čtvrtek 2. května 2019

Motivace na horský ultramaraton, článek ze soudku (ne)nadšence

Článek z realistického a možná pro někoho z pesimistického pohledu na ultrarunning a hlavně na náš přístup k životu, ve kterém chceme být všichni, zjevně, šťastní. O čem ultrarunning (ultra) je? (Trochu negativně). 
Kaňon řeky Tary

Jedná se o dobrovolnou sebedestruktivní činnost s cílem uspokojit své potřeby.
Nesouhlasíte ultraběžci?
Někdo jede na trávě, na alkoholu a na dalších tlumících či povzbuzujících prostředcích. Ultraběžcům postačí endorfiny, které mají v cíli podobné účinky jak výše zmíněné látky.
Někde v lese

K čemu ultra vede? 
K závislosti. K uspokojení. K zdolávání cílů. K meditaci. K relaxaci. K setkávání se se stejnou skupinou lidí, jako jste vy a k výměně názorů, k podnětům, k plánům dalších závodů, ke spolupráci, ke zkušenostem, k síle, k vývoji, k rozvoji, k orientaci v terénu, ke schopnosti rozhodnout se, k pokoře, k respektu, k respektu k lidem, k respektu k přírodě a abych nezapomněla tak hlavně k posunu a růstu.
Na horách. Nehoňme se za větrnými mlýny. 

Pocity
Na ultramaratonu je skvělé že v průběhu závodu zažijete všechny možné pocity - slasti, strasti, vzrušení, sklamání a tak podobně.

Emoce
Díky emocím v nás zůstávají intenzivněji zakotveny všechny zážitky a to platí i při ultramaratonu, hlavně při něm. Proto tyto závody stále běháme. Díky emocím se zážitek odběhnutého ultramaratonu stává nezapomenutelným.
I cesta nám přináší štěstí a hlavně zkušenost. Někdy nedojdeme až nahoru. 

Endorfiny
Doběhnete do cíle, pozdravíte se se svými přátely i s lidmi, které v průběhu závodu potkáte, poplácate se po rameni nebo se v tom opojení endorfinů objímáte a brečíte. Někdy ležíte na trávě a je vám zkrátka krásně. "Jaký závod běžíš příště?" "Za týden je nějaký běh, tak se tam uvidíme."
Endorfiny dokážou spoustu

Zase ty emoce, jako v životě.
Zregenerujete, potrénujete a za týden či dva stojíte na startovní čáře dalšího ultramaratonu. Ještě před závodem vám stoupne adrenalin, opět jsme všichni nabuzení k dalšímu zdolání následného kopce. K hodinám běhu či chůze, k uvažování co to dělám, k smíchu, slzám, potu, bolesti, slasti a tak dále.

Jako drogy
Všichni jsme z toho tak oblbnutí, protože kde zažijete tolik emocí a pocitů naráz? Ano zažijete je v životě, ale ne takto najednou. Ultrarunning to umožňuje.

Život
V dnešním světě, kdy máme vše a vlastně nic, kdy nejsme schopni komunikovat a unést naše emoce, protože je to složité, že? Proč bychom se snažili a vynakládali emoce k běžnému vysvětlení. Jednodušší je nekomunikovat, což je ale také druh komunikace. Jednodušší je zajít si na pivo a úplně nejjednodušší pro náš život by bylo cokoliv neprožívat, na cokoliv se vykašlat. To také děláme, protože je to to nejjednodušší.

Náhrada toho, čeho nejsme schopni v životě realizovat
Tak místo toho abychom byli upřímní, přirození a projevovali emoce v životě, raději vyrážíme na ultramaraton, kde se vybijeme od emocí, stresu, nakopneme se endorfiny a žijeme, brečíme a konečně projevujeme emoce.

Média a vše krásné, ale takový život není
Proplouváme životem a opět nic. My to ale potřebujeme zažít. Potřebujeme zažít radost, ale i smutek. Média spolu se sociálními sítěmi nám nalhávají, že smutek je špatný nebo že není. Viděli jste někde na Facebooku brečícího člověka? Možná jste viděli válku. Co nám sociální sítě dávají - spokojenost, spokojenost a spokojenost. Takový život není. Proberme se.

Opojení sociálních sítí
Každý den otevřete facebook, podíváte se jak si ostatní žijou, ale vy můžete být třeba v depresi, protože vám třeba není nejlíp. Opět nezdravé. Ničíme se tím co pozorujeme. Sami ničíme sebe.

Narušené hodnoty, narušené jídlo, narušená (nemocná) společnost a my jsme jako zdraví? 
Naše hodnoty jsou porouchané jako nikdy, jestli nějaké pořádné máme. Naše společnost  je nemocná.
Od jídla které jíme, kdy banán není banán a jablko není jablko. Od umělého osvětlení v obchodech i doma, způsobujícího nám nemoci a různé poruchy. Od zjednodušení všeho. Začněme třeba od jídla a můžeme skončit u vztahů, hodnot a cílů. Je to těžké. Proč bychom se snažili? "Je to složité. Raději si zvolím jednodušší způsob."
Jablíčko z vlastní zahrady

K čemu tohle povede? 
Jíme nezdravé jídlo, jsme v nezdravé (nemocné) společnosti s nezdravými vztahy a všechno, co se zdá být složitější, raději hodíme za hlavu, než abychom se snažili. Měli bychom se nad sebou zamyslet.

Kompenzace
Můžeme si tyto nedostatky kompenzovat něčím složitějším, abychom se cítili lépe, třeba si zaběhnout ultramaraton.

Neříkám, že nás ultrarunning nemůže posunout dále, že nám nemůže dát zkušenosti, zvednout naší morálku, že nám nemůže dát sílu a vytrvalost, odříkání a pokoru. Může nám dát ale přesně opačné pocity a tak stejně můžeme přistupovat k našemu životu.

Já mám takový vlastní citát: "Život je jako ultramaraton, nikdy nevíš co tě potká, ať dobré či špatné, musíš se s tím poprat a doběhnout přes překážky až do cíle"

Překážky v životě jsou tím co nás posilují. Jsou tím, co nás nenechá zůstat na místě.
Jaký je váš názor na tuto problematiku?

pátek 26. dubna 2019

Zážitky z ultramaratonu - Jak přečkat noc?

''Život je slet okamžiků, která nám dávají smysl žít.'' 

1. Jak přečkat noc? 
Tento příběh se odehrál při ultramaratonu v Jeseníkách. Nebyla to v tu chvíli pěkná zkušenost, ale přesto na tento průběh závodu nikdy nezapomenu. 
Při tréninku


Být rychlejší
Byla jsem pomalá. Nedošla jsem včas na danou kontrolu a to znamená, že jsem bez jídla. Co mám? Podtrženo sečteno, tři müsli tyčinky.
Chci pokračovat i bez občerstvení. Rozhodnuto. Nejsem zvyklá se vzdávat. Pokračuji dále směrem k Dlouhým Stráním. Průběh cesty je klidný. Chvíli běžím, chvíli jdu. Hladina adrenalinu v krvi se mi zvedla po tom, co zjišťuji, že časově nestíhám ani další občerstvovací stanici. Nemyslím. Jdu.
Na horách. Moje závislost. 

Cesta

Po nějaké hodince dorazím pod nádrže na Dlouhých stráních. Na mapě to vypadá jako super výstup. Opak se v průběhu cesty stává pravdou. Vystoupám na horu, vracím se. Stoupám, vracím se. "Sakra, kde je ta odbočka?" "Zachovej klid." Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Je třeba se soustředit. Dívám se na mapu. Jdu dobře, ale je to nějak stále stejné. Tady jsem už šla. Značení je už sesbírané. Tak doprava nebo doleva?
Vůbec netuším. Značky nevidím. Volím variantu a lá má intuice a pokus - omyl.
Hory

Mířím na vrchol
Vystoupám na vrchol. Tak nic. Dobrá. Nevím kde jsem. Co teď. Cíl v nedohlednu. Začíná se šeřit. Přestávám vidět na turistické značky. Přemýšlím. Vrátit se by bylo na dlouho a riskantní. Uvažuji racionálně. Musím jít dále. Je zima, počasí se nějak zvrhlo. Mám na sobě jarní šusťákovou bundu, kraťasy, termo triko a kompresní podkolenky a v batohu poslední tyčinku. Třešničku na dortu dodává tomu všemu má čelovka, která začíná poblikávat. V batohu mám v zásobě náhradní baterky, ale i přesto nejsem z této situace nadšená.
Cesta. Není vše o ní? Náborů, dolů, z kopce, do kopce. Přes překážky. 

Po chvilkovém vnitřním stresu a následném velmi rychlém uklidnění se snažím pokračovat. Musím být v klidu a jednat racionálně.

V této chvíli jsem na Dlouhých Stráních. Ty cesty vypadaly na první pohled tak snadně. Ve skutečnosti stále stoupáte k vrcholu nádrže a pořád cíl v nedohlednu.
Nikdy byste nevěřili kolik má člověk ještě síly, i když si připadá, že už nemůže.

Co mě zachránilo? 
Světlo. A nemyslím nějaké světlo na konci tunelu a ani žádné filozofické pojetí.
Vidím světlo,v šeru, na vrcholu. Kašlu v tu chvíli na cestu a stoupám do kopce za světlem.
Zde kempují lidé v karavanech, kteří se na vrchol vydali na amatérskou rádio soutěž.
Zůstávám u nich.  Dostanu jídlo a volám pořadatelům, že jsem v pořádku, ať se nestarají o mou bezpečnost a po jídle v klidu usínám. Ráno mířím do zázemí závodu, kde jsem mými hostitely a zachránci odvezena.

Poučení
Běhejte rychleji a přesněji, potom nemusíte bloudit v lese, hlavně ne bez vybavení a na konci podzimu, když už bývá dost chladno.
Nikdy na tento okamžik nezapomenu. 
Co mě pomohlo?
S odstupem času to byla intuice.
Co mít? Při podnikání těchto dobrodružství doporučuji kvalitní výbavu do jakéhokoliv počasí. :)


pondělí 22. dubna 2019

Z deníku ultraběžce

Běhají tyto extrémní vzdálenosti pro pocit uspokojení či s cílem něco si dokázat, kvůli souznění s přírodou, nebo pro pokusy o změnu ve vlastním životě? Tak jak to je?

Možná jste se v úvodu článku sami našli. Nalezli bychom spoustu důvodů běhat tato extrémní dobrodružství, že by v cíli stačila na další samotný článek.

Při tréninku na kopečcích na Krétě

Proč se pouštět do takového extrému?
"Při ultrazávodech mohu vypnout mozek - je to stav, kdy mohu myslet a zároveň nemyslet. Mohu si uvědomit své předešlé činy, které při tak silném extrému dokážu vidět s odstupem, jako by bylo vše okolo mě jen mlhou a já jsem zde, v zimě, a stoupám a jediná věc, na kterou myslím je soustředění se na danou chvíli. Vnímám krok za krokem. Jsem tu jen já a kopec. Jako by tu kolem mě ani lidé nebyli. Nevnímam je."
(Pocity běžce v průběhu extrémního závodu 24 hodin na Lysé hoře)

"Když je člověk sám, rychle se naučí hovořit sám se sebou a náhle jste tady dva." R. Messner

Neúspěch jako cesta za úspěchem
Byla jsem zklamaná. Následně jsem ale přišla na to, že to, co z toho mám je pocit. Ne vždy byl pozitivní - třeba po nepodařeném závodě. Po pár dnech se obrátil v pozitivní a za pár týdnů stojíte opět na startovní čáře. Zdá se vám, že pocit je málo? Řekla bych, že je to nejvíc. Podle pocitů jednáme a nebo podle rozumu. Emocionální pocity po závodě nám ale mohou dát sebedůvěru pokračovat dále, důvěru jít a běžet příště zase, protože zjistíme, že na to máme. Extrémní závody nás mohou velmi posílit - fyzicky, zkušenostně, ale hlavně psychicky. Co se pak bude zdát nemožné? Co nezvládnete?

"Když se osvobodím od toho čím jsem, stávám se tím, čím bych mohl být." Lao'C
Nelpět na tom kým jsme. Jsme běžci, nebo  ultraběžci, studenti, učitelé, prodavači? Je to jen škatulka. My jako lidé musíme vše pojmenovat. Musíme se někde zařadit. Musíme vše pochopit. Chceme to. Chceme mít vše vysvětleno a tím se můžeme dostávat do jistých paradoxů, do zamotaných cest a smyček. Proč? Někdy nelze vše vysvětlit. "Panta rhei - Vše plyne." Hérakleitos

Proč běh?
Po chůzí se jedná o nejjednodušší pohyb. Na první pohled je strašně jednoduchý. Potřebujete k němu jen boty a můžete kdykoli a kdekoli vyběhnout. Záleží jen na vašem rozhodnutí.

Horský ultramaraton
Horský ultramaraton má, dle mého názoru, více společného s chůzí, jako naší základní lokomocí spolu s vytrvalostí, odvahou a schopností někdy nemyslet. Když běžíte dolů po černé sjezdovce, jde o to se uvolnit a asi i o to také trochu nemyslet, ale soustředit se  pouze na ten krok. Chvilka nepozornosti může znamenat konec závodu a čím jste unavenější, čím běžíte delší dobu, tím více vaše pozornost klesá. Tím je pravděpodobnější, že špatně došlápnete a můžete skončit.
Mysl, soustředění a přítomnost vašeho bytí v danou chvíli je také velmi důležitá.

Proč tedy běháme? Uklidnění, únik, potřeba dokázat si, potřeba endorfinů, svoboda, trénink, zábava, dobrodružství a spousta dalšího. Proč vy běháte?

středa 27. června 2018

Info

Pro čtenáře tohoto blogu. 

Samozřejmě stále něco píši, jen tentokrát z jiného soudku.
Pokud si chcete něco přečíst, podívejte se na můj druhý blog na adrese

michalaknapkovatrips.blogspot.com

Naleznete zde články a reportáže se spoustou fotografií s příhodami z Kréty.

Vaše Míša :)

sobota 19. května 2018

Co na večeři? Pro vegetariány, vegany i masožravce, aneb Cizrnová

Nevíte, kde skočit po práci? Nechce se Vám vařit a máte rádi veganskou stravu? 
Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o recept na domácí hummus.



Ingredience:
Cizrna v mírně slaném nálevu
Kari
Česnek
Citrón
Koření dle chuti k dochucení
Olivový olej

Příprava:
Cizrnu necháme vařit do potřebného změknutí. Uvařenou cizrnu rozmixujeme ponorným mixérem, přidáme stroužek česneku. Do druhé rozmixované várky přidáme kari koření a olivový olej.

Tip na podávání:
Cizrnovou pomazánku, nebo odbormě hummus podáváme s celozrnným chlebem. Na závěr můžeme pomazánku pokapat citrónovou šťávou.

Dobrou chuť. 👌

pondělí 14. května 2018

CO CHCI...MÉ ŽIVOTNÍ CÍLE konečně veřejně

Ano, někdo by mohl konstatovat, že působí egoisticky psát o sobě, o svých cílech, o svých plánech. O svých prožitcích a podobně. K tomuto článku mě vedla jednoduchá otázka, kterou sama pokládám spoustě lidem. Avšak jak jsem ji dnes dostala od kamarádky já, nedokázala jsem na ni odpovědět. Má odpověď působila zmateně. Je to tím, že lépe píši, než mluvím. A to si myslím, že jsem více extrovert. Avšak mám problém se ve spoustě názorů vymáčknout, ve chvíli podané či přímé otázky. Ne, že bych neznala odpověď, jen ji nedokážu tak dobře formulovat.


MOTIVAČNÍ DEN
Dnešek je opravdu motivační. Učím se fyziologii, ale nejsem schopna se soustředit takové množství času, jaké bych si sama představovala. Nejsem schopna podat takový výkon, jaký bych sama od sebe čekala. Jsem na sebe moc náročná, asi. Posouvat se dále je jedna z věcí, která mě v životě baví. Potřebuji se posouvat. Je jedno jestli to bude sport, škola, vědomosti, práce, někdy kariéra. 

TEDY MÉ PLÁNY A CÍLE, KTERÉ SOUVISEJÍ I S MOU BĚŽECKOU PAUZOU

1. Dodělat školu
2. Léto na Krétě - doufám že získám bohaté pracovní zkušenosti
3. Dopsat bakalářské práce
4. Odstátnicovat
5. Pracovat
6. Dát si pauzu od školy
7. Pilovat jízdu na kole - pro zasmáti. Neumím jezdit z kopce. Jsem moc pomalá a jsem schopná seskočit z kola i při závodě. Bojím se. 
:D Hlavně, že z toho kopce umím běhat
8. Triatlon, adventure, přírodní víceboj. Začít praktikovat něco z těchto sportu. Něco všestrannějšího než ultramaraton, ale podobně drsného. Miluji totiž extrém. 
9. Cestovat
10. Nevázat se na nic a na nikoho. S tím souvisí svéprávnost, soběstačnost a svoboda, kterou natolik miluji. 
11. Žít z mála. Být trochu skromnější. Zbavit se zbytečných hmotných statků. (až na knihy a svá kola :D)
12. Číst. A jestli utrácet, tak za dobré knihy, školu, vzdělání a cestování. 
13. Stále se někde posouvat. Nezůstávat na jednom místě.
14. Nepřestávat si dávat nové cíle
15. Věřit - v sebe a své schopnosti
16. Uvědomovat si - sebe, okolí, být tady a teď
17. Pracovat, protože práce šlechtí. A tu práci s lidmi, kterou dělám mám opravdu ráda, i když je někdy náročná.
18. Předávat to málo vědomostí a zkušeností co mám dále, pokud je to možné a stále se vzdělávat. 
19. Psát. Zkušenosti, reportáže, pro někoho divné věci - nepochopitelné. Pro někoho věci, které mohou pomoci, doufám v to. 

Zkušenostmi jsem přestala dělat věci, jen pro dosažení cílů. Dosažení výsledků, titulů, ocenění. 

Jsou to nepodstatné věci. Jde o to, dle mého názoru, nezůstat na místě. Důležitější je to, že to člověka naplňuje tady a teď, než to, co tím získá. A vždy něco získá. Vždy získá zkušenost. 

TAKŽE NA SOBĚ MAKEJTE, PIŠTE SI SEZNAMY, A NEBO JE MĚJTE V HLAVĚ A HLAVNĚ SE NEVZDÁVEJTE.  ''NEVER, NEVER GIVE UP.''

pondělí 30. dubna 2018

Výkon a myšlení

Pokládali jste si někdy otázky typu: Jak je možné, že stále trénuji, ale výsledky se nedostavují? Zažili jste situaci či situace, kdy jste si stále říkali, Jsem to ale špatný/á a výsledek byl v cíli takový, jaký jste si představili? Ať si to chceme či nechceme přiznat, mysl, přesněji naše přemýšlení o nás i o druhých, naše představy či vědomí, značně ovlivňují naše každodenní výkony a to nejen sportovní.  
"Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu." Exupery
(Popisek nesouvisí se situaci na obrázku.)



''TĚLO JE HLOUPÉ, BUDE NÁSLEDOVAT SVOU MYSL. MŮŽEŠ HO PŘEMLUVIT O ČEMKOLIV.'' T. Orlick 

Jsou dvě možnosti. Pozitivní a negativní. Jsou vždy, minimálně, dvě verze pojetí dané věci či problému. Laick
Případ číslo jedna - negativní. Stále si můžu říkat, jak jsem neschopný(á), obviňovat sebe a lidi okolo. Hledat ve všem negativa. Nebýt nikdy spokojený(á). 
Případ číslo dvě - pozitivní. I přes zažívání neúspěchů, nezdarů či špatných zážitků a špatných či negativních skutečností, zůstat pozitivní. 
JAK?
Díky nastavení výše zmiňovaného myšlení. 


MYSLÍTE SI, ŽE ÚSPĚŠNÝM LIDEM SPADL ÚSPĚCH DO KLÍNA JEN TAK? MYSLÍTE SI, ŽE MĚLI ŠTĚSTÍ?

A nenapadla Vás někdy verze, že opak může být pravdou? 
Většina takových lidí, by Vám určitě sdělila, že jim úspěch jen tak nespadl do klína. Že se museli poučit z chyb. 
Jaký je ale rozdíl či mezník mezi úspěšnými či neúspěšnými? Poraženými či vítězi?

Ve FirstClass  jsem četla už hodně dávno jeden citát, který se mi s tímto případem vybavil.
''PORAŽENÍ KONČÍ, KDYŽ NEUSPĚJÍ. VÍTĚZOVÉ KONČÍ, AŽ KDYŽ USPĚJÍ.''

NĚKTEŘÍ Z VÁS BY MI MOHLI OPONOVAT A ŘEKLI BY, NAPŘ.....:
''To je blbá psychologie.''

Ne jednou jsem se s tímto přístupem u lidí setkala. Mým cílem není ale tyto lidi hodnotit či kritizovat. A není ani mým cílem je přesvědčovat. Z toho, co zde píši, ať si vezme každý co chce. Navíc spousta osobností toho napsala o mnoho více přede mnou.

Faktem je, že máme jisté vrozené vlastnosti, a podle těchto vlastností se projevujeme. Do toho připočtěte získané zkušenosti, vlastnosti a chování získané výchovou či učením atp. a máme zde mix neuvěřitelné osobnosti. Říkáte si, to je ale mix, co? Ono to je mix. Mix jedinečné osobnosti. Mix nás. Nás náladových, myslících, složitých osobností.
A každá osobnost je neuvěřitelná a jedinečná. Všichni jsme jedineční a přesně takoví máme být.

A MY, RŮZNÉ TYPY OSOBNOSTÍ, SE PROJEVUJÍ RŮZNÝM ZPŮSOBEM AŤ VE SVÉM PROŽÍVÁNÍ ČI CHOVÁNÍ A TÍM PÁDEM I VE SVÉM VÝKONU (ZDE NAPŘ. SPORTOVNÍM VÝKONU)

Zařazovat lidi mezi introverty - uzavřené, extroverty - otevřené, a labilní či stabilní, je teorie osobnosti dle Eysencka.

V novějších literaruře, kterou publikovala např. Silvia Löhken, se setkáváme i s pojmem centroverti. Jedná se o typy osobnosti člověka, které se dají zařadit mezi introverty či extroverty. Laicky řečeno. Jsou to jedinci, někde ve středu. Nejsou ani otevření, ani uzavření. Vyznačují se vysokou mírou přizpůsobivosti druhému typu osobnosti.

Co z toho vyplývá pro sportovní i jiný výkon?
To, že bychom se měli dobře znát a především být sami se sebou smířeni. Př. vím o sobě, jsem vznětlivější. Tak začnu využívat více forem autogenního tréninku či meditace k uklidnění.
Nemusíte to, dělat přímo takto. Je však potřeba najít si cokoliv vlastního, co víme, že zrovna našemu typu osobnosti pomáhá, ke zkvalitnění výkonu. A to jednoduše aplikujete.

Metod existuje spousta. Někdo vyžaduje před výkonem absolutní klid na soustředění. Někdo si potřebuje povídat. Někdo potřebuje hluk, společnost.
Najděte si tedy to Vaše, zkoušejte co na Vás funguje či platí. Je to také forma tréninku.

Víme, že výkon je složen z mnoha složek. A každou z daných složek je třeba trénovat. Psychika však může hrát i více než 50% výkonu. A jakékoliv zlepšení či uvědomění Vám může pomoci k dosažení Vašich vysněných cílů. Nevěříte?
Vyzkoušejte.

SUGESCE

Můžete si vsugerovat i principy myšlení i reakce na danou věc. Jde to. Chce to jen také trénink - opakovaný trénink. Tak jako ve všem. Zkušenost mám s autogenním tréninkem. Vsugerovat si však v cíli můžete naprosto cokoliv. Mysl a i vlastní mysl, lze velmi dobře ovlivnit. A když s tímto umíte pracovat, dokážete mysl ovlivnit i během výkonu. Např. si vsugerujete, že se Vám běží lehce a ono se Vám lehce poběží. Jen tomu musíte sami věřit. A hlavně musíte věřit sobě a v sebe.

VŠE ZAČÍNÁ V NÁS. A VŠE ZAČÍNÁ VE VÁS. :)






pondělí 9. dubna 2018

Co jsem si poznačila do deníku před rokem a co se od té doby změnilo? A proč je dobré dávat si cíle? TAJNÉ CÍLE A.................... EGO

TAKOVÝ TEN DEN, KDY VYHAZUJETE STARÉ VĚCI A NAJDETE NAPSANÉ NA PAPÍŘE VĚCI, KTERÉ JSTE ŘEŠILI PŘED ROKEM. A CO JSEM SI PŘESNĚ PŘED ROKEM NAPSALA NA PAPÍR A CO SE OD TÉ DOBY U  MĚ ZMĚNILO? A PROČ JE DOBRÉ DÁVAT SI CÍLE A VIDĚT POKROK ČI STAGNACI?

CO JSEM SI TEDY NAPSALA PŘESNĚ PŘED ROKEM?

Budu nyní citovat doslova. A důvod. Upřímnost nade vše. Nepotřebuji si na něco hrát.

Bod č. 1. z papíru: CHCI ZMĚNU

''Co pro to chci udělat? V prvé řadě změnit sebe a svůj přístup.''  Kdybych měla zhodnotit tento cíl, tak se mi zčásti splnil. Přístup jsem změnila. Jestli jsem změnila sebe, to je otázka? To by vám nejlépe řekli mí dlouholetí přátele. 

Změna se ale podařila. Beru věci jinak. Ale o tom více u dalšího bodu z papíru.

Bod č. 2  CO JSEM CHTĚLA DŘÍVE?

1. Přeháněla jsem tréninky.  Jak to já se svou extrémní povahou umím. Má povaha ale neomlouvá mé chování.

2. Chtěla jsem vidět výsledky a posun. A ani ne u ostatních, jak spíše u sebe. To je svým způsobem pozitivní, avšak jen bez bodu č. 3, který následuje.

Bod č. 3  Chtěla jsem umístění

Nyní se tomu směji. Ani nevím, co jsem si chtěla dokázat. Asi to, že na to mám. Ale jak zjistíte, že na to máte znovu a znovu. Přestalo mě to jednoduše bavit.

Posun nastal u ultramaratonu, kdy mě dlouhé tratě fascinovaly natolik, oproti přespolním běhům a běhům do vrchu, že jsem si už nemusela nic dokazovat, co se týče umístění. Chtěla jsem vždy hlavně závod dokončit. To se mi na ultramaratonu líbilo. Byl to ten pocit v cíli. To bylo to, kvůli čemu jsem si tento sport zamilovala.

Bod č. 4 Chtěla jsem si něco dokazovat  JEDNOU TO ZKUSÍŠ, A NEMŮŽEŠ PŘESTAT

Byla jsem mladá, šestnáctiletá holka, která tomuto sportu propadla. Ultramaraton se pro mě začínal stávat závislostí.

Líbilo se mi trávit víkendové dny závoděním po beskydských kopečcích. Vždy jsem zapomněla na běžnou realitu.

Líbilo se mi překonávat vlastní hranice a objevovat v sobě sílu, o které jsem někdy ani netušila že ve mě je. Tato síla je ale v každém z nás.



NYNÍ

Priority se změnily. Už nevidím jen ultra a běhání. Už se nechci hnát za výsledky. Chci se spíše hnát za posouváním vlastních hranic a to nejen ve sportu.

Jak řekl, jednou jeden  moudrý člověk: ''BĚHÁNÍ TĚ ŽIVIT NEBUDE.''  a měl pravdu. Nebyla jsem nikdy naivní.



V cíli je důležitější hlavně pohoda a skvělé přátelství s člověkem, který s vámi běhá. Když narazíte na takového člověka. Držte se ho a nepouštějte ho. Když takového člověka máte vedle sebe, výsledky přijdou sami.

Bohužel dnešní lidé v moderní společnosti vidí jen VÝKON, VÝKON, VÝKON.
A když náhodou nepodají takový VÝKON, JAKÝ BY SI PŘEDSTAVOVALI, tak se na závodění a své cíle vykašlou.

Nechají se sami sebou srazit k zemi. Proč?
Není to škoda? Není lepší být tady a teď? Není lepší užívat si chvíli, při které provádíme daný pohyb, chvíli kdy potkáváme soupeře? Není lepší užít si chvíli, která se nikdy, opravdu nikdy už nebude opakovat?

PROČ SE STRESOVAT PŘED VÝKONEM, VNITŘNÍMI POCITY, KTERÉ NÁM MŮŽOU ŘÍKAT, ŽE NA TO NEMÁME, ŽE NEMÁME NATRÉNOVÁNO.

Řeš jen to, co můžeš právě tady a teď ovlivnit. MUSÍŠ TO ALE UDĚLAT TY. NIKDO JINÝ TO ZA TEBE NEUDĚLÁ. ZÁLEŽÍ JEN NA TOBĚ A TVÉM NASTAVENÍ MYSLI.

Můžeš přijmout roli poraženého a cítit se tak. Nebo přijmeš roli vítěze a zvítězíš, ne nad ostatními, ale ZVÍTĚZÍŠ SÁM NAD SEBOU.  A to je teprve pocit k nezaplacení.




 A PERLIČKA NA ZÁVĚR? PROČ JSEM PŘESTALA ZÁVODY BĚHAT S MUŽI?

Muži nikdy nepřiznají, že nemohou. A už vůbec ne před ženou. U závodění se však na tyto věci nehraje. Neházím všechny do jednoho pytle. Lepší je však být upřímný, než na závěr trpět, nebo se snažit dokázat něco svému okolí.

Neřeš okolí. Buď přítomný tady a teď.

MUŽI

Přehání. Snaží se působit lépe, než na tom jsou. PROČ?

Muži nepřiznají, že nemohou. Takže mezi mohu a nemohu někdy nenajdete rozdíly. Pokud nejsou tak odvážní a neřeknou Vám, že nemohou. PROČ?

Každý muž je JEŠITNÝ.


VÍCE SE K TOMUTO TÉMATU VYJADŘOVAT NEBUDU. TO BY BYLO NA JINOU KAPITOLU A JINÝ NÁZEV ČLÁNKU.


CÍLE NÁS POSUNUJÍ DÁLE. DÁVEJTE SI JE. NAPIŠTE SI JE VŠAK REÁLNĚ. NAPIŠTE SI JE PODROBNĚ.

NAPIŠTE SI CÍL, K VĚCI.   NE FIKTIVNÍ ČI NEREÁLNÉ CÍLE. TY FIKTIVNÍ ČI NEREÁLNÉ VÁS MOHOU SRAZIT K ZEMI


DÁVEJTE SI KRÁTKODOBÉ CÍLE. PŘ.: Zítra udělám to a to.
Krátkodobé cíle jsou důležitější, než dlouhodobé. Na dlouhodobé cíle máte čas.


PRACUJTE NA SOBĚ, MOTIVUJTE SE - ani moc, ani málo, ale akorát, ODMĚŇUJTE SE A MĚJTE SE RÁDI :)







pátek 23. března 2018

Výživa pro běžce, aneb vařila Myšička kašičku v malém modrém rendlíčku

Nechci zde psát a kázat o tom co je dobré či špatné jíst či nejíst a pít či nepít. O kvalitách potravin, které jíme ani nemluvě. Nejsem zastáncem diet a ani hladovění. Vyjimkou u mě je zkouškové období, kdy mám někdy problém sníst určité množství jídla. A o JoJo efektu z spousta z Vás také slyšela. 
Chci zde psát o tipech a příkladech potravin z kterých lze uvařit kvalitní a plnohodnotnou stravu. Popíšu zde potraviny s kterými mám zkušenosti. Netvrdím, že vše znám a nikomu nic nenutím. Navíc nemohu znát všechny potraviny, které se na trhu objevují. 

SNÍDANĚ

OVESNÉ KAŠE

Sledovatelé mého blogu, či instagramového profilu určitě vědí, že mám k snídani v oblibě ovesné kaše. Příprava této kaše je opravdu jednoduchá. Ovesné vločky zalijete vodou 1:2 a za stálého míchání vaříte 5-10 minut, dokud kaše nezhoustne.
Tipy na ochucení
Ovoce - čerstvé či sušené, ořechy, rozinky, chia semínka, slunečnicová semínka, kakao, javorový či datlová sirup.
Při dochucování záleží jen na vaši chuti a fantazii. U obrázků níže přidávám tipy na dochucení.



Takhle jsem si dělala kaši za šera v Tatrách












Nebudu se chlubit cizím peřím. 
 Tahle nádherně zdobená kaše není má práce.
Už ani nevím,
 kdo z lidiček z party ze Šumavy
ji vařil. Maruška nebo Domča?

Kaše byla skvělá, lahodná,
s ananasem,
malinami,
borůvkami a ořechy.

⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩

Ovesná kaše s borůvkami.
Nasbírané za měsíčního svitu,
 chcete -li trochu poezie.

Chcete -li realitu.
 Borůvky jsem sbírala za světla, 
ale po dobu míchání kaše 
se mírně zatáhlo. 
No a byla jsem ráda, 
že měli chlapi lžičku, 
protože já ji někde měla, 
ale klasicky jsem ji nemohla najít.

A největší vtip?

Kde jsou ty stromy? 
Tak zde jsi hamaku
 pravděpodobně neuvážu. 
Ach ano Tatry, klasika. Beze stromů.






Šumava

                               

                               
                               Kaše, co les a 
                               batoh na zádech
                               dal nám.
                               Byla s čerstvě nasbíranými 
                               borůvkami. 

                               Chlapi ji míchali 
                               a my holky jsme sbírali borůvky, 
                               po lese, 
                               do hrníčku, 
                               jako Mařenky. 
                                
                 




Jeseníky
                    


                  
                    V  Jeseníkách, 
                    na Rabštejně, vedle skal, 
                    tam, kde noční vítr vál. 
                    
                    Když už byl říjen 
                    a noc chladná, 
                    na zahřátí, 
                    ona padla. 


         Se sušeným ovocem, rozinkami, kešu a 
                        jinými ořechy.
                    






1.




2.
                   



3.
                                                                                                                                                                                                                           















1. s goji, ořechy, chia, slunečnicemi a javorovým sirupem
2. se směsí goji, ořechy, banánem a javorovým sirupem
3. s ořechy, rozinkami a skořicí


SMOOTHIE


Ovocné či zeleninové smoothies představuje může představovat výbornou snídani, když máte po ránu nedostatek času, tak jako já. Pokud čas máte, tím lépe pro Vás. Můžete si ho v klidu vychutnat či vzít uzavřené do práce. 
Ovoce jednoduše naházíte do nádoby, rozmixujete a jde se. Ideální do tramvaje. 

A mé typy na smoothie jsou zde. 

Ráda kombinuji čerstvý listový baby špenát s banánem, jahodami.
Nebo špenát s banánem a hruškou. 
Záleží opět na vás. Kreativitě se meze nekradou a také záleží na tom, které ovoce je aktuálně sezónní. Podle toho vybírejte. 

V létě to může být lesní směs ve formě malin, borůvek, jahod či ostružin. 
Naopak v zimě můžete kombinovat kiwi, banány s jablky nebo hruškami. 

Skvělé je hlavně v dobách nachlazení přidat citrusy s množstvím vitamínu c. 
např. pomeranč, banán, kiwi    nebo pomeranč s jinými kombinacemi. 




Ovesná kaše s jahodami,  smoothie- baby špenát, banán, kiwi a káva, která u mě po ránu nesmí chybět
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       


        Smoothie s banánem, pomerančem a jahodami.
                              Za letních dní.
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            
                      

    Zelená káva. Slyšeli jste už o ní? S chutí klasické kávy však nemá nic společného. Lze ji přidat do smoothie, nebo ji můžete pít jen tak. Zalijte směs horkou vodou a nechte chvíli odstát.  Návod viz. na obalu výrobku. 
            Zelená káva má detoxikační účinky. Zima nám skončila, tak jdeme na to. :) 
             
                                                                       

čtvrtek 11. ledna 2018

HODNOCENÍ SEZÓNY 2017

Letošní sezónu beru jako sezónu, kdy jsem se konečně odhodlala a vyzkoušela si závod ve stylu survivalu. Byla to pro mě obrovská zkušenost za kterou jsem nesmírně vděčná. Co se týče závodů ultra, tak tam bylo dost rezerv z mé strany. Přesto s odstupem času hodnotím sezónu, že taková měla být. Mělo mě to někde posunout. Což se doufám stalo. A jak píši, tak mi pauza opravdu prospívá.

Mojí milí, pokud to někdy nejde, nevěšejte hlavu. Pauza prospěje a s odstupem času a s nadhledem uvidíte věci jinak, než se zdají. :)


PO LISTOPADOVÉM TRÉNINKU:

PO DLOUHÉ DOBĚ JSEM SE CÍTILA PŘI TRÉNINKU NEUVĚŘITELNĚ SKVĚLE
PROČ? PROTOŽE NIC NEŘEŠÍM, NIKDO ODE MĚ NIC NEOČEKÁVÁ, DOUFÁM :D

PO TŘECH MĚSÍCÍCH to konečně šlo. Nechci se honit za výsledky. Chci si to užívat. Dnešní trénink o tom byl a bylo to úžasné. COŽ BYL DŮVOD PROČ JSEM ZAČALA S ULTRAMARATONY. JE ŠKODA, ŽE SI TO NEPŘIPOMÍNÁM ČASTĚJI. NA ZÁVODĚNÍ TO ALE VIDÍM, MOŽNÁ AŽ NA LÉTO. STÁLE ALE NEMÁM JASNO. PAUZU SI DOSLOVA UŽÍVÁM :)

Člověk se totiž začne věnovat věcem, na které neměl v průběhu deseti let závodění čas. 

PŘESTO NA SOBĚ STÁLE PRACUJI, HLAVNĚ Z HLEDISKA PSYCHIKY A MOTIVACE 

Očekávání, která si na sebe klademe - my i naše okolí. Očekávání, která se ne vždy uskuteční. Proto je lepší nic nečekat. Toto tvrzení mě letošní sezónu hodně tížilo. Už proto, že nějak forma ne a ne přijít. Stále si kladu otázku v čem byla letos ta chyba? Došlo to až tak daleko, že si téměř po osmi letech dávám pauzu, jak jsem už uvedla v dřívějším článku. 

TRÉNINKY ZAČALY BÝT STEREOTYPNÍ, ZMĚNIL SE MI NAVÍC POHLED NA ULTRARUNNING A NA ZÁVODĚNÍ. 
Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře 2017 s Lenkou Trawinskou 

PROSINEC - CUTT - CZECH ULTRA TRAIL TOUR BESKYDY 

Závod od kterého jsem neměla očekávání. Bála jsem se sněhu, který pár dní před závodem na trať napadl. Zaběhla jsem si pár kilometrů navíc, díky vlastnímu chybnému odbočení a lehkému bloudění. Oproti loňskému ročníku bylo brodění se sněhem dost náročné.
Jako pozitivum beru dokončení závodu. 

LEDEN - 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE

Závod započal skvěle, ale v průběhu závodu mi bylo šíleně špatně. Třeštila mi hlava, pomalu celou druhou polovinu závodu. Do šestého kola jsem už nešla. Ve dvojicích byl výsledek deset okruhů. Mohlo to být lepší. Takovou krizi jsem při LH24 hodinovce už dlouho nezažila. Nebýt lidí, kteří mě podporovali, tak nedám ani těch 5 okruhů. A jednomu člověku vděčím za hodně podpory, kdo by si chtěl psát s člověkem, který je totálně mimo a mít s ním tu trpělivost a stále ho povzbuzovat, když na všechny rady negativně odsekává. Hold ty závodní stavy jsou náročné. 

KVĚTEN - 11.5. 2017 PŘEŽITÍ - SURVIVAL VE VOLNÉ PŘÍRODĚ

Momentky po závodě PŘEŽITÍ  v Lužických horách
Když to zpětně zhodnotím, tak mi tento závod v sezóně nejlépe fyzicky sedl. Psychicky to bylo také dobré. Běželo se mi skvěle. Nebýt jistého bloudění a větších zkušeností v řešení šifer, mohl být výsledek  o mnoho lepší. Typ závodů, který mě zaujal na tolik, že chci vyzkoušet v příštím roce další přírodní víceboje. 


KVĚTEN  26. - 27.5.2017 HORSKÁ VÝZVA BESKYDY

Tady jsem poprvé pomyslela na to, že si dám pauzu. Asfaltová trasa mi vyloženě nesedla a pravděpodobně vinou virózy či nevyspání, což je nyní už jedno. Nechci to rozebírat. Jednoduše jsem to po***** na velké čáře. Takhle špatně mi při závodě nebylo nikdy za celou dobu, co běhám ultra a vlastně za celou dobu mého závodění. Zažila jsem stav, kdy mě neposlouchalo ani vlastní tělo. O to horší, že jdete s parťákem, kterému to nechcete zkazit...ale bohužel je vám tak špatně, že to chcete zabalit. A to není ten stav lehkovážnosti, kdy se vám nechce. Je to už ten stav, kdy jdete doslova na hraně svých sil. Stav, kdy vám už nepomáhá žádná forma vnitřní řeči. 

Z tohoto závodu nemám radost ani nyní s odstupem času. Dívat se na soucitné výrazy lidí v průběhu závodu i v cíli jsem opravdu nepotřebovala. Trapněji jsem se už cítit nemohla. 
Závod, po kterém jsem v cíli málem zkolabovala. Ale jen málem. Hold jsem si chvíli poležela, a nebyla jsem schopná vstát, jak špatně mi bylo a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, kdo se na mě dívá. V tu chvíli okolí neřešíte.  ''To jsi to dopracovala, Michalo. Stálo ti to za to?'' říkala jsem si v cíli. Tohle už nikdy. 


SRPEN - HOSTÝNSKÁ OSMA - KONEC SEZÓNY
Hostýnska osma 2017 s Lenkou Trawinskou 
Možná jsem to brala jako napravení reputace po předešlém závodě. I přesto to nebyl úplně stoprocentní výkon, za mě. Při tomto závodě jsem předešlé roky běžela lépe. Tento závod je ale srdcovka, tak jsem ho nechtěla vynechat. Ráda se zde vracím. 

Po Hostýnské osmě jsem se rozhodla ukončit sezónu a dát si až do odvolání od závodění, přesněji od ultramaratonu pauzu. 

A VRÁTÍM SE, AŽ KDYŽ SE NA TO BUDU CÍTIT. MOMENTÁLNĚ MÁM JINÉ PRIORITY. O TOM UŽ JSEM PSALA V JEDNOM DŘÍVĚJŠÍM ČLÁNKŮ. 

úterý 5. prosince 2017

Autoreflexe po závodě 1. část


'' OPRAVDU VŠECHNO CO VE SVÉM ŽIVOTĚ DĚLÁTE JE OVLIVNĚNO VAŠIMI VOLBAMI. MŮŽETE SI ZVOLIT BÝT OBĚTÍ, NEBO ČÍMKOLIV JINÝM BUDETE CHTÍT. ŽIVOT JE VOLBA. A TATO VOLBA JE JEN VE VAŠÍ MYSLI. ''

Doufám, že tento krátký citát na úvod vás přiměl zamyslet se. Mě rozhodně k zamýšlení přivádí. 
Nechat se vystresovat situacemi, které neumíte ovlivnit, nebo věcmi mimo vaši kontrolu?
Př.: Budu se při závodě soustředit na to, že nemám dost natrénováno. Budu se soustředit na to, že se cítím slabě. 
To je však negativní. Proč se nesoustředit tedy na věci, které mohu nyní - tady a teď ovlivnit?
Ta situace, kdy nemohu, zde však ještě není. Vždyť jsem ještě nic neuběhl(a). Je to jen ve vaši mysli.

Jak tedy myslet správně?
Nebudu vám tady nutit, ani říkat,  co byste měli či museli dělat v těchto chvílích. Každý má své rituály. 

Co je však podstatné?
Zaměřit se na situace, které můžeme ovlivnit. Nikoli na situace, se kterými už nic neuděláme. 
Po zaznění startovního výstřelu je už zbytečné přemýšlet, jestli máte dost jídla, či náplast. To už nyní neovlivníte. To jen obrazně. 

Dech
Co se děje v době před startem? Z fyziologického hlediska se zvyšují hladiny adrenalinů a dalších ''stresových'' hormonů v krvi. Jedná se o tzv. situaci boj nebo útěk. Jednodušeji se jedná o stres. Tělo se začíná na daný výkon připravovat už minuty před začátkem výkonu. Laicky řečeno tělo se jakýmsi způsobem zahřívá. 
Jedná se o správný stres, který při konstruktivním použití může zaručit kvalitní výkon. Nesmíme se však nechat rozhodit, příliš  bezdůvodně se vystresovat, nebo naopak sklouznout k úplným stavům apatie. Poté výkon nemusí být tak kvalitní, jak bychom si představovali. A smutné je, že s těmito situacemi můžeme pracovat. Můžeme se naučit před závodem uklidňovat a díky tomu podat kvalitnější výkon. 


JAK SE ZAČÍT HODNOTIT PO ZÁVODĚ? JAK HODNOTIT DANÉ SITUACE?

Co jsem vám nyní nastínila, vám může pomoci pochopit vaše vnitřní rozpoložení, doufám.
1. CO JSEM UDĚLAL(A) PŘED ZÁVODEM?
Najedl(a) jsem se dostatečně kvalitních potravin? Byl(a) jsem dostatečně vyspaný(á) či odpočatá a to fyzicky i psychicky?
Šel/šla jsem do závodu s klidnou myslí?/ bez zaobírání se nepodstatnými myšlenkami či myšlenkami nesouvisejícími se závodem? Byl(a) jsem opravdu TADY A TEĎ? Nebo jsem zde byl(a) jen fyzicky a mentálně jsem ''lítal(a)'' myšlenkami jinam? 

TO JSOU MALÉ, NA PRVNÍ POHLED NEPODSTATNÉ DETAILY, ALE NA VŠEM ZÁLEŽÍ
Tyto drobnosti mohou váš výkon radikálně ovlivnit a proto je dobré, si po každém ultramaratonu i jiném závode, zhodnotit si celý závod. 
Ne však jen v mysli. Napište si tyto situace. 
CO JSEM MOHL(A) UDĚLAT LÉPE? 
Snažte se však sebe hodnotit objektivně a hlavně konstruktivně. Děláte to sami pro sebe. Čím upřímnější ve svém hodnocení sami sebe budete, tím větší máte šanci, zlepšit se. A nejen při závodě a při sportu, ale i v životě. 

BUĎME UPŘÍMNÍ SAMI K SOBĚ
 Ke komu jinému, když ne k sobě? 
Při hodnocení sebe sama, bychom měli nehledat jen naše zápory, ale i klady. Obojí je důležité. Ne však jen negativní a hlavně ne, nekonstruktivně negativní. 
Díky špatným situacím, najdeme chybu, kterou zlepšíme. Díky pozitivním situacím, díky nalézaní ve špatném to dobré se pozitivně motivujeme k dalším kvalitním, vytrvalým výkonům. Obojí je důležité. 
Uvedu vám dva příklady.
Jak je to špatně: ''Jsem blbý(á), nestojím za nic. Vždy to pokazím. To nemá cenu.'' 
CO NEMÁ CENU? PROČ SE SHAZUJI? TAKOVÁ VĚTA, ČI TVRZENÍ NÁS V BUDOUCNU NIKDE NEPOSUNE. SPÍŠE NÁM UŠKODÍ. 

NEBUDE LEPŠÍ ŘÍCT TO TAKTO?
Jak je to dobře: ''Dneska se mi opravdu nedařilo. Co bylo příčinou? Měl(a) bych více zapracovat na motivaci a vytrvalosti. Fyzická kondice nebyla, jak jsem po dnešku zjistil(a) nejdokonalejší. Je tedy na čase začít na tomto nedostatku pracovat formou tréninku. 

VIDÍTE ROZDÍL MEZI PRVNÍM A DRUHÝM TVRZENÍM?
 U druhého tvrzení máme mnohokrát větší šanci se ve výkonu zlepšovat. Jedná se o konstruktivní hodnocení. Nebudu si škodit a shazovat se. Najdu chyby, které ale musím správně pojmenovat, abych s nimi dokázal(a) pracovat.  Jen tak tyto chyby mohu do příště zlepšit. Pokud se však jen shodím, tak nikdy nezjistím, jak bych se příště mohl(a) zlepšit. 


NAPIŠTE SI, CO CHCETE DO PŘÍŠTĚ ZLEPŠIT
Zhodnoťte si daný závod. Nyní už víte, jak hodnotit konstruktivně, aby hodnocení mělo smysl. Vyzkoušej to. Napiš si hodnocení na papír. Postupem času zjistíš - až bude takových cca 10 nebo 50 nebo více hodnocení, že se opravdu zlepšuješ. Můžeš se dívat, jak postupuješ ve svých cílech a výsledcích dále a dále. Vyzkoušej to VĚŘ SI. TO ZVLÁDNEŠ. TO DÁŠ.  TY JSI TA JEDINEČNÁ OSOBA, KTERÁ MŮŽE SAMA SEBE ZMĚNIT, A NĚKDE SE POSUNOUT.

DRŽÍM PĚSTI. DOUFÁM, ŽE VÁM BUDE TENTO ČLÁNEK UŽITEČNÝ :) MĚJTE SE RÁDI.
A MYSLETE POZITIVNĚ. TO VŠE A MNOHEM VÍCE VÁM PŘEJE
VAŠE MÍŠA :)


''PO KAŽDÉ BOUŘI JEDNOU VYSVITNE SLUNCE''










Trénink na horské ultramaratony č.2

Tréninky na horské ultramaratony

Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne ...