“ řekla jsem si.
Byl pátek a ten den jsem přijížděla ze školy z Vrbna pod Pradědem a
Frenštát byl zaplněn stovkami lidí. „Co to je za šílenství? “ ptám se mamky. „To se jde sedm
beskydských vrcholů“ dostane se mi odpovědi. Večer jsem se doma
rozhodla, že následující den v sobotu půjdu taky. To mi bylo jen osmnáct let.
Tentokrát byl start závodu situován do Frenštátu pod Radhoštěm.
Mladá holka bez zkušeností
Takže jsem se rozhodla. A já, jakožto tvrdohlavý člověk, který si jde vždy
za svým, jsem se taky na start závodu postavila. Registraci jsem ale nestihla,
takže jsem šla sice mimo závod, přesto pro mě tento okamžik znamenal určitý
zlom. Sbalila jsem si menší krosnu a do ní jsem naházela spoustu pro mě v té
době důležitých věcí, ve skutečnosti ale zbytečných - mnoho jídla, náhradního
oblečení, náhradních bot, spodního prádla, kartáčku na zuby a spacáku. Budete
se divit, ale v tu dobu, jsem ho musela mít. Šlo se to přeci přes noc. Co kdyby
se mi chtělo spát? Také jsem si s sebou vzala fungl nové trekové boty, které
jsem na sobě měla samozřejmě poprvé v den závodu. Spacák jsem nakonec před
startem nechala v autě. Správné rozhodnutí.
Vždyť to je jen sedm vrcholů
Atmosféra startu byla samozřejmě úžasná a nezapomenutelná, ale to jsem
neměla, ani v nejmenším, zdání, na co jsem se dala a co mě ve skutečnosti čeká.
Tvrdé probuzení nastalo v první a zároveň poslední krizi. Z Frenštátu na
Javorník se šlo skvěle - jsem přeci doma, že jo. No a poté se pokračuje na
Pindulu a směrem na Pustevny. Na Pustevnách jsem přeci doma, stále to zvládám.
Vím, ale že nejhorší má teprve přijít. Už tuším o co jde. Ale místy mi připadá,
že jdeme pomalu. Chůze mi absolutně nesedí. Mám chuť se místy rozběhnout, ale
musím jít společně se svými parťáky a to neznamená nic jiného než monotonní
chůze.
Co to sakra dělám?
Z Pusteven procházíme na sedlo Tanečnice a míříme přes Čertův mlýn na Horní
Čeladnou - na Podolánky a poté nás čeká stoupání na Smrk. Jsem už na dně. Je to
trochu náročnější než jsem čekala. Na nohou mám puchýře ze špatné obuvi. A
batoh je s každým kilometrem těžší a těžší. Své kamarády zdržuji. Jsem si toho
vědoma. Chůze mě ale vyčerpává více, než bych čekala. Balím to. Na Podolánkách
před Smrkem se rozhoduji skončit. Mamka pro mě jede autem. Vzápětí, co vstoupím
dovnitř mi říká: „Doufám, že už to víckrát nepůjdeš? “ „Ne, už to nikdy nejdu!“ odvětím.
Následující rok absolvuji Beskydskou sedmičku opět v kategorii sport mix a
úspěšně ji s parťákem dokončuji za 21 hodin a nějaké minuty.
Čeho se vyvarovat?
Tahala jsem zbytečnosti, to je všem zřejmé. Navíc se vybavení do těchto
závodů dostatečně zdokonalilo. Nasbírali se zkušenosti a nyní už nechodím, ale
běhám - tedy co to jde. Do kopce jdu. Seběhy a rovinky běžím. A k běhu
potřebuji běžecké boty, ne nějaké trekové, které byli stejně zbytečně těžké a
tvořili se v nich puchýře. No a taky používám hole. Ne jen obyčejné trekové,
ale nordic walking hole, abych je mohla při běhu i chůzi vypouštět, jako u běhu
na lyžích, který jsem deset let provozovala závodně. V současnosti netahám
těžký batoh plný jídla a pití, ale sáhnu po malém batohu s camelbagem do
kterého podle pokynů v propozicích nastrkám povinnou výbavu a pár tyčinek a
gelů a tím to končí. Vymoženosti pro ultramaraton šly nahoru a běhá se téměř na
lehko. Já preferuji batoh, někdo běhá třeba dokonce jen s ledvinkou, ne -li jen
s dvěma láhvemi vody. Samozřejmě záleží na vzdálenosti a profilu tratě závodu,
na rozmístění občerstvovacích stanic a na zkušenostech a pohodlí závodníků.
Někdo batoh rád a někdo ne :)
Kdo maže ten (jede)
běží!
Mazání problémových partií (pozn. těch co o sebe třou - a víme každý už z
hodin fyziky co způsobuje tření, že ano) je velmi důležitou součástí přípravy
na ultramaraton. Takže mazat před, během - podle potřeby, ale i po závodě. A co
namazat? Nejlépe mast bez obsahu vody - a odpuzující vodu, například vazelína
(čistá, lékařská). Vím, že si někdo dělá dokonce vazelínu z konopí. Já používám
tu čistou. Existují ale i speciální krémy na určené na tyto účely.
Strava
Jídlo patří mezi další vědu. Každý by se měl stravovat, podle toho, na jaký
typ stravy je zvyklý a podle toho, co komu sedí.
Předzásobit tělo sacharidy před ultramaratonem je nutnost. Ideální je den
předem. Jestli - že začnete dříve, můžete počítat s tím, že se zásoby uloží do
tukových rezerv. Ale my chceme energii na závod. A tukových rezerv v těle,
věřte nebo nevěřte, máme každý dostatek.
Při mých začátcích v ultramaratonu jsem měla problém jíst - bylo mi z jídla
špatně a bylo to utrpení. Časem jsem se ale naučila správnému stravování. Cílem
není se přejíst, ale pokrýt energetický výdej při závodě. Dobré výsledky můžeme
podávat jen plní energie. Proto není povinností se na každé občerstvovací
stanic přecpat, ale sníst alespoň něco.
Není čas ztrácet čas
Já přiběhnu, popadnu banány, tyčinky, slané výrobky, doplním pití do
camelbagu a jím až za běhu nebo za chůze. Každých pět minut ztrávených na
občerstvovacích stanicích udělá u závodu s deseti občerstvovacími stanicemi
padesát minut ztráty jen na občerstvování. A to zde spousta závodníků tráví
delší dobu, než pět minut. Jen si to spočítejte. Tomu, komu jde o dobré
umístění se nesmí zdržovat. Nepřišli jsme se najíst, ale závodit.
Technika
Technika hraje při ultramaratonu také velkou roli. Myslím, že každý zkušený
ultraběžec mi dá za pravdu, že technika běhu z kopce je velmi podstatná a hraje
i vysokou roli při umístění. A kdo má dobrou techniku běhu z kopce - je rychlý,
ušetří spoustu energie a předchází zranění. Nic ale nejde bez tréninku. Já se
snažím běhat přeš špičky. Běh přes špičky ale nejde zrealizovat ze dne na den.
Vyžaduje hodiny a hodiny tréninku na různých typech terénu - od trávy, přes
velké kameny, až po štěrk, mokrou hlínu a další. Běh přes špičky je sice
náročný, ale o mnoho efektivnější, než běh přes paty. A navíc předejdete
zranění. Je to náročné ale jde to.
Ale hlavně tento trénink za tu námahu stojí. Neváhej a začni. Vše jde. Jen
se odhodlat.
Něco jiného je, když k běhu přidáte hole - v mém případě nordic walking
hole. Při správném použití, kdy hole nepřekáží, je závodníkovi umožněna lepší
stabilita při běhu z kopce a lepší zapojení svalových partií na rukou,
trapézových, deltových svalů, a dalších. Běh s holemi se tedy stává
všestrannějším pohybem. Při stoupání, běhu nebo chůzi do kopce jsou hole také
dobrým pomocníkem.
Když už se nenajde jiné využití, tak opření se o ně v určité krizové chvíli
je opravdu k nezaplacení.
Vše je v hlavě
Mezi poslední začátečnické chyby patří vysoké ambice nebo též malá
sebedůvěra. Je tedy dobré vědět na co mám a hlavně je důležité věřit svému
dobrému a kvalitnímu tréninku a svým schopnostem.
V den závodu už nemysli na to, co jsi mohl udělat. Nyní už výsledek
neovlivníš. Proto přistupuj k tréninku podle vlastního uvážení, ať si s tím
později, v den závodu, nelámeš hlavu. Dobré je umět změnit svůj cíl v průběhu
závodu. Umět změnit z cíle vyhrát/ skončit na bedně, na cíl dokončit. Protože
dokončit je také obrovský úspěch.
Žádné komentáře:
Okomentovat