pátek 26. dubna 2019

Zážitky z ultramaratonu - Jak přečkat noc?

''Život je slet okamžiků, která nám dávají smysl žít.'' 

1. Jak přečkat noc? 
Tento příběh se odehrál při ultramaratonu v Jeseníkách. Nebyla to v tu chvíli pěkná zkušenost, ale přesto na tento průběh závodu nikdy nezapomenu. 
Při tréninku


Být rychlejší
Byla jsem pomalá. Nedošla jsem včas na danou kontrolu a to znamená, že jsem bez jídla. Co mám? Podtrženo sečteno, tři müsli tyčinky.
Chci pokračovat i bez občerstvení. Rozhodnuto. Nejsem zvyklá se vzdávat. Pokračuji dále směrem k Dlouhým Stráním. Průběh cesty je klidný. Chvíli běžím, chvíli jdu. Hladina adrenalinu v krvi se mi zvedla po tom, co zjišťuji, že časově nestíhám ani další občerstvovací stanici. Nemyslím. Jdu.
Na horách. Moje závislost. 

Cesta

Po nějaké hodince dorazím pod nádrže na Dlouhých stráních. Na mapě to vypadá jako super výstup. Opak se v průběhu cesty stává pravdou. Vystoupám na horu, vracím se. Stoupám, vracím se. "Sakra, kde je ta odbočka?" "Zachovej klid." Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Je třeba se soustředit. Dívám se na mapu. Jdu dobře, ale je to nějak stále stejné. Tady jsem už šla. Značení je už sesbírané. Tak doprava nebo doleva?
Vůbec netuším. Značky nevidím. Volím variantu a lá má intuice a pokus - omyl.
Hory

Mířím na vrchol
Vystoupám na vrchol. Tak nic. Dobrá. Nevím kde jsem. Co teď. Cíl v nedohlednu. Začíná se šeřit. Přestávám vidět na turistické značky. Přemýšlím. Vrátit se by bylo na dlouho a riskantní. Uvažuji racionálně. Musím jít dále. Je zima, počasí se nějak zvrhlo. Mám na sobě jarní šusťákovou bundu, kraťasy, termo triko a kompresní podkolenky a v batohu poslední tyčinku. Třešničku na dortu dodává tomu všemu má čelovka, která začíná poblikávat. V batohu mám v zásobě náhradní baterky, ale i přesto nejsem z této situace nadšená.
Cesta. Není vše o ní? Náborů, dolů, z kopce, do kopce. Přes překážky. 

Po chvilkovém vnitřním stresu a následném velmi rychlém uklidnění se snažím pokračovat. Musím být v klidu a jednat racionálně.

V této chvíli jsem na Dlouhých Stráních. Ty cesty vypadaly na první pohled tak snadně. Ve skutečnosti stále stoupáte k vrcholu nádrže a pořád cíl v nedohlednu.
Nikdy byste nevěřili kolik má člověk ještě síly, i když si připadá, že už nemůže.

Co mě zachránilo? 
Světlo. A nemyslím nějaké světlo na konci tunelu a ani žádné filozofické pojetí.
Vidím světlo,v šeru, na vrcholu. Kašlu v tu chvíli na cestu a stoupám do kopce za světlem.
Zde kempují lidé v karavanech, kteří se na vrchol vydali na amatérskou rádio soutěž.
Zůstávám u nich.  Dostanu jídlo a volám pořadatelům, že jsem v pořádku, ať se nestarají o mou bezpečnost a po jídle v klidu usínám. Ráno mířím do zázemí závodu, kde jsem mými hostitely a zachránci odvezena.

Poučení
Běhejte rychleji a přesněji, potom nemusíte bloudit v lese, hlavně ne bez vybavení a na konci podzimu, když už bývá dost chladno.
Nikdy na tento okamžik nezapomenu. 
Co mě pomohlo?
S odstupem času to byla intuice.
Co mít? Při podnikání těchto dobrodružství doporučuji kvalitní výbavu do jakéhokoliv počasí. :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Trénink na horské ultramaratony č.2

Tréninky na horské ultramaratony

Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne ...