pátek 30. prosince 2016

Zhodnocení sezóny 2016

Letošní rok uběhl neskutečně rychle. Nastává to období hodnocení - nejen úspěchů, ale i neúspěchů. A jak jsem v jednom ze svých článků psala - tak jsou to hlavně neúspěchy, co nás posunují dále. Nemůžeme zažívat stále úspěch už jen z důvodů, abychom se poučili, či zlepšili. Zde si vybavuji krásný citát Ondřeje Brzobohatého, který před ním údajně řekla fiktivní postava Homera Simpsona: ''Člověk je tvor chybující, od toho jsou na tužkácgumy.'' A tak chybujeme, abychom se mohli ze svých chyb polepšit. Někomu to jen trvá déle, někomu méně déle. To jen něco k zamyšlení.  Co se tedy letos v mé běžecké sezóně odehrálo? 

ZMĚNA A AKČNÍ ŽIVOT 
Letošní rok nebyl ve znamení velkých tréninkových změn. Můj tréninkový program se prakticky odvíjel s ohledem na mé školní a pracovní povinnosti. Nicméně důležitějším faktorem bylo zdraví - nic vážného - nachlazení a únava, díky čemuž jsem prakticky přestala cokoli plánovat. Bylo to všechno se vším, nedostatkem času počínaje a zkouškovým obdobím a změnou oboru na VŠ konče. Přes léto plný diář. Svým způsobem mi to místy vyhovovalo - stále jsem něco dělala. A byla to zároveň zábava. Nezbýval ale čas na trénink.  

DVANÁCT MĚSÍCŮ A JEN ČTYŘI ZÁVODY (ULTRAZÁVODY) 
Připadám si, že co jsem starší, tak snižuji počet odběhaných závodů  za rok. Smýšlím už za ty roky běhání jinak. Nedívám se na kvantitu, ale spíše na kvalitu. I přes to to letos nebylo s kvalitou mých výkonů v závodech kdoví jak růžové. Všechny závody se mi nicméně podařilo dokončit, a to považuji za osobní úspěch. Když navíc vezmu v potaz množství odtrénovaných - odběhaných a odjetých kilometrů - je to méně než předešlé roky. 

PRVNÍ ZÁVOD - 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE
Už tento první letošní závod pro mě znamenal velkou změnu. Startovala jsem poprvé v kategorii dvojice ženy s Lenkou Trawinskou, s kterou se na start tohoto závodu postavím i letos. Jak jste mohli číst v mé reportáži z tohoto závodu - bylo to pro mě něco nového než v předešlých letech. Absolvování tohoto závodu ve dvojicích pro mě znamenalo více intenzity, více rychlostní vytrvalosti a méně dlouhodobé vytrvalosti. Každá jsme za dvacet čtyři hodin zvládly pět okruhů. Závod jsme dohromady dokončily s deseti okruhy, což v cíli stačilo na čtvrté místo. Chtěli jsme sice dosáhnout na bednu, ale v cíli jsme byli i přes to spokojené. Já tedy ano. 

DRUHÝ ZÁVOD - LYSOHORSKÝ ČTYŘLÍSTEK - MČR - V ULTRASKYRUNNINGU
I u tohoto závodu nastala jistá změna a to ze strany pořadatelů a době konání závodů. Místo předešlých ročníků, kdy závod startoval v srpnu, bylo datum konání závodu přesunuto na jaro a to na květen, jestli si to dobře vybavuji. Ani na tomto závodu jsem nepodala výkon z kterého bych byla spokojená. Závod jsem sice ve zdraví dokončila. Říkáte si, co víc si přát? Přesto jsem spokojená nebyla. Tento ročník považuji za nejnáročnější, hlavně tedy z pocitového hlediska. Závod jsem dokončila čistě sílou vůle rozložením sil. Co se týkalo mé kondice v tomto jarním období, tak jsem stále neměla naběháno potřebné množství kilometrů. Závod jsem protrpěla, přežila ale hlavně dokončila. Poprvé jsem v cíli brečela. Říkáte si jen čtyřikrát na Lysou horu? Zní to lehce. Ve skutečnosti to tak lehké není. Kdo zde nikdy nestartoval, tak se jen stěží dokáže vžít do náročnosti závodu. 

TŘETÍ ZÁVOD - HOSTÝNSKÁ OSMA A DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO
Závod, který mi sedí ať profilem, tak délkou trasy. Přiznávám to. Stále jsem lepší běžec než chodec. Běh je mi přirozenější a ač to možná bude znít divně, tak mě méně unavuje než chůze. Je to způsobené jistým návykem pro tento druh pohybové aktivity, kterou jsem zvyklá vykonávat od mala. Tím pádem mi i vyhovují závody s menším výškovým profilem, jejichž trasu mohu celou běžet. Tímto, mi vyhovujícím závodem, je právě tento ultramaraton. Startovali jsme (Já a Lenka Trawinská) na kratší - šedesátikilometrové trase, kde jsme obsadili celkové druhé místo v týmech žen a v 
kategorii skončili  na prvním místě. 

POSLEDNÍ ZÁVOD LETOŠNÍ SEZÓNY - CUTT BESKYDY
Reportáž tohoto - pro mě posledního letošního závodu můžete shlédnout v předešlém článku. Nebudu se tím pádem už opakovat. Závod jsem dokončila v rámci možností. 

Tímto bych definitivně uzavřela svůj běžecký rok. Následně se můžu už jen těšit na 24 hodinovku na Lysé hoře, která mě čeká za měsíc. Musím dopilovat nedostatky a stále se zlepšovat. 


Všem tímto zároveň přeji v Novém roce mnoho - ve zdraví - odběhaných kilometrů, spokojenost, vytrvalost - nejen fyzickou ale i duševní, spoustu lásky a radosti.  Nikdy se nevzdávejte :) 

čtvrtek 29. prosince 2016

Czech Ultra Trail Tour Beskydy 2016

Etapa v Beskydech je ve znamení tréninku a odreágování se. Ultra závody je nejlepší způsob jak si vyčistit hlavu. Ne vždy ale závod vyjde podle představ závodníka, jak tomu bylo tentokráte u mě. V hlavě jsem měla už po prvních pár metrech závodu jen slova ve zdraví dokončit. Bylo to náročné, výživné, jiné - se vším všudy. Za to děkuji pořadatelům. po Sníh, led, trasa a taky má orientace v terénu udělaly své. Nemohu říct, že jsem spokojená. Dokončila jsem závod v rámci možností. Do příště musím už jen zapracovat na mých slabých stránkách. 

BOLEST A BOLEST
Ono někdy ultramaratony bolí. Já bolest - tu svalovou přestávám v určitých chvílích vnímat. Dnes to ale bylo jiné. Jsem nepoučitelná, tak to dopadá tak, že mě bolí třísla. Úplně zbytečně jsem udělala školáckou chybu, že jsem šla dva dny před závodem na skate na běžky. Zdůrazňuji téměř po dvou letech. Ale dost o mě. Nechci tady popisovat co dělám někdy za kraviny. Spíše jde o to - poučit se do příště z vlastních chyb. 
A tak tu bolest musíme překonat a nebo to zabalit. Já si ale řekla, že závody vzdávat nebudu. A v tomhle závodě jsem si bolest užila od začátku do konce. Nevadí. Musíme myslet pozitivně. Příště to bude lepší.   

PŘED ZÁVODEM
Žádný stres. Tradiční předzávodní snídani ve formě ovesných vloček vynechávám. Oves došel. Není z čeho vařit :) Musím se spokojit s kupovanými müsli. Dostanu do sebe alespoň nějaké množství sacharidů a vyrážím na místo startu. Zázemí závodu je opět jako předešlý rok v Trojanovicích v hotelu Beskyd. Otci do auta naházím ještě všechny věci které už nepotřebuji a utíkám na start. 

SVIŽNÝ ÚVOD
Start závodu byl rychlý, ale znám i rychlejší starty, Snažím se sama sebe brzdit. Řídím se slovy nějakého známého běžce, jehož jméno si nyní nevybavím. Zato si vybavím ta slova: ''Když ti připadá, že běžíš na startu pomalu, tak ještě zpomal.''  A tak zpomaluji. Vědomě. Na začátku závodu utíkáme do Ráztoky, kde se napojujeme z Knížecí cesty na zelenou turistickou značku. Končíme před vrcholem Radhoště, kde už nepokračujeme ale běžíme na Pustevny.

PRŮBĚH
Z Pusteven odběhneme směrem na Podolánky k Jednotě. To se ještě držím. Následující úseky to už jde se mnou z kopce. Z Bečev následně stoupáme na Martiňák. Místo které velmi dobře znám, ale musím se vrátit, jelikož minu označení trati a zaběhnu si až k chatě. Proč si nepřidat navíc pár kilometrů. Mám toho asi málo. Očividně, podle mého prodlužování trati ano. No nic. Vracím se tedy na správně označené místo, kde konečně vidím značku a pokračuji už správně. 
Pár lidí mě určitě přeběhlo. V tuto chvíli se ale musí změnit můj cíl závodu z Zaběhnout dobře na Dokončit. Má orientace není a nikdy nebyla nejlepší. Nicméně stav během závodu a únava také udělají s vnímáním značení své. 
Následoval běh na Pustevny. Úsek, který velmi dobře znám z dávných dob, kdy jsem ještě začínala na lyžích. Okolo mě jsou všichni lidi na běžkách. Začínám jim závidět. Oni se tak krásně kloužou a já musím běžet. Místy mě tohle vše začíná přivádět do deprese.

S BĚŽKAŘI
Dnes mám jen hole. Žádné běžky a běžím si po svých. Dokonce stihnu pozdravit jednoho závodníka z Rožnova, co jsem ho dříve potkávala na lyžařských závodech. Kde jsou ty doby? V tomhle stavu, bych si nyní běh ihned za ty lyže vyměnila. 

SEBĚH DO RÁZTOKY 
Snažím se oprostit od těchto vtíravých myšlenek a pokračuji na Pustevny. Při tomhle seběhu jsem ráda, že jsem dole ve zdraví. Na celé trati jsou kusy zmrzlého ledu. Trať není nijak výrazně zasněžená, ale led udělá při běhu z kopce své. Já to držím na rukou. Nenasazuji nesmeky. Místo toho si vybírám vhodná místa na došlap. Ani nějak neriskuji. Trasu znám a vybírám si nezamrzlé úseky. 
Pán přede mnou ale štěstí neměl a po čele mu stéká krev. Ptám se ho, jestli potřebuje pomoct a jestli je v pořádku. Odvětí že ano. Já tedy pokračuji dále. To ale nevím co mě ještě čeká. ´

ŠPATNÁ TRASA
Závěr závodu stál opravdu za to. Nejen, že mě vše bolí, ale podaří se mi v Ráztoce běžet špatně. Sice běžím celou dobu po značené trase, ale nějak se mi opět podařilo běžet špatně. To potkávám ještě Markétu, která konstatuje, že byla v cíli, ale běžela špatnou trasu a tak se vrací. Přidávám se k ní. Markéta je ale o mnoho lepší běžkyně a utíká mi. Já pokračuji stále po značkách. Nedojde mi, že mohu běžet ještě někde špatně. Probíhám kolem hotelu. Běžím na asfaltku a do cíle, kde se ale dozvím nemilou zprávu, že i přes to, že jsem se vracela, tak jsem běžela špatně. 

ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ
Jak jsem psala v úvodu. Závod byl výživný a náročný. Co se mé orientace a pozornosti v závodě týče, tak to asi už lepší nebude. 
Pozornost a sledování značení lepší být mohly. Musím se smířit s tím, že je mi počítána jen krátká trasa, takže vyšla má snaha vniveč, ale i to se stává. 
Je to fair-play. O tom je přeci sport a tím ho to dělá krásným. 
Beru to ale s nadhledem. Co mi zbývá. Zaběhla jsem si i tak skvělý závod, který pojímám jako trénink na další závody. Nezbývá než se poučit a polepšit do příště.  
  

Trénink na horské ultramaratony č.2

Tréninky na horské ultramaratony

Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne ...