Zobrazují se příspěvky se štítkemmíša knápková. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmíša knápková. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 30. dubna 2018

Výkon a myšlení

Pokládali jste si někdy otázky typu: Jak je možné, že stále trénuji, ale výsledky se nedostavují? Zažili jste situaci či situace, kdy jste si stále říkali, Jsem to ale špatný/á a výsledek byl v cíli takový, jaký jste si představili? Ať si to chceme či nechceme přiznat, mysl, přesněji naše přemýšlení o nás i o druhých, naše představy či vědomí, značně ovlivňují naše každodenní výkony a to nejen sportovní.  
"Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu." Exupery
(Popisek nesouvisí se situaci na obrázku.)



''TĚLO JE HLOUPÉ, BUDE NÁSLEDOVAT SVOU MYSL. MŮŽEŠ HO PŘEMLUVIT O ČEMKOLIV.'' T. Orlick 

Jsou dvě možnosti. Pozitivní a negativní. Jsou vždy, minimálně, dvě verze pojetí dané věci či problému. Laick
Případ číslo jedna - negativní. Stále si můžu říkat, jak jsem neschopný(á), obviňovat sebe a lidi okolo. Hledat ve všem negativa. Nebýt nikdy spokojený(á). 
Případ číslo dvě - pozitivní. I přes zažívání neúspěchů, nezdarů či špatných zážitků a špatných či negativních skutečností, zůstat pozitivní. 
JAK?
Díky nastavení výše zmiňovaného myšlení. 


MYSLÍTE SI, ŽE ÚSPĚŠNÝM LIDEM SPADL ÚSPĚCH DO KLÍNA JEN TAK? MYSLÍTE SI, ŽE MĚLI ŠTĚSTÍ?

A nenapadla Vás někdy verze, že opak může být pravdou? 
Většina takových lidí, by Vám určitě sdělila, že jim úspěch jen tak nespadl do klína. Že se museli poučit z chyb. 
Jaký je ale rozdíl či mezník mezi úspěšnými či neúspěšnými? Poraženými či vítězi?

Ve FirstClass  jsem četla už hodně dávno jeden citát, který se mi s tímto případem vybavil.
''PORAŽENÍ KONČÍ, KDYŽ NEUSPĚJÍ. VÍTĚZOVÉ KONČÍ, AŽ KDYŽ USPĚJÍ.''

NĚKTEŘÍ Z VÁS BY MI MOHLI OPONOVAT A ŘEKLI BY, NAPŘ.....:
''To je blbá psychologie.''

Ne jednou jsem se s tímto přístupem u lidí setkala. Mým cílem není ale tyto lidi hodnotit či kritizovat. A není ani mým cílem je přesvědčovat. Z toho, co zde píši, ať si vezme každý co chce. Navíc spousta osobností toho napsala o mnoho více přede mnou.

Faktem je, že máme jisté vrozené vlastnosti, a podle těchto vlastností se projevujeme. Do toho připočtěte získané zkušenosti, vlastnosti a chování získané výchovou či učením atp. a máme zde mix neuvěřitelné osobnosti. Říkáte si, to je ale mix, co? Ono to je mix. Mix jedinečné osobnosti. Mix nás. Nás náladových, myslících, složitých osobností.
A každá osobnost je neuvěřitelná a jedinečná. Všichni jsme jedineční a přesně takoví máme být.

A MY, RŮZNÉ TYPY OSOBNOSTÍ, SE PROJEVUJÍ RŮZNÝM ZPŮSOBEM AŤ VE SVÉM PROŽÍVÁNÍ ČI CHOVÁNÍ A TÍM PÁDEM I VE SVÉM VÝKONU (ZDE NAPŘ. SPORTOVNÍM VÝKONU)

Zařazovat lidi mezi introverty - uzavřené, extroverty - otevřené, a labilní či stabilní, je teorie osobnosti dle Eysencka.

V novějších literaruře, kterou publikovala např. Silvia Löhken, se setkáváme i s pojmem centroverti. Jedná se o typy osobnosti člověka, které se dají zařadit mezi introverty či extroverty. Laicky řečeno. Jsou to jedinci, někde ve středu. Nejsou ani otevření, ani uzavření. Vyznačují se vysokou mírou přizpůsobivosti druhému typu osobnosti.

Co z toho vyplývá pro sportovní i jiný výkon?
To, že bychom se měli dobře znát a především být sami se sebou smířeni. Př. vím o sobě, jsem vznětlivější. Tak začnu využívat více forem autogenního tréninku či meditace k uklidnění.
Nemusíte to, dělat přímo takto. Je však potřeba najít si cokoliv vlastního, co víme, že zrovna našemu typu osobnosti pomáhá, ke zkvalitnění výkonu. A to jednoduše aplikujete.

Metod existuje spousta. Někdo vyžaduje před výkonem absolutní klid na soustředění. Někdo si potřebuje povídat. Někdo potřebuje hluk, společnost.
Najděte si tedy to Vaše, zkoušejte co na Vás funguje či platí. Je to také forma tréninku.

Víme, že výkon je složen z mnoha složek. A každou z daných složek je třeba trénovat. Psychika však může hrát i více než 50% výkonu. A jakékoliv zlepšení či uvědomění Vám může pomoci k dosažení Vašich vysněných cílů. Nevěříte?
Vyzkoušejte.

SUGESCE

Můžete si vsugerovat i principy myšlení i reakce na danou věc. Jde to. Chce to jen také trénink - opakovaný trénink. Tak jako ve všem. Zkušenost mám s autogenním tréninkem. Vsugerovat si však v cíli můžete naprosto cokoliv. Mysl a i vlastní mysl, lze velmi dobře ovlivnit. A když s tímto umíte pracovat, dokážete mysl ovlivnit i během výkonu. Např. si vsugerujete, že se Vám běží lehce a ono se Vám lehce poběží. Jen tomu musíte sami věřit. A hlavně musíte věřit sobě a v sebe.

VŠE ZAČÍNÁ V NÁS. A VŠE ZAČÍNÁ VE VÁS. :)






úterý 24. ledna 2017

Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře 2017

Dvacet čtyři hodin - ve sněhu, větru, zimě, v noci a přes den. Jste tu jen vy a kopec. Emoce, překonávání, vytrvalost, soustředěnost a mnoho více o tom to je, a nejen o tom. Letošní dvacet čtyři hodinovka byla stejná jako loni a zároveň jiná. Vždy je to jiné. Vždy jste v jiném rozpoložení. Bylo to záživné, emotivní. S bolesti hlavy, ale i tak jsme to zmákli. 

První okruh

START
Byla jsem určena jako první a tak startuji. První okruh považuji za zahřívací. Závodníci okolo mě ''vypálí'', ale já ne nehrnu do první lajny. Rozbíhám se, ale s klidem. Úvod závodu běžím do doby, než přijde první stoupání, kde už přecházím do chůze. Mám před sebou přeci dvacet čtyři hodin, a tak se musím mentálně krotit, abych neběžela jako šílená, což mám někdy ve zvyku. Sebeovládání naštěstí zabere a i přes to, že jsem šla okruh opět nejrychleji, tak se nenechám strhnout davem. Okruh jdu v pohodě, nikde nespěchám. Jediné zrychlení nastává od Sepetné k Transformátoru, u kterého probíhala naše předávka s Lenkou a kde jsem se snažila vždy běžet. To mi ale vydrželo ve třech kolech, poté jsem zpomalila. Po první předávce se cítím dobře. Co se týče počasí, tak letos padly teplotní rekordy. Je to nejteplejší ročník.


PŘEDBÍHÁNÍ
To, co mě štve, je chování některých závodníků. Musím konstatovat, že se jednalo převážně o muže, kterým ješitnost nedovolila pustit mě přes ně. Asi tak, že jdete do kopce, před vámi kolona a vy slušně:''s dovolením'' a dotyčný nic, naprostá ignorace. Ze startu se mi nepodařilo dostat se dopředu a tak musím vydržet v prvním stoupání se tvoří kolony, které mě krásně zaseknou. Nucené zastavování mě štve a zdržuje. Přiznávám, že jsem asi moc hrr.V cíli je to ale dobře, protože toto nechtěné zpomalování mi ušetří energii. 

Odpočívám a čekám na své druhé kolo (celkově společné třetí). Doufám, že se kolona už trochu roztrhá. Závodníci neuhýbají a mají někdy i blbé řeči. Za mnou je dvojice a stále si povídají. Za normálních okolností jsem i já hodně ukecaný člověk, avšak při závodě nemluvím. Mluvení ubírá energii a já jsem přišla závodit a vyčistit si hlavu a ne poslouchat okolí. Za chvíli se lidé prostřídají a odejdou z dohledu. Nesmím to přehánět, což zatím nedělám. Máme před sebou totiž dlouhý den a dlouhou noc. Vše je před námi.

Druhé kolo (celkově společné třetí kolo)

 ''DÍVEJ, BĚŽÍ SOUKALOVÁ, NE KOUKALOVÁ...''
Vybíhám v klidu, nebo spíše vycházím. K běhu to má daleko. Zatím je vše v pohodě. Držím tempo. Nicméně na celé trati a hlavně nahoře, pod vrcholem Lysé je rozdupaný prašan. A kdo se účastnil letošního ročníku, tak mi dá za pravdu, že tyto úseky spoustu lidí doničili. Tento úsek je čistě o překonání samy sebe (úsek náročný v každém okruhu). Vypínám hlavu a při stoupání jdu už ve stylu robot. Pravá ruka, levá noha - jedna, dvě. Šlapu do kopce. Nohy se místy boří a není to tak jednoduché, jak to zpočátku vypadalo. Při seběhu mě pobaví hláška kolemjdoucích: ''Dívej, běží Soukalová, ne Koukalová...'' Pobavilo. :D :D 
Nejhorší je pro mě úsek od kontroly na Sepetné ke Sluníčku. Poté si už odpočinu a jde se dále. Nesmíme to vzdávat. Po druhém kole doplňuji sacharidy ve formě sladké rýže z rautu. Letos jím pravidelněji, než předešlé roky, avšak je konci závodu se stejně musím do jídla nutit.

Mé třetí kolo (celkové páté)

''Jde to - zatím'' to jsou mé pocity. Úseky s prašanem pod vrcholem jsou okruh od okruhu náročnější. Trať je už rozšlapaná spousty závodníky, kteří zde stihli proběhnout či projít. Je potřeba vydávat stále více a více energie. Udělám krok a propadnu se ve sněhu o krok zpět. Pocitově, jako bych se nehnula z místa. Okruh od okruhu je logicky těžší a těžší. Svaly už to dávají znát, i když to ještě nebolí - alespoň ne tak, jako loni.

Mým cílem je myslet na trať, bohužel se mi do hlavy dostávají úplné blbosti. Jsou to takové ty vtíravé myšlenky, slety událostí, či texty písní na které si v duchu rozpomínám. V tomto kole mi začíná třeštit hlava. Co bych dala za pořádnou bolest svalu za výměnu mé bolesti hlavy. 
Při běhu z kopce se ještě ''rozsekám'' Co už? Vstávám a běžím dále. Nic to nebude. Možná jen naražené koleno. Na bolest za chvíli zapomenu. Chci nahnat čas, avšak v prašanu, který se bortí spadnu ještě nejméně desetkrát (opravdu nekecám). Díky prašanu to přežiji bez následků - skoro jako skočit do peřiny, dobrá, možná přeháním - peřina by byla o trochu měkčí a příjemnější. Na trati jsou bohužel i úseky, které jsou zrádné. Při jednom takovém úseku spadnu na výše zmíněné koleno. 
V duchu se stále modlím, aby odezněla bolest hlavy. Ono, ale žádná změna.

 HLAVA TO PROTRPÍ AŽ DO KONCE ZÁVODU

Na tento stav mi nic nepomáhá. Lidé okolo mi radí spoustu věcí - od jídla, pití až po ibalgin. V této fázi klasické jídlo nemůžu (vařené). Jsem ráda, že sním müsli a ještě nějakou tyčinku a ovoce. Ono to vypadá, že jsem moc nejedla, ale raut je raut. Jím opravdu dost. Bolest je však způsobená už nespáním. Nepotřebuji do sebe rvát prášky. Přetrpím to. Když už jsem se na to dala, tak se vším všudy.

Další, pro mě náročnou věcí je to, že máte parťáka, ale na trati. Nemůžete mu nic sdělit. Podělit se o pocity. Štafeta je štafeta. Jste v tom společně, avšak každý sám. Ono prakticky nakonec jste vždy sami. Dříve nebo později. Není to špatně. Má to výhody i nevýhody. Člověk si ujasní své myšlenky a to jako nikdy. Dvacet čtyři hodin je dlouhá doba k přemýšlení a nebo k nemyšlení, což je lepší. Vypnete mozek a jdete. Jste jen vy a hora (kopec).

Při každém výstupu mám respekt před tímto kopcem. Ať je menší či větší, chovám k němu úctu. Nejde o výšku kopce, nebo o to kolikrát ho zdoláte. Nejde o to, co si o vás druzí budou myslet. Jde jen o to, jak přistupujete sami k sobě a o to, co jste schopni obětovat, za to, co chcete získat.

Mé čtvrté kolo (celkové sedmé) a mé páté kolo (celkově deváté) a konec

Shrnutí těchto dvou kol bude rychlejší. Jednalo se  o to, že trapézové svaly pobolívají. Nohy jsou v pohodě - stále, ale hlava odchází - ne ve smyslu psychickém - že bych to chtěla vzdát, to ne. Je to spíše ve smyslu fyziologickém. Nevím přesně co bylo příčnou bolesti. Příčin mohla být spousta. Nejpravděpodobnější příčinou byla celková únava - chyběl mi spánek. Nespala jsem letos vůbec. Oproti loňskému roku jsem se poučila, protože, jsem byla hodně zničená. Cílem bylo neusnout, jinak bych se neprobudila a byla bych po spánku zničená jako loni. Mohla jsem do sebe nacpat něco proti spánku nebo něco na nakopnutí, například gutar, s kterým ale nemám zkušenosti, tak to nebudu riskovat při závodě. Káva by mě dehydratovala, tím pádem i toto řešení nepřipadalo v úvahu. Ibalgin? ten jsem zamítla okamžitě. Bylo by to jen potlačení příčiny bolesti, ne její odstranění. 
V tu chvíli, při závodě, bylo vše špatně. Jako by žádná rada nezabírala.

O co mi tedy šlo? 
Z hlediska cíle č. 1
Ve chvíli, kdy jsme věděli, že jsme průběžně druhé, šlo jen o udržení této pozice. Nezkazit to. Vytrvat. Realisticky jsme věděli, že první místo nedoženeme, na to jsme byli příliš pomalé. 
Z hlediska cíle č. 2
Šlo o to vypadnout a vypnout. Možná si spousta z vás říká, že lidi, které napadne dvacet čtyři hodin kroužit okolo Lysé hory - na Lysou horu a zpět, jsou blázni. Možná jsme blázni a možná nejsme.


''Když je člověk sám, rychle se naučí hovořit sám se sebou, a náhle jste tady dva'' Messner

Při ultramaratonech mohu vypnout mozek - je to stav, kdy mohu myslet a zároveň nemyslet. Mohu si uvědomit své předešlé činy, které při takovém extrému vnímám jinak. Jako by vše okolo mě byla mlha, Vnímáte jen chůzi a běh. Potřebujete jen jídlo a pití. Jde o soustředění se na cíl, soustředění se na chvíli tady a teď. Člověk má při takovém extrému tendenci mluvit sám se sebou - jen v duchu. Ujasníte si podstatné věci. To o tom to je. Nic víc v tom nevidím - je to odreagování, dobrodružství, extrém a proto to miluji. 

Na bedně :) s Lenkou
Druhé v kategorii




stanovištěčasrozdílkoločas kola
Ostravice21.01. 11:00:00
Lysá hora21.01. 12:25:0601:25:06
Sepetná21.01. 12:51:5700:26:511.01:51:57 Já 
U Transformátoru21.01. 12:55:5400:03:57
Lysá hora21.01. 14:17:4501:21:51
Sepetná21.01. 14:50:2600:32:412.01:58:29 Lenka 
U Transformátoru21.01. 14:54:5500:04:29
Lysá hora21.01. 16:18:2101:23:26
Sepetná21.01. 16:49:0700:30:463.01:58:41 Já 
U Transformátoru21.01. 16:53:3100:04:24
Lysá hora21.01. 18:25:2801:31:57
Sepetná21.01. 19:01:5800:36:304.02:12:51 Lenka
U Transformátoru21.01. 19:06:5300:04:55
Lysá hora21.01. 20:32:5101:25:58
Sepetná21.01. 21:05:3200:32:415.02:03:34 Já 
U Transformátoru21.01. 21:09:3600:04:04
Lysá hora21.01. 22:44:2401:34:48
Sepetná21.01. 23:23:4500:39:216.02:18:13 Lenka
U Transformátoru21.01. 23:29:0200:05:17
Lysá hora22.01. 01:08:0701:39:05
Sepetná22.01. 01:41:3600:33:297.02:17:51 Já 
U Transformátoru22.01. 01:46:0300:04:27
Lysá hora22.01. 03:25:5601:39:53
Sepetná22.01. 04:09:2300:43:278.02:27:47 Lenka 
U Transformátoru22.01. 04:15:2000:05:57
Lysá hora22.01. 06:03:0301:47:43
Sepetná22.01. 06:42:3000:39:279.02:33:07 Já 
U Transformátoru22.01. 06:47:3300:05:03
Lysá hora22.01. 08:27:5301:40:20
Sepetná22.01. 09:09:0600:41:1310.02:26:36 Lenka

Letošní dvacet čtyři hodinovka byla jak jinak než o překonávání. Startovala jsem opět s Lenkou Trawinskou, které mockrát děkuji, že do toho se mnou šla. Při tomto závodě se s parťákem téměř nevidíte, jen si předáte štafetu. Výsledek je ale týmová práce, i přes to, že okruh jde každý sám, jednoduše extrémní štafeta. Díky moc Leni :) Byla jsi skvělá a parádně jsi makala. Díky za podporu a vše. 

Trénink na horské ultramaratony č.2

Tréninky na horské ultramaratony

Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne ...