Motivace na horský ultramaraton, článek ze soudku (ne)nadšence

Článek z realistického a možná pro někoho z pesimistického pohledu na ultrarunning a hlavně na náš přístup k životu, ve kterém chceme být všichni, zjevně, šťastní. O čem ultrarunning (ultra) je? (Trochu negativně i pozitivně). 

Kaňon řeky Tary

Jedná se o dobrovolnou sebedestruktivní činnost s cílem uspokojit své potřeby. Také se jedná o činnost, kdy překonáváme své limity.
S nadsázkou mohu říct, že se sebedestruktivní činností se stane každá činnost, které je hodně.

Nesouhlasíte ultraběžci?
Někdo jede na trávě, na alkoholu a na dalších tlumících či povzbuzujících prostředcích. Ultraběžcům postačí endorfiny, které mají v cíli podobné účinky jak výše zmíněné látky.

Někde v lese

K čemu ultra vede? 
K závislosti. K uspokojení. K zdolávání cílů. K meditaci. K relaxaci. K setkávání se se stejnou skupinou lidí, jako jste vy a k výměně názorů, k podnětům, k plánům dalších závodů, ke spolupráci, ke zkušenostem, k síle, k vývoji, k rozvoji, k orientaci v terénu, ke schopnosti rozhodnout se, k pokoře, k respektu, k respektu k lidem, k respektu k sobě, k respektu k přírodě a abych nezapomněla tak hlavně k posunu a růstu.

Na horách. Nehoňme se za větrnými mlýny. 

Pocity
Na ultramaratonu je skvělé že v průběhu závodu zažijete všechny možné pocity - slasti, strasti, vzrušení, sklamání a tak podobně.

Emoce
Díky emocím v nás zůstávají intenzivněji zakotveny všechny zážitky a to platí i při ultramaratonu, hlavně při něm. Proto tyto závody stále běháme. Díky emocím se zážitek odběhnutého ultramaratonu stává nezapomenutelným.

I cesta nám přináší štěstí a hlavně zkušenost. Někdy nedojdeme až nahoru. 

Endorfiny
Doběhnete do cíle, pozdravíte se se svými přátely i s lidmi, které v průběhu závodu potkáte, poplácate se po rameni nebo se v tom opojení endorfinů objímáte a brečíte. Někdy ležíte na trávě a je vám zkrátka krásně. "Jaký závod běžíš příště?" "Za týden je nějaký běh, tak se tam uvidíme."

Endorfiny dokážou spoustu

Zase ty emoce, jako v životě.
Zregenerujete, potrénujete a za týden či dva stojíte na startovní čáře dalšího ultramaratonu. Ještě před závodem vám stoupne adrenalin, opět jsme všichni nabuzení k dalšímu zdolání následného kopce. K hodinám běhu či chůze, k uvažování co to dělám, k smíchu, slzám, potu, bolesti, slasti a tak dále.

Jako drogy
Všichni jsme z toho tak oblbnutí, protože kde zažijete tolik emocí a pocitů naráz? Ano zažijete je v životě, ale ne takto najednou. Ultrarunning to umožňuje.

Život
V dnešním světě, kdy máme vše a vlastně nic, kdy nejsme schopni komunikovat a unést naše emoce, protože je to složité, že? Proč bychom se snažili a vynakládali emoce k běžnému vysvětlení. Jednodušší je nekomunikovat, což je ale také druh komunikace. Jednodušší je zajít si na pivo a úplně nejjednodušší pro náš život by bylo cokoliv neprožívat, na cokoliv se vykašlat. To také děláme, protože je to to nejjednodušší.

Náhrada toho, čeho nejsme schopni v životě realizovat
Tak místo toho abychom byli upřímní, přirození a projevovali emoce v životě, raději vyrážíme na ultramaraton, kde se vybijeme od emocí, stresu, nakopneme se endorfiny a žijeme, brečíme a konečně projevujeme emoce.

Také se můžeme uvolnit, jen být, užívat si tu cestu. Ultramaratony vám poskytnou nezapomenutelné zážitky a zkušenosti do života, které jen tak nezískáte.
Až v kruzích, to poznáte.

Média a vše krásné, ale takový život není
Proplouváme životem a opět nic. My to ale potřebujeme zažít. Potřebujeme zažít radost, ale i smutek. Média spolu se sociálními sítěmi nám nalhávají, že smutek je špatný nebo že není. Viděli jste někde na Facebooku brečícího člověka? Možná jste viděli válku. Co nám sociální sítě dávají - spokojenost, spokojenost a spokojenost. Takový život není. Proberme se.
Život není jen radostný.
V životě je přemíra strasti. Díky tomu si můžeme vážit malých radostí, přítomných chvil, můžeme se naučit žít, ne jen přežívat. Ale všeho s mírou.

Opojení sociálních sítí
Každý den otevřete facebook, podíváte se jak si ostatní žijou, ale vy můžete být třeba v depresi, protože vám třeba není nejlíp. Opět nezdravé. Ničíme se tím co pozorujeme. Sami ničíme sebe.
Naučte se smířit a přijmout - bolest, strach. Je třeba být silný, hlavně psychicky.

Narušené hodnoty, narušené jídlo, narušená (nemocná) společnost a my jsme jako zdraví? 
Naše hodnoty jsou porouchané jako nikdy, jestli nějaké pořádné máme. Naše společnost  je nemocná.
Od jídla které jíme, kdy banán není banán a jablko není jablko. Od umělého osvětlení v obchodech i doma, způsobujícího nám nemoci a různé poruchy. Od zjednodušení všeho. Začněme třeba od jídla a můžeme skončit u vztahů, hodnot a cílů. Je to těžké. Proč bychom se snažili? "Je to složité. Raději si zvolím jednodušší způsob."

Jablíčko z vlastní zahrady

K čemu tohle povede? 
Jíme nezdravé jídlo, jsme v nezdravé (nemocné) společnosti s nezdravými vztahy a všechno, co se zdá být složitější, raději hodíme za hlavu, než abychom se snažili. Měli bychom se nad sebou zamyslet.

Kompenzace
Můžeme si tyto nedostatky kompenzovat něčím složitějším, abychom se cítili lépe, třeba si zaběhnout ultramaraton.
Už jen cesta k zaběhnutí ultramaratony vás donutí spoustu změnit - stravu, denní režim, priority, hodnoty, dech. Budete muset mimo trénink i odpočívat.

Neříkám, že nás ultrarunning nemůže posunout dále, že nám nemůže dát zkušenosti, zvednout naší morálku, že nám nemůže dát sílu a vytrvalost, odříkání a pokoru. Může nám dát ale přesně opačné pocity a tak stejně můžeme přistupovat k našemu životu.
Každá mince má dvě strany, jak víme. Tak je třeba se dívat na pozitiva i negativa ultramaratonu a hledat zlatý střed.

Já mám takový vlastní citát: "Život je jako ultramaraton, nikdy nevíš co tě potká, ať dobré či špatné, musíš se s tím poprat a doběhnout přes překážky až do cíle"

Překážky v životě jsou tím co nás posilují. Jsou tím, co nás nenechá zůstat na místě.
Jaký je váš názor na tuto problematiku?