pondělí 10. února 2020

Z ultra o ultra a o životě, aneb, jak vás ovlivní v životě zkušenosti s bolestí v ultramaratonu

"Zvládnu to, už jenom pár kilometrů." "Už jenom 20 km. Za chvíli jsem v cíli." Bolest, slast, endorfiny, hory, přátelé, parta, komunita, závislost, běh, síla, zkušenost. To a mnohem více. Jaké to bylo? Co mi to dalo? Co mi to vzalo? Ultrarunning. Proč jsem s ním přestala?

Není bolest jako bolest
Předesílám na úvod, že je rozdíl, když vás něco bolí skrz zdravotní problémy a rozdíl, když zažíváte bolest svalů, šlach, kloubů, úponů v průběhu ultramaratonů.

Je bolest dobrovolná a nedobrovolná a bolest způsobená v průběhu závodu je ta, kterou jsme si dobrovolně zvolili. Jsme na ni připraveni. Počítáme, že v průběhu závodu dříve či později příjde. Čím jsme trénovanější, tím přichází později.

Pak je zde bolest, způsobená ne tak fyzickým výkonem jak únavou.
 Mám na mysli bolesti hlavy, které při dvacet čtyři hodinových závodech dříve či později dorazí, díky psychické únavě. Spánek si nemáte možnost dopřát. Můžete využít různé přípravky a další doplňky stravy, které únavu oddálí. Např. guaranu. Nejlepší je dostatečný spánek den před závodem. Dejte si ale pozor na přespání.

Bolest svalů a šlach
V průběhu závodů ji zažijete ať chcete či ne. Zvlášť při delších ultramaratonech. Za mě se na tuto bolest dá připravit tréninkem a přivyknout si.
Pokud nemáte dlouhodobější zdravotní problém způsobený např. bolestí šlach o které se ví, že tím, že se nejsou schopny prokrvovat jako svaly, a tím je regenerace a léčení dlouhodobějšího charakteru. U svalů také záleží, jak moc je sval poškozen. Toto téma doporučuji řešit s fyzioterapeuty a s lékaři. Také je důležité předcházet těmto problémům.

I na bolest se dá připravit
Při dlouhodobém závodu se dříve či později dostanete do fáze, že vás bude něco bolet. Přivyknout na bolest se dá tréninkem (autogenním, kondiční a vytrvalostní přípravou) a nejlepším tréninkem je samotný závod. Jen při samotném závodě zažijete vše naostro a v průběhu závodu jsou věci na které se nelze připravit. Samotný závod je tedy přípravou na další závody.
Tělu někdy neporučíš. ...."Noho, ohni se."
Člověk po ultramaratonu může vypadat velice vtipně, když schází schody. Neřekla bych, že vás svaly bolí nějak moc, ale nohy jednoduše neohnete, jak byste si představovali.

Pak jsou zde bolesti svalů - všech. Na druhou stranu se dá na tento problém také připravit. V určitou chvíli se dostanete v průběhu závodu do fáze, když už některé bolístky - ruce, šíje - ani nevnímáte a nebo jedna bolest svalů přebije bolest jiné svalové partie.
Nahoru, dolů
Při dvacet čtyři hodinových závodech jsem se těšila na každý kopec a proklínala každý běh dolů. Motivací je vám to, že jste za chvíli dole a pak máte dlouhý klid při cestě nahoru.
Něco za něco
Jiné bolesti - něco mi ultra dalo a něco vzalo.
Dalo mi obrovskou psychickou sílu a víru. Víru v to, že když jsem zvládla a překonala něco tak těžkého, tak zvládnu i jiné věci.
Časem.....
Nesrovnávat se se svým minulým já
Má to svá pro i proti. Kladnou roli hrají oblasti, kdy si někdy říkám, že nemůžu, jsem unavená a pod. V tu chvíli mi minulé zážitky z ultra energii dodávají. Vždy si vzpomenu kolik km, kde a jak jsem odběhla a ušla a je mi mnohem lépe na duši. Vím, že zvládnu i horší věci.
Snažím se nesrovnávat s ostatními. Daří se mi to. Nejtěžší pro mě je, abych se nesrovnávala se svým starým já. Říká se, že se máme srovnávat jen sami se sebou. Na druhou stranu vím, že když se dostanete na nějakou hranici v závodě. Na hranici, kdy cítíte, že to není pro tělo ok - začněte přemýšlet jinak. Také se vyvíjite, stárnete či stagnujete. To ale k životu tak nějak patří.
Závod před pauzou. Nenazvala bych ho poslední. 
Mám stále před sebou svůj předposlední závod. Bylo to tuším před dvěma lety. Strašně to letí.

Javorník. Sbírám z něj dolů. Tělo mě neposlouchá, i když by hlava chtěla. Jako by se mi zasekla podkolenní šlacha. Nemůžu ohnout nohu do úhlu, kde bych chtěla. Parťačka na mě volá ať si pohnu. Tělo mě ale poprvé v životě neposlouchá. Noha se neohýbá. Nebolí to, ale jako by končetina vypla svou funkci.

Závod zdárně dokončujeme...

Uvědomění
Bylo mi špatně - bolela mě hlava. V cíli jsem si lehla bez energie na zem. Bylo mi v tu chvíli vše jedno, ale bylo mi hezky. Chvíli. Pak už ne. To se dříve nestávalo. Dříve kladné pocity trvaly i pár dní po závodě.

Vše bylo jinak
Poprvé jsem si zažila stav, kdy se na vás okolí lítostivě dívá. Bylo mi trapně. Cítíla jsem bezmoc. Ležela jsem na zemi bez energie.
Dokončila jsem závod. Měla jsem z toho mít dobrý pocit. Vše bylo jinak. Ty pohledy lidí.  Po půlhodině jsem vstala. Přijel pro mě táta. Nezapomněl mi dát kázání. V tu chvíli jsem si to neuvědomovala. Prý jsem byla bílá jako stěna. Bylo mi špatně. Doma už ne. Stav se dal do normálu po půl hodině. Možná nízký tlak, vyčerpání, nedostatek odpočinku, nedoléčená viróza. Jenže jsem neuměla říkat ne. Ráda jsem zjišťovala své hranice - testovala jsem je v průběhu každého ultramaratonu. Nejen to. Testována byla také hlavně má mysl, vůle, sebekázeň.

Láska nebo závislost
Po tomto závodě jsem začala uvažovat o pauze. Ostatní běžci mi říkali.:"S "ultra" se nedá skončit. Nelze přestat."
Milovala jsem ultra - ty hory, ty lidi, kopce, ty pocity, vše.
Nemohla jsem bez běhání být. I když jsem neměla energii, šla jsem běhat. Bylo mi pak lépe. Byla jsem šťastnější. Pak jsem musela běžet zase a zase a zase. Potřebovala jsem svou dávku endorfinů.
Že to není správné jsem si uvědomila až, když jsem nemohla běhat kvůli problémům se šlachou. Bez své dávky běžeckého tréninku jsem byla náladová, otrávená a spoustu věcí mi nedávalo smysl.
Časem jsem měla raději závody, než trénink. Na trénink nebýval čas. Ostrava, zkouškové, brigády, škola. Kopce v nedohlednu. Zlepšilo se to. Dala jsem si roční pauzu, která se protáhla na dva roky. Běhání jsem nahradila lyžováním.

Vše má svůj čas
Začala jsem z nedostatku času trénovat závodem na další závod. Výkonnost se zlepšovala ve chvílích, kdy jsem přestala plánovat a cokoli chtít. Najednou přišly výsledky samy.

Překážky vás posilují, zocelují, získáváte mnoho zkušeností, které můžete dále uplatnit.
Byly to adrenalinové roky.
Vše v životě má svůj čas. 🙂



Trénink na horské ultramaratony č.2

Tréninky na horské ultramaratony

Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne ...