pondělí 10. února 2020

Z ultra o ultra a o životě, aneb, jak vás ovlivní v životě zkušenosti s bolestí v ultramaratonu

"Zvládnu to, už jenom pár kilometrů." "Už jenom 20 km. Za chvíli jsem v cíli." Bolest, slast, endorfiny, hory, přátelé, parta, komunita, závislost, běh, síla, zkušenost. To a mnohem více. Jaké to bylo? Co mi to dalo? Co mi to vzalo? Ultrarunning. Proč jsem s ním přestala?

Není bolest jako bolest
Předesílám na úvod, že je rozdíl, když vás něco bolí skrz zdravotní problémy a rozdíl, když zažíváte bolest svalů, šlach, kloubů, úponů v průběhu ultramaratonů.

Je bolest dobrovolná a nedobrovolná a bolest způsobená v průběhu závodu je ta, kterou jsme si dobrovolně zvolili. Jsme na ni připraveni. Počítáme, že v průběhu závodu dříve či později příjde. Čím jsme trénovanější, tím přichází později.

Pak je zde bolest, způsobená ne tak fyzickým výkonem jak únavou.
 Mám na mysli bolesti hlavy, které při dvacet čtyři hodinových závodech dříve či později dorazí, díky psychické únavě. Spánek si nemáte možnost dopřát. Můžete využít různé přípravky a další doplňky stravy, které únavu oddálí. Např. guaranu. Nejlepší je dostatečný dostatečný spánek den před závodem. Dejte si ale pozor na přespání.

Bolest svalů a šlach
V průběhu závodů ji zažijete ať chcete či ne. Zvlášť při delších ultramaratonech. Za mě se na tuto bolest dá připravit tréninkem a přivyknout si.
Pokud nemáte dlouhodobější zdravotní problém způsobený např. bolestí šlach o které se ví, že tím, že se nejsou schopny prokrvovat jako svaly, a tím je regenerace a léčení dlouhodobějšího charakteru. U svalů také záleží, jak moc je sval poškozen. Toto téma doporučuji řešit s fyzioterapeuty a s lékaři. Také je důležité předcházet těmto problémům.

I na bolest se dá připravit
Při dlouhodobém závodu se dříve či později dostanete do fáze, že vás bude něco bolet. Přivyknout na bolest se dá tréninkem (autogenním, kondiční a vytrvalostní přípravou) a nejlepším tréninkem je samotný závod. Jen při samotném závodě zažijete vše naostro a v průběhu závodu jsou věci na které se nelze připravit. Samotný závod je tedy přípravou na další závody.
Tělu někdy neporučíš. ...."Noho, ohni se."
Člověk po ultramaratonu může vypadat velice vtipně, když schází schody. Neřekla bych, že vás svaly bolí nějak moc, ale nohy jednoduše neohnete, jak byste si představovali.

Pak jsou zde bolesti svalů - všech. Na druhou stranu se dá na tento problém také připravit. V určitou chvíli se dostanete v průběhu závodu do fáze, když už některé bolístky - ruce, šíje - ani nevnímáte a nebo jedna bolest svalů přebije bolest jiné svalové partie.
Nahoru, dolů
Při dvacet čtyři hodinových závodech jsem se těšila na každý kopec a proklínala každý běh dolů. Motivací je vám to, že jste za chvíli dole a pak máte dlouhý klid při cestě nahoru.
Něco za něco
Jiné bolesti - něco mi ultra dalo a něco vzalo.
Dalo mi obrovskou psychickou sílu a víru. Víru v to, že když jsem zvládla a překonala něco tak těžkého, tak zvládnu i jiné věci.
Časem.....
Nesrovnávat se se svým minulým já
Má to svá pro i proti. Kladnou roli hrají oblasti, kdy si někdy říkám, že nemůžu, jsem unavená a pod. V tu chvíli mi minulé zážitky z ultra energii dodávají. Vždy si vzpomenu kolik km, kde a jak jsem odběhla a ušla a je mi mnohem lépe na duši. Vím, že zvládnu i horší věci.
Snažím se nesrovnávat s ostatními. Daří se mi to. Nejtěžší pro mě je, abych se nesrovnávala se svým starým já. Říká se, že se máme srovnávat jen sami se sebou. Na druhou stranu vím, že když se dostanete na nějakou hranici v závodě. Na hranici, kdy cítíte, že to není pro tělo ok - začněte přemýšlet jinak. Také se vyvíjite, stárnete či stagnujete. To ale k životu tak nějak patří.
Závod před pauzou. Nenazvala bych ho poslední. 
Mám stále před sebou svůj předposlední závod. Bylo to tuším před dvěma lety. Strašně to letí.

Javorník. Sbírám z něj dolů. Tělo mě neposlouchá, i když by hlava chtěla. Jako by se mi zasekla podkolenní šlacha. Nemůžu ohnout nohu do úhlu, kde bych chtěla. Parťačka na mě volá ať si pohnu. Tělo mě ale poprvé v životě neposlouchá. Noha se neohýbá. Nebolí to, ale jako by končetina vypla svou funkci.

Závod zdárně dokončujeme...

Uvědomění
Bylo mi špatně - bolela mě hlava. V cíli jsem si lehla bez energie na zem. Bylo mi v tu chvíli vše jedno, ale bylo mi hezky. Chvíli. Pak už ne. To se dříve nestávalo. Dříve kladné pocity trvaly i pár dní po závodě.

Vše bylo jinak
Poprvé jsem si zažila stav, kdy se na vás okolí lítostivě dívá. Bylo mi trapně. Cítíla jsem bezmoc. Ležela jsem na zemi bez energie.
Dokončila jsem závod. Měla jsem z toho mít dobrý pocit. Vše bylo jinak. Ty pohledy lidí.  Po půlhodině jsem vstala. Přijel pro mě táta. Nezapomněl mi dát kázání. V tu chvíli jsem si to neuvědomovala. Prý jsem byla bílá jako stěna. Bylo mi špatně. Doma už ne. Stav se dal do normálu po půl hodině. Možná nízký tlak, vyčerpání, nedostatek odpočinku, nedoléčená viróza. Jenže jsem neuměla říkat ne. Ráda jsem zjišťovala své hranice - testovala jsem je v průběhu každého ultramaratonu. Nejen to. Testována byla také hlavně má mysl, vůle, sebekázeň.

Láska nebo závislost
Po tomto závodě jsem začala uvažovat o pauze. Ostatní běžci mi říkali.:"S "ultra" se nedá skončit. Nelze přestat."
Milovala jsem ultra - ty hory, ty lidi, kopce, ty pocity, vše.
Nemohla jsem bez běhání být. I když jsem neměla energii, šla jsem běhat. Bylo mi pak lépe. Byla jsem šťastnější. Pak jsem musela běžet zase a zase a zase. Potřebovala jsem svou dávku endorfinů.
Že to není správné jsem si uvědomila až, když jsem nemohla běhat kvůli problémům se šlachou. Bez své dávky běžeckého tréninku jsem byla náladová, otrávená a spoustu věcí mi nedávalo smysl.
Časem jsem měla raději závody, než trénink. Na trénink nebýval čas. Ostrava, zkouškové, brigády, škola. Kopce v nedohlednu. Zlepšilo se to. Dala jsem si roční pauzu, která se protáhla na dva roky. Běhání jsem nahradila lyžováním.

Vše má svůj čas
Začala jsem z nedostatku času trénovat závodem na další závod. Výkonnost se zlepšovala ve chvílích, kdy jsem přestala plánovat a cokoli chtít. Najednou přišly výsledky samy.

Překážky vás posilují, zocelují, získáváte mnoho zkušeností, které můžete dále uplatnit.
Byly to adrenalinové roky.
Vše v životě má svůj čas. 🙂



čtvrtek 2. května 2019

Motivace na horský ultramaraton, článek ze soudku (ne)nadšence

Článek z realistického a možná pro někoho z pesimistického pohledu na ultrarunning a hlavně na náš přístup k životu, ve kterém chceme být všichni, zjevně, šťastní. O čem ultrarunning (ultra) je? (Trochu negativně). 
Kaňon řeky Tary

Jedná se o dobrovolnou sebedestruktivní činnost s cílem uspokojit své potřeby.
Nesouhlasíte ultraběžci?
Někdo jede na trávě, na alkoholu a na dalších tlumících či povzbuzujících prostředcích. Ultraběžcům postačí endorfiny, které mají v cíli podobné účinky jak výše zmíněné látky.
Někde v lese

K čemu ultra vede? 
K závislosti. K uspokojení. K zdolávání cílů. K meditaci. K relaxaci. K setkávání se se stejnou skupinou lidí, jako jste vy a k výměně názorů, k podnětům, k plánům dalších závodů, ke spolupráci, ke zkušenostem, k síle, k vývoji, k rozvoji, k orientaci v terénu, ke schopnosti rozhodnout se, k pokoře, k respektu, k respektu k lidem, k respektu k přírodě a abych nezapomněla tak hlavně k posunu a růstu.
Na horách. Nehoňme se za větrnými mlýny. 

Pocity
Na ultramaratonu je skvělé že v průběhu závodu zažijete všechny možné pocity - slasti, strasti, vzrušení, sklamání a tak podobně.

Emoce
Díky emocím v nás zůstávají intenzivněji zakotveny všechny zážitky a to platí i při ultramaratonu, hlavně při něm. Proto tyto závody stále běháme. Díky emocím se zážitek odběhnutého ultramaratonu stává nezapomenutelným.
I cesta nám přináší štěstí a hlavně zkušenost. Někdy nedojdeme až nahoru. 

Endorfiny
Doběhnete do cíle, pozdravíte se se svými přátely i s lidmi, které v průběhu závodu potkáte, poplácate se po rameni nebo se v tom opojení endorfinů objímáte a brečíte. Někdy ležíte na trávě a je vám zkrátka krásně. "Jaký závod běžíš příště?" "Za týden je nějaký běh, tak se tam uvidíme."
Endorfiny dokážou spoustu

Zase ty emoce, jako v životě.
Zregenerujete, potrénujete a za týden či dva stojíte na startovní čáře dalšího ultramaratonu. Ještě před závodem vám stoupne adrenalin, opět jsme všichni nabuzení k dalšímu zdolání následného kopce. K hodinám běhu či chůze, k uvažování co to dělám, k smíchu, slzám, potu, bolesti, slasti a tak dále.

Jako drogy
Všichni jsme z toho tak oblbnutí, protože kde zažijete tolik emocí a pocitů naráz? Ano zažijete je v životě, ale ne takto najednou. Ultrarunning to umožňuje.

Život
V dnešním světě, kdy máme vše a vlastně nic, kdy nejsme schopni komunikovat a unést naše emoce, protože je to složité, že? Proč bychom se snažili a vynakládali emoce k běžnému vysvětlení. Jednodušší je nekomunikovat, což je ale také druh komunikace. Jednodušší je zajít si na pivo a úplně nejjednodušší pro náš život by bylo cokoliv neprožívat, na cokoliv se vykašlat. To také děláme, protože je to to nejjednodušší.

Náhrada toho, čeho nejsme schopni v životě realizovat
Tak místo toho abychom byli upřímní, přirození a projevovali emoce v životě, raději vyrážíme na ultramaraton, kde se vybijeme od emocí, stresu, nakopneme se endorfiny a žijeme, brečíme a konečně projevujeme emoce.

Média a vše krásné, ale takový život není
Proplouváme životem a opět nic. My to ale potřebujeme zažít. Potřebujeme zažít radost, ale i smutek. Média spolu se sociálními sítěmi nám nalhávají, že smutek je špatný nebo že není. Viděli jste někde na Facebooku brečícího člověka? Možná jste viděli válku. Co nám sociální sítě dávají - spokojenost, spokojenost a spokojenost. Takový život není. Proberme se.

Opojení sociálních sítí
Každý den otevřete facebook, podíváte se jak si ostatní žijou, ale vy můžete být třeba v depresi, protože vám třeba není nejlíp. Opět nezdravé. Ničíme se tím co pozorujeme. Sami ničíme sebe.

Narušené hodnoty, narušené jídlo, narušená (nemocná) společnost a my jsme jako zdraví? 
Naše hodnoty jsou porouchané jako nikdy, jestli nějaké pořádné máme. Naše společnost  je nemocná.
Od jídla které jíme, kdy banán není banán a jablko není jablko. Od umělého osvětlení v obchodech i doma, způsobujícího nám nemoci a různé poruchy. Od zjednodušení všeho. Začněme třeba od jídla a můžeme skončit u vztahů, hodnot a cílů. Je to těžké. Proč bychom se snažili? "Je to složité. Raději si zvolím jednodušší způsob."
Jablíčko z vlastní zahrady

K čemu tohle povede? 
Jíme nezdravé jídlo, jsme v nezdravé (nemocné) společnosti s nezdravými vztahy a všechno, co se zdá být složitější, raději hodíme za hlavu, než abychom se snažili. Měli bychom se nad sebou zamyslet.

Kompenzace
Můžeme si tyto nedostatky kompenzovat něčím složitějším, abychom se cítili lépe, třeba si zaběhnout ultramaraton.

Neříkám, že nás ultrarunning nemůže posunout dále, že nám nemůže dát zkušenosti, zvednout naší morálku, že nám nemůže dát sílu a vytrvalost, odříkání a pokoru. Může nám dát ale přesně opačné pocity a tak stejně můžeme přistupovat k našemu životu.

Já mám takový vlastní citát: "Život je jako ultramaraton, nikdy nevíš co tě potká, ať dobré či špatné, musíš se s tím poprat a doběhnout přes překážky až do cíle"

Překážky v životě jsou tím co nás posilují. Jsou tím, co nás nenechá zůstat na místě.
Jaký je váš názor na tuto problematiku?

pátek 26. dubna 2019

Zážitky z ultramaratonu - Jak přečkat noc?

''Život je slet okamžiků, která nám dávají smysl žít.'' 

1. Jak přečkat noc? 
Tento příběh se odehrál při ultramaratonu v Jeseníkách. Nebyla to v tu chvíli pěkná zkušenost, ale přesto na tento průběh závodu nikdy nezapomenu. 
Při tréninku


Být rychlejší
Byla jsem pomalá. Nedošla jsem včas na danou kontrolu a to znamená, že jsem bez jídla. Co mám? Podtrženo sečteno, tři müsli tyčinky.
Chci pokračovat i bez občerstvení. Rozhodnuto. Nejsem zvyklá se vzdávat. Pokračuji dále směrem k Dlouhým Stráním. Průběh cesty je klidný. Chvíli běžím, chvíli jdu. Hladina adrenalinu v krvi se mi zvedla po tom, co zjišťuji, že časově nestíhám ani další občerstvovací stanici. Nemyslím. Jdu.
Na horách. Moje závislost. 

Cesta

Po nějaké hodince dorazím pod nádrže na Dlouhých stráních. Na mapě to vypadá jako super výstup. Opak se v průběhu cesty stává pravdou. Vystoupám na horu, vracím se. Stoupám, vracím se. "Sakra, kde je ta odbočka?" "Zachovej klid." Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Je třeba se soustředit. Dívám se na mapu. Jdu dobře, ale je to nějak stále stejné. Tady jsem už šla. Značení je už sesbírané. Tak doprava nebo doleva?
Vůbec netuším. Značky nevidím. Volím variantu a lá má intuice a pokus - omyl.
Hory

Mířím na vrchol
Vystoupám na vrchol. Tak nic. Dobrá. Nevím kde jsem. Co teď. Cíl v nedohlednu. Začíná se šeřit. Přestávám vidět na turistické značky. Přemýšlím. Vrátit se by bylo na dlouho a riskantní. Uvažuji racionálně. Musím jít dále. Je zima, počasí se nějak zvrhlo. Mám na sobě jarní šusťákovou bundu, kraťasy, termo triko a kompresní podkolenky a v batohu poslední tyčinku. Třešničku na dortu dodává tomu všemu má čelovka, která začíná poblikávat. V batohu mám v zásobě náhradní baterky, ale i přesto nejsem z této situace nadšená.
Cesta. Není vše o ní? Náborů, dolů, z kopce, do kopce. Přes překážky. 

Po chvilkovém vnitřním stresu a následném velmi rychlém uklidnění se snažím pokračovat. Musím být v klidu a jednat racionálně.

V této chvíli jsem na Dlouhých Stráních. Ty cesty vypadaly na první pohled tak snadně. Ve skutečnosti stále stoupáte k vrcholu nádrže a pořád cíl v nedohlednu.
Nikdy byste nevěřili kolik má člověk ještě síly, i když si připadá, že už nemůže.

Co mě zachránilo? 
Světlo. A nemyslím nějaké světlo na konci tunelu a ani žádné filozofické pojetí.
Vidím světlo,v šeru, na vrcholu. Kašlu v tu chvíli na cestu a stoupám do kopce za světlem.
Zde kempují lidé v karavanech, kteří se na vrchol vydali na amatérskou rádio soutěž.
Zůstávám u nich.  Dostanu jídlo a volám pořadatelům, že jsem v pořádku, ať se nestarají o mou bezpečnost a po jídle v klidu usínám. Ráno mířím do zázemí závodu, kde jsem mými hostitely a zachránci odvezena.

Poučení
Běhejte rychleji a přesněji, potom nemusíte bloudit v lese, hlavně ne bez vybavení a na konci podzimu, když už bývá dost chladno.
Nikdy na tento okamžik nezapomenu. 
Co mě pomohlo?
S odstupem času to byla intuice.
Co mít? Při podnikání těchto dobrodružství doporučuji kvalitní výbavu do jakéhokoliv počasí. :)


pondělí 22. dubna 2019

Z deníku ultraběžce

Běhají tyto extrémní vzdálenosti pro pocit uspokojení či s cílem něco si dokázat, kvůli souznění s přírodou, nebo pro pokusy o změnu ve vlastním životě? Tak jak to je?

Možná jste se v úvodu článku sami našli. Nalezli bychom spoustu důvodů běhat tato extrémní dobrodružství, že by v cíli stačila na další samotný článek.

Při tréninku na kopečcích na Krétě

Proč se pouštět do takového extrému?
"Při ultrazávodech mohu vypnout mozek - je to stav, kdy mohu myslet a zároveň nemyslet. Mohu si uvědomit své předešlé činy, které při tak silném extrému dokážu vidět s odstupem, jako by bylo vše okolo mě jen mlhou a já jsem zde, v zimě, a stoupám a jediná věc, na kterou myslím je soustředění se na danou chvíli. Vnímám krok za krokem. Jsem tu jen já a kopec. Jako by tu kolem mě ani lidé nebyli. Nevnímam je."
(Pocity běžce v průběhu extrémního závodu 24 hodin na Lysé hoře)

"Když je člověk sám, rychle se naučí hovořit sám se sebou a náhle jste tady dva." R. Messner

Neúspěch jako cesta za úspěchem
Byla jsem zklamaná. Následně jsem ale přišla na to, že to, co z toho mám je pocit. Ne vždy byl pozitivní - třeba po nepodařeném závodě. Po pár dnech se obrátil v pozitivní a za pár týdnů stojíte opět na startovní čáře. Zdá se vám, že pocit je málo? Řekla bych, že je to nejvíc. Podle pocitů jednáme a nebo podle rozumu. Emocionální pocity po závodě nám ale mohou dát sebedůvěru pokračovat dále, důvěru jít a běžet příště zase, protože zjistíme, že na to máme. Extrémní závody nás mohou velmi posílit - fyzicky, zkušenostně, ale hlavně psychicky. Co se pak bude zdát nemožné? Co nezvládnete?

"Když se osvobodím od toho čím jsem, stávám se tím, čím bych mohl být." Lao'C
Nelpět na tom kým jsme. Jsme běžci, nebo  ultraběžci, studenti, učitelé, prodavači? Je to jen škatulka. My jako lidé musíme vše pojmenovat. Musíme se někde zařadit. Musíme vše pochopit. Chceme to. Chceme mít vše vysvětleno a tím se můžeme dostávat do jistých paradoxů, do zamotaných cest a smyček. Proč? Někdy nelze vše vysvětlit. "Panta rhei - Vše plyne." Hérakleitos

Proč běh?
Po chůzí se jedná o nejjednodušší pohyb. Na první pohled je strašně jednoduchý. Potřebujete k němu jen boty a můžete kdykoli a kdekoli vyběhnout. Záleží jen na vašem rozhodnutí.

Horský ultramaraton
Horský ultramaraton má, dle mého názoru, více společného s chůzí, jako naší základní lokomocí spolu s vytrvalostí, odvahou a schopností někdy nemyslet. Když běžíte dolů po černé sjezdovce, jde o to se uvolnit a asi i o to také trochu nemyslet, ale soustředit se  pouze na ten krok. Chvilka nepozornosti může znamenat konec závodu a čím jste unavenější, čím běžíte delší dobu, tím více vaše pozornost klesá. Tím je pravděpodobnější, že špatně došlápnete a můžete skončit.
Mysl, soustředění a přítomnost vašeho bytí v danou chvíli je také velmi důležitá.

Proč tedy běháme? Uklidnění, únik, potřeba dokázat si, potřeba endorfinů, svoboda, trénink, zábava, dobrodružství a spousta dalšího. Proč vy běháte?

středa 27. června 2018

Info

Pro čtenáře tohoto blogu. 

Samozřejmě stále něco píši, jen tentokrát z jiného soudku.
Pokud si chcete něco přečíst, podívejte se na můj druhý blog na adrese

michalaknapkovatrips.blogspot.com

Naleznete zde články a reportáže se spoustou fotografií s příhodami z Kréty.

Vaše Míša :)

sobota 19. května 2018

Co na večeři? Pro vegetariány, vegany i masožravce, aneb Cizrnová

Nevíte, kde skočit po práci? Nechce se Vám vařit a máte rádi veganskou stravu? 
Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o recept na domácí hummus.



Ingredience:
Cizrna v mírně slaném nálevu
Kari
Česnek
Citrón
Koření dle chuti k dochucení
Olivový olej

Příprava:
Cizrnu necháme vařit do potřebného změknutí. Uvařenou cizrnu rozmixujeme ponorným mixérem, přidáme stroužek česneku. Do druhé rozmixované várky přidáme kari koření a olivový olej.

Tip na podávání:
Cizrnovou pomazánku, nebo odbormě hummus podáváme s celozrnným chlebem. Na závěr můžeme pomazánku pokapat citrónovou šťávou.

Dobrou chuť. 👌

pondělí 14. května 2018

CO CHCI...MÉ ŽIVOTNÍ CÍLE konečně veřejně

Ano, někdo by mohl konstatovat, že působí egoisticky psát o sobě, o svých cílech, o svých plánech. O svých prožitcích a podobně. K tomuto článku mě vedla jednoduchá otázka, kterou sama pokládám spoustě lidem. Avšak jak jsem ji dnes dostala od kamarádky já, nedokázala jsem na ni odpovědět. Má odpověď působila zmateně. Je to tím, že lépe píši, než mluvím. A to si myslím, že jsem více extrovert. Avšak mám problém se ve spoustě názorů vymáčknout, ve chvíli podané či přímé otázky. Ne, že bych neznala odpověď, jen ji nedokážu tak dobře formulovat.


MOTIVAČNÍ DEN
Dnešek je opravdu motivační. Učím se fyziologii, ale nejsem schopna se soustředit takové množství času, jaké bych si sama představovala. Nejsem schopna podat takový výkon, jaký bych sama od sebe čekala. Jsem na sebe moc náročná, asi. Posouvat se dále je jedna z věcí, která mě v životě baví. Potřebuji se posouvat. Je jedno jestli to bude sport, škola, vědomosti, práce, někdy kariéra. 

TEDY MÉ PLÁNY A CÍLE, KTERÉ SOUVISEJÍ I S MOU BĚŽECKOU PAUZOU

1. Dodělat školu
2. Léto na Krétě - doufám že získám bohaté pracovní zkušenosti
3. Dopsat bakalářské práce
4. Odstátnicovat
5. Pracovat
6. Dát si pauzu od školy
7. Pilovat jízdu na kole - pro zasmáti. Neumím jezdit z kopce. Jsem moc pomalá a jsem schopná seskočit z kola i při závodě. Bojím se. 
:D Hlavně, že z toho kopce umím běhat
8. Triatlon, adventure, přírodní víceboj. Začít praktikovat něco z těchto sportu. Něco všestrannějšího než ultramaraton, ale podobně drsného. Miluji totiž extrém. 
9. Cestovat
10. Nevázat se na nic a na nikoho. S tím souvisí svéprávnost, soběstačnost a svoboda, kterou natolik miluji. 
11. Žít z mála. Být trochu skromnější. Zbavit se zbytečných hmotných statků. (až na knihy a svá kola :D)
12. Číst. A jestli utrácet, tak za dobré knihy, školu, vzdělání a cestování. 
13. Stále se někde posouvat. Nezůstávat na jednom místě.
14. Nepřestávat si dávat nové cíle
15. Věřit - v sebe a své schopnosti
16. Uvědomovat si - sebe, okolí, být tady a teď
17. Pracovat, protože práce šlechtí. A tu práci s lidmi, kterou dělám mám opravdu ráda, i když je někdy náročná.
18. Předávat to málo vědomostí a zkušeností co mám dále, pokud je to možné a stále se vzdělávat. 
19. Psát. Zkušenosti, reportáže, pro někoho divné věci - nepochopitelné. Pro někoho věci, které mohou pomoci, doufám v to. 

Zkušenostmi jsem přestala dělat věci, jen pro dosažení cílů. Dosažení výsledků, titulů, ocenění. 

Jsou to nepodstatné věci. Jde o to, dle mého názoru, nezůstat na místě. Důležitější je to, že to člověka naplňuje tady a teď, než to, co tím získá. A vždy něco získá. Vždy získá zkušenost. 

TAKŽE NA SOBĚ MAKEJTE, PIŠTE SI SEZNAMY, A NEBO JE MĚJTE V HLAVĚ A HLAVNĚ SE NEVZDÁVEJTE.  ''NEVER, NEVER GIVE UP.''

pondělí 30. dubna 2018

Výkon a myšlení

Pokládali jste si někdy otázky typu: Jak je možné, že stále trénuji, ale výsledky se nedostavují? Zažili jste situaci či situace, kdy jste si stále říkali, Jsem to ale špatný/á a výsledek byl v cíli takový, jaký jste si představili? Ať si to chceme či nechceme přiznat, mysl, přesněji naše přemýšlení o nás i o druhých, naše představy či vědomí, značně ovlivňují naše každodenní výkony a to nejen sportovní.  
"Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu." Exupery
(Popisek nesouvisí se situaci na obrázku.)



''TĚLO JE HLOUPÉ, BUDE NÁSLEDOVAT SVOU MYSL. MŮŽEŠ HO PŘEMLUVIT O ČEMKOLIV.'' T. Orlick 

Jsou dvě možnosti. Pozitivní a negativní. Jsou vždy, minimálně, dvě verze pojetí dané věci či problému. Laick
Případ číslo jedna - negativní. Stále si můžu říkat, jak jsem neschopný(á), obviňovat sebe a lidi okolo. Hledat ve všem negativa. Nebýt nikdy spokojený(á). 
Případ číslo dvě - pozitivní. I přes zažívání neúspěchů, nezdarů či špatných zážitků a špatných či negativních skutečností, zůstat pozitivní. 
JAK?
Díky nastavení výše zmiňovaného myšlení. 


MYSLÍTE SI, ŽE ÚSPĚŠNÝM LIDEM SPADL ÚSPĚCH DO KLÍNA JEN TAK? MYSLÍTE SI, ŽE MĚLI ŠTĚSTÍ?

A nenapadla Vás někdy verze, že opak může být pravdou? 
Většina takových lidí, by Vám určitě sdělila, že jim úspěch jen tak nespadl do klína. Že se museli poučit z chyb. 
Jaký je ale rozdíl či mezník mezi úspěšnými či neúspěšnými? Poraženými či vítězi?

Ve FirstClass  jsem četla už hodně dávno jeden citát, který se mi s tímto případem vybavil.
''PORAŽENÍ KONČÍ, KDYŽ NEUSPĚJÍ. VÍTĚZOVÉ KONČÍ, AŽ KDYŽ USPĚJÍ.''

NĚKTEŘÍ Z VÁS BY MI MOHLI OPONOVAT A ŘEKLI BY, NAPŘ.....:
''To je blbá psychologie.''

Ne jednou jsem se s tímto přístupem u lidí setkala. Mým cílem není ale tyto lidi hodnotit či kritizovat. A není ani mým cílem je přesvědčovat. Z toho, co zde píši, ať si vezme každý co chce. Navíc spousta osobností toho napsala o mnoho více přede mnou.

Faktem je, že máme jisté vrozené vlastnosti, a podle těchto vlastností se projevujeme. Do toho připočtěte získané zkušenosti, vlastnosti a chování získané výchovou či učením atp. a máme zde mix neuvěřitelné osobnosti. Říkáte si, to je ale mix, co? Ono to je mix. Mix jedinečné osobnosti. Mix nás. Nás náladových, myslících, složitých osobností.
A každá osobnost je neuvěřitelná a jedinečná. Všichni jsme jedineční a přesně takoví máme být.

A MY, RŮZNÉ TYPY OSOBNOSTÍ, SE PROJEVUJÍ RŮZNÝM ZPŮSOBEM AŤ VE SVÉM PROŽÍVÁNÍ ČI CHOVÁNÍ A TÍM PÁDEM I VE SVÉM VÝKONU (ZDE NAPŘ. SPORTOVNÍM VÝKONU)

Zařazovat lidi mezi introverty - uzavřené, extroverty - otevřené, a labilní či stabilní, je teorie osobnosti dle Eysencka.

V novějších literaruře, kterou publikovala např. Silvia Löhken, se setkáváme i s pojmem centroverti. Jedná se o typy osobnosti člověka, které se dají zařadit mezi introverty či extroverty. Laicky řečeno. Jsou to jedinci, někde ve středu. Nejsou ani otevření, ani uzavření. Vyznačují se vysokou mírou přizpůsobivosti druhému typu osobnosti.

Co z toho vyplývá pro sportovní i jiný výkon?
To, že bychom se měli dobře znát a především být sami se sebou smířeni. Př. vím o sobě, jsem vznětlivější. Tak začnu využívat více forem autogenního tréninku či meditace k uklidnění.
Nemusíte to, dělat přímo takto. Je však potřeba najít si cokoliv vlastního, co víme, že zrovna našemu typu osobnosti pomáhá, ke zkvalitnění výkonu. A to jednoduše aplikujete.

Metod existuje spousta. Někdo vyžaduje před výkonem absolutní klid na soustředění. Někdo si potřebuje povídat. Někdo potřebuje hluk, společnost.
Najděte si tedy to Vaše, zkoušejte co na Vás funguje či platí. Je to také forma tréninku.

Víme, že výkon je složen z mnoha složek. A každou z daných složek je třeba trénovat. Psychika však může hrát i více než 50% výkonu. A jakékoliv zlepšení či uvědomění Vám může pomoci k dosažení Vašich vysněných cílů. Nevěříte?
Vyzkoušejte.

SUGESCE

Můžete si vsugerovat i principy myšlení i reakce na danou věc. Jde to. Chce to jen také trénink - opakovaný trénink. Tak jako ve všem. Zkušenost mám s autogenním tréninkem. Vsugerovat si však v cíli můžete naprosto cokoliv. Mysl a i vlastní mysl, lze velmi dobře ovlivnit. A když s tímto umíte pracovat, dokážete mysl ovlivnit i během výkonu. Např. si vsugerujete, že se Vám běží lehce a ono se Vám lehce poběží. Jen tomu musíte sami věřit. A hlavně musíte věřit sobě a v sebe.

VŠE ZAČÍNÁ V NÁS. A VŠE ZAČÍNÁ VE VÁS. :)






pondělí 9. dubna 2018

Co jsem si poznačila do deníku před rokem a co se od té doby změnilo? A proč je dobré dávat si cíle? TAJNÉ CÍLE A.................... EGO

TAKOVÝ TEN DEN, KDY VYHAZUJETE STARÉ VĚCI A NAJDETE NAPSANÉ NA PAPÍŘE VĚCI, KTERÉ JSTE ŘEŠILI PŘED ROKEM. A CO JSEM SI PŘESNĚ PŘED ROKEM NAPSALA NA PAPÍR A CO SE OD TÉ DOBY U  MĚ ZMĚNILO? A PROČ JE DOBRÉ DÁVAT SI CÍLE A VIDĚT POKROK ČI STAGNACI?

CO JSEM SI TEDY NAPSALA PŘESNĚ PŘED ROKEM?

Budu nyní citovat doslova. A důvod. Upřímnost nade vše. Nepotřebuji si na něco hrát.

Bod č. 1. z papíru: CHCI ZMĚNU

''Co pro to chci udělat? V prvé řadě změnit sebe a svůj přístup.''  Kdybych měla zhodnotit tento cíl, tak se mi zčásti splnil. Přístup jsem změnila. Jestli jsem změnila sebe, to je otázka? To by vám nejlépe řekli mí dlouholetí přátele. 

Změna se ale podařila. Beru věci jinak. Ale o tom více u dalšího bodu z papíru.

Bod č. 2  CO JSEM CHTĚLA DŘÍVE?

1. Přeháněla jsem tréninky.  Jak to já se svou extrémní povahou umím. Má povaha ale neomlouvá mé chování.

2. Chtěla jsem vidět výsledky a posun. A ani ne u ostatních, jak spíše u sebe. To je svým způsobem pozitivní, avšak jen bez bodu č. 3, který následuje.

Bod č. 3  Chtěla jsem umístění

Nyní se tomu směji. Ani nevím, co jsem si chtěla dokázat. Asi to, že na to mám. Ale jak zjistíte, že na to máte znovu a znovu. Přestalo mě to jednoduše bavit.

Posun nastal u ultramaratonu, kdy mě dlouhé tratě fascinovaly natolik, oproti přespolním běhům a běhům do vrchu, že jsem si už nemusela nic dokazovat, co se týče umístění. Chtěla jsem vždy hlavně závod dokončit. To se mi na ultramaratonu líbilo. Byl to ten pocit v cíli. To bylo to, kvůli čemu jsem si tento sport zamilovala.

Bod č. 4 Chtěla jsem si něco dokazovat  JEDNOU TO ZKUSÍŠ, A NEMŮŽEŠ PŘESTAT

Byla jsem mladá, šestnáctiletá holka, která tomuto sportu propadla. Ultramaraton se pro mě začínal stávat závislostí.

Líbilo se mi trávit víkendové dny závoděním po beskydských kopečcích. Vždy jsem zapomněla na běžnou realitu.

Líbilo se mi překonávat vlastní hranice a objevovat v sobě sílu, o které jsem někdy ani netušila že ve mě je. Tato síla je ale v každém z nás.



NYNÍ

Priority se změnily. Už nevidím jen ultra a běhání. Už se nechci hnát za výsledky. Chci se spíše hnát za posouváním vlastních hranic a to nejen ve sportu.

Jak řekl, jednou jeden  moudrý člověk: ''BĚHÁNÍ TĚ ŽIVIT NEBUDE.''  a měl pravdu. Nebyla jsem nikdy naivní.



V cíli je důležitější hlavně pohoda a skvělé přátelství s člověkem, který s vámi běhá. Když narazíte na takového člověka. Držte se ho a nepouštějte ho. Když takového člověka máte vedle sebe, výsledky přijdou sami.

Bohužel dnešní lidé v moderní společnosti vidí jen VÝKON, VÝKON, VÝKON.
A když náhodou nepodají takový VÝKON, JAKÝ BY SI PŘEDSTAVOVALI, tak se na závodění a své cíle vykašlou.

Nechají se sami sebou srazit k zemi. Proč?
Není to škoda? Není lepší být tady a teď? Není lepší užívat si chvíli, při které provádíme daný pohyb, chvíli kdy potkáváme soupeře? Není lepší užít si chvíli, která se nikdy, opravdu nikdy už nebude opakovat?

PROČ SE STRESOVAT PŘED VÝKONEM, VNITŘNÍMI POCITY, KTERÉ NÁM MŮŽOU ŘÍKAT, ŽE NA TO NEMÁME, ŽE NEMÁME NATRÉNOVÁNO.

Řeš jen to, co můžeš právě tady a teď ovlivnit. MUSÍŠ TO ALE UDĚLAT TY. NIKDO JINÝ TO ZA TEBE NEUDĚLÁ. ZÁLEŽÍ JEN NA TOBĚ A TVÉM NASTAVENÍ MYSLI.

Můžeš přijmout roli poraženého a cítit se tak. Nebo přijmeš roli vítěze a zvítězíš, ne nad ostatními, ale ZVÍTĚZÍŠ SÁM NAD SEBOU.  A to je teprve pocit k nezaplacení.




 A PERLIČKA NA ZÁVĚR? PROČ JSEM PŘESTALA ZÁVODY BĚHAT S MUŽI?

Muži nikdy nepřiznají, že nemohou. A už vůbec ne před ženou. U závodění se však na tyto věci nehraje. Neházím všechny do jednoho pytle. Lepší je však být upřímný, než na závěr trpět, nebo se snažit dokázat něco svému okolí.

Neřeš okolí. Buď přítomný tady a teď.

MUŽI

Přehání. Snaží se působit lépe, než na tom jsou. PROČ?

Muži nepřiznají, že nemohou. Takže mezi mohu a nemohu někdy nenajdete rozdíly. Pokud nejsou tak odvážní a neřeknou Vám, že nemohou. PROČ?

Každý muž je JEŠITNÝ.


VÍCE SE K TOMUTO TÉMATU VYJADŘOVAT NEBUDU. TO BY BYLO NA JINOU KAPITOLU A JINÝ NÁZEV ČLÁNKU.


CÍLE NÁS POSUNUJÍ DÁLE. DÁVEJTE SI JE. NAPIŠTE SI JE VŠAK REÁLNĚ. NAPIŠTE SI JE PODROBNĚ.

NAPIŠTE SI CÍL, K VĚCI.   NE FIKTIVNÍ ČI NEREÁLNÉ CÍLE. TY FIKTIVNÍ ČI NEREÁLNÉ VÁS MOHOU SRAZIT K ZEMI


DÁVEJTE SI KRÁTKODOBÉ CÍLE. PŘ.: Zítra udělám to a to.
Krátkodobé cíle jsou důležitější, než dlouhodobé. Na dlouhodobé cíle máte čas.


PRACUJTE NA SOBĚ, MOTIVUJTE SE - ani moc, ani málo, ale akorát, ODMĚŇUJTE SE A MĚJTE SE RÁDI :)







pátek 23. března 2018

Výživa pro běžce, aneb vařila Myšička kašičku v malém modrém rendlíčku

Nechci zde psát a kázat o tom co je dobré či špatné jíst či nejíst a pít či nepít. O kvalitách potravin, které jíme ani nemluvě. Nejsem zastáncem diet a ani hladovění. Vyjimkou u mě je zkouškové období, kdy mám někdy problém sníst určité množství jídla. A o JoJo efektu z spousta z Vás také slyšela. 
Chci zde psát o tipech a příkladech potravin z kterých lze uvařit kvalitní a plnohodnotnou stravu. Popíšu zde potraviny s kterými mám zkušenosti. Netvrdím, že vše znám a nikomu nic nenutím. Navíc nemohu znát všechny potraviny, které se na trhu objevují. 

SNÍDANĚ

OVESNÉ KAŠE

Sledovatelé mého blogu, či instagramového profilu určitě vědí, že mám k snídani v oblibě ovesné kaše. Příprava této kaše je opravdu jednoduchá. Ovesné vločky zalijete vodou 1:2 a za stálého míchání vaříte 5-10 minut, dokud kaše nezhoustne.
Tipy na ochucení
Ovoce - čerstvé či sušené, ořechy, rozinky, chia semínka, slunečnicová semínka, kakao, javorový či datlová sirup.
Při dochucování záleží jen na vaši chuti a fantazii. U obrázků níže přidávám tipy na dochucení.



Takhle jsem si dělala kaši za šera v Tatrách












Nebudu se chlubit cizím peřím. 
 Tahle nádherně zdobená kaše není má práce.
Už ani nevím,
 kdo z lidiček z party ze Šumavy
ji vařil. Maruška nebo Domča?

Kaše byla skvělá, lahodná,
s ananasem,
malinami,
borůvkami a ořechy.

⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩

Ovesná kaše s borůvkami.
Nasbírané za měsíčního svitu,
 chcete -li trochu poezie.

Chcete -li realitu.
 Borůvky jsem sbírala za světla, 
ale po dobu míchání kaše 
se mírně zatáhlo. 
No a byla jsem ráda, 
že měli chlapi lžičku, 
protože já ji někde měla, 
ale klasicky jsem ji nemohla najít.

A největší vtip?

Kde jsou ty stromy? 
Tak zde jsi hamaku
 pravděpodobně neuvážu. 
Ach ano Tatry, klasika. Beze stromů.






Šumava

                               

                               
                               Kaše, co les a 
                               batoh na zádech
                               dal nám.
                               Byla s čerstvě nasbíranými 
                               borůvkami. 

                               Chlapi ji míchali 
                               a my holky jsme sbírali borůvky, 
                               po lese, 
                               do hrníčku, 
                               jako Mařenky. 
                                
                 




Jeseníky
                    


                  
                    V  Jeseníkách, 
                    na Rabštejně, vedle skal, 
                    tam, kde noční vítr vál. 
                    
                    Když už byl říjen 
                    a noc chladná, 
                    na zahřátí, 
                    ona padla. 


         Se sušeným ovocem, rozinkami, kešu a 
                        jinými ořechy.
                    






1.




2.
                   



3.
                                                                                                                                                                                                                           















1. s goji, ořechy, chia, slunečnicemi a javorovým sirupem
2. se směsí goji, ořechy, banánem a javorovým sirupem
3. s ořechy, rozinkami a skořicí


SMOOTHIE


Ovocné či zeleninové smoothies představuje může představovat výbornou snídani, když máte po ránu nedostatek času, tak jako já. Pokud čas máte, tím lépe pro Vás. Můžete si ho v klidu vychutnat či vzít uzavřené do práce. 
Ovoce jednoduše naházíte do nádoby, rozmixujete a jde se. Ideální do tramvaje. 

A mé typy na smoothie jsou zde. 

Ráda kombinuji čerstvý listový baby špenát s banánem, jahodami.
Nebo špenát s banánem a hruškou. 
Záleží opět na vás. Kreativitě se meze nekradou a také záleží na tom, které ovoce je aktuálně sezónní. Podle toho vybírejte. 

V létě to může být lesní směs ve formě malin, borůvek, jahod či ostružin. 
Naopak v zimě můžete kombinovat kiwi, banány s jablky nebo hruškami. 

Skvělé je hlavně v dobách nachlazení přidat citrusy s množstvím vitamínu c. 
např. pomeranč, banán, kiwi    nebo pomeranč s jinými kombinacemi. 




Ovesná kaše s jahodami,  smoothie- baby špenát, banán, kiwi a káva, která u mě po ránu nesmí chybět
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       


        Smoothie s banánem, pomerančem a jahodami.
                              Za letních dní.
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            
                      

    Zelená káva. Slyšeli jste už o ní? S chutí klasické kávy však nemá nic společného. Lze ji přidat do smoothie, nebo ji můžete pít jen tak. Zalijte směs horkou vodou a nechte chvíli odstát.  Návod viz. na obalu výrobku. 
            Zelená káva má detoxikační účinky. Zima nám skončila, tak jdeme na to. :) 
             
                                                                       

čtvrtek 11. ledna 2018

HODNOCENÍ SEZÓNY 2017

Letošní sezónu beru jako sezónu, kdy jsem se konečně odhodlala a vyzkoušela si závod ve stylu survivalu. Byla to pro mě obrovská zkušenost za kterou jsem nesmírně vděčná. Co se týče závodů ultra, tak tam bylo dost rezerv z mé strany. Přesto s odstupem času hodnotím sezónu, že taková měla být. Mělo mě to někde posunout. Což se doufám stalo. A jak píši, tak mi pauza opravdu prospívá.

Mojí milí, pokud to někdy nejde, nevěšejte hlavu. Pauza prospěje a s odstupem času a s nadhledem uvidíte věci jinak, než se zdají. :)


PO LISTOPADOVÉM TRÉNINKU:

PO DLOUHÉ DOBĚ JSEM SE CÍTILA PŘI TRÉNINKU NEUVĚŘITELNĚ SKVĚLE
PROČ? PROTOŽE NIC NEŘEŠÍM, NIKDO ODE MĚ NIC NEOČEKÁVÁ, DOUFÁM :D

PO TŘECH MĚSÍCÍCH to konečně šlo. Nechci se honit za výsledky. Chci si to užívat. Dnešní trénink o tom byl a bylo to úžasné. COŽ BYL DŮVOD PROČ JSEM ZAČALA S ULTRAMARATONY. JE ŠKODA, ŽE SI TO NEPŘIPOMÍNÁM ČASTĚJI. NA ZÁVODĚNÍ TO ALE VIDÍM, MOŽNÁ AŽ NA LÉTO. STÁLE ALE NEMÁM JASNO. PAUZU SI DOSLOVA UŽÍVÁM :)

Člověk se totiž začne věnovat věcem, na které neměl v průběhu deseti let závodění čas. 

PŘESTO NA SOBĚ STÁLE PRACUJI, HLAVNĚ Z HLEDISKA PSYCHIKY A MOTIVACE 

Očekávání, která si na sebe klademe - my i naše okolí. Očekávání, která se ne vždy uskuteční. Proto je lepší nic nečekat. Toto tvrzení mě letošní sezónu hodně tížilo. Už proto, že nějak forma ne a ne přijít. Stále si kladu otázku v čem byla letos ta chyba? Došlo to až tak daleko, že si téměř po osmi letech dávám pauzu, jak jsem už uvedla v dřívějším článku. 

TRÉNINKY ZAČALY BÝT STEREOTYPNÍ, ZMĚNIL SE MI NAVÍC POHLED NA ULTRARUNNING A NA ZÁVODĚNÍ. 
Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře 2017 s Lenkou Trawinskou 

PROSINEC - CUTT - CZECH ULTRA TRAIL TOUR BESKYDY 

Závod od kterého jsem neměla očekávání. Bála jsem se sněhu, který pár dní před závodem na trať napadl. Zaběhla jsem si pár kilometrů navíc, díky vlastnímu chybnému odbočení a lehkému bloudění. Oproti loňskému ročníku bylo brodění se sněhem dost náročné.
Jako pozitivum beru dokončení závodu. 

LEDEN - 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE

Závod započal skvěle, ale v průběhu závodu mi bylo šíleně špatně. Třeštila mi hlava, pomalu celou druhou polovinu závodu. Do šestého kola jsem už nešla. Ve dvojicích byl výsledek deset okruhů. Mohlo to být lepší. Takovou krizi jsem při LH24 hodinovce už dlouho nezažila. Nebýt lidí, kteří mě podporovali, tak nedám ani těch 5 okruhů. A jednomu člověku vděčím za hodně podpory, kdo by si chtěl psát s člověkem, který je totálně mimo a mít s ním tu trpělivost a stále ho povzbuzovat, když na všechny rady negativně odsekává. Hold ty závodní stavy jsou náročné. 

KVĚTEN - 11.5. 2017 PŘEŽITÍ - SURVIVAL VE VOLNÉ PŘÍRODĚ

Momentky po závodě PŘEŽITÍ  v Lužických horách
Když to zpětně zhodnotím, tak mi tento závod v sezóně nejlépe fyzicky sedl. Psychicky to bylo také dobré. Běželo se mi skvěle. Nebýt jistého bloudění a větších zkušeností v řešení šifer, mohl být výsledek  o mnoho lepší. Typ závodů, který mě zaujal na tolik, že chci vyzkoušet v příštím roce další přírodní víceboje. 


KVĚTEN  26. - 27.5.2017 HORSKÁ VÝZVA BESKYDY

Tady jsem poprvé pomyslela na to, že si dám pauzu. Asfaltová trasa mi vyloženě nesedla a pravděpodobně vinou virózy či nevyspání, což je nyní už jedno. Nechci to rozebírat. Jednoduše jsem to po***** na velké čáře. Takhle špatně mi při závodě nebylo nikdy za celou dobu, co běhám ultra a vlastně za celou dobu mého závodění. Zažila jsem stav, kdy mě neposlouchalo ani vlastní tělo. O to horší, že jdete s parťákem, kterému to nechcete zkazit...ale bohužel je vám tak špatně, že to chcete zabalit. A to není ten stav lehkovážnosti, kdy se vám nechce. Je to už ten stav, kdy jdete doslova na hraně svých sil. Stav, kdy vám už nepomáhá žádná forma vnitřní řeči. 

Z tohoto závodu nemám radost ani nyní s odstupem času. Dívat se na soucitné výrazy lidí v průběhu závodu i v cíli jsem opravdu nepotřebovala. Trapněji jsem se už cítit nemohla. 
Závod, po kterém jsem v cíli málem zkolabovala. Ale jen málem. Hold jsem si chvíli poležela, a nebyla jsem schopná vstát, jak špatně mi bylo a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, kdo se na mě dívá. V tu chvíli okolí neřešíte.  ''To jsi to dopracovala, Michalo. Stálo ti to za to?'' říkala jsem si v cíli. Tohle už nikdy. 


SRPEN - HOSTÝNSKÁ OSMA - KONEC SEZÓNY
Hostýnska osma 2017 s Lenkou Trawinskou 
Možná jsem to brala jako napravení reputace po předešlém závodě. I přesto to nebyl úplně stoprocentní výkon, za mě. Při tomto závodě jsem předešlé roky běžela lépe. Tento závod je ale srdcovka, tak jsem ho nechtěla vynechat. Ráda se zde vracím. 

Po Hostýnské osmě jsem se rozhodla ukončit sezónu a dát si až do odvolání od závodění, přesněji od ultramaratonu pauzu. 

A VRÁTÍM SE, AŽ KDYŽ SE NA TO BUDU CÍTIT. MOMENTÁLNĚ MÁM JINÉ PRIORITY. O TOM UŽ JSEM PSALA V JEDNOM DŘÍVĚJŠÍM ČLÁNKŮ. 

Trénink na horské ultramaratony č.2

Tréninky na horské ultramaratony

Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne ...