Výživa pro běžce, aneb vařila Myšička kašičku v malém modrém rendlíčku

Nechci zde psát a kázat o tom co je dobré či špatné jíst či nejíst a pít či nepít. O kvalitách potravin, které jíme ani nemluvě. Nejsem zastáncem diet a ani hladovění. Vyjimkou u mě je zkouškové období, kdy mám někdy problém sníst určité množství jídla. A o JoJo efektu z spousta z Vás také slyšela. 
Chci zde psát o tipech a příkladech potravin z kterých lze uvařit kvalitní a plnohodnotnou stravu. Popíšu zde potraviny s kterými mám zkušenosti. Netvrdím, že vše znám a nikomu nic nenutím. Navíc nemohu znát všechny potraviny, které se na trhu objevují. 

SNÍDANĚ

OVESNÉ KAŠE

Sledovatelé mého blogu, či instagramového profilu určitě vědí, že mám k snídani v oblibě ovesné kaše. Příprava této kaše je opravdu jednoduchá. Ovesné vločky zalijete vodou 1:2 a za stálého míchání vaříte 5-10 minut, dokud kaše nezhoustne.
Tipy na ochucení
Ovoce - čerstvé či sušené, ořechy, rozinky, chia semínka, slunečnicová semínka, kakao, javorový či datlová sirup.
Při dochucování záleží jen na vaši chuti a fantazii. U obrázků níže přidávám tipy na dochucení.

Takhle jsem si dělala kaši za šera v Tatrách












Nebudu se chlubit cizím peřím. 
 Tahle nádherně zdobená kaše není má práce.
Už ani nevím,
 kdo z lidiček z party ze Šumavy
ji vařil. Maruška nebo Domča?

Kaše byla skvělá, lahodná,
s ananasem,
malinami,
borůvkami a ořechy.
⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩

Ovesná kaše s borůvkami.

Nasbírané za měsíčního svitu,

 chcete -li trochu poezie.

Chcete -li realitu.

 Borůvky jsem sbírala za světla, 

ale po dobu míchání kaše 

se mírně zatáhlo. 

No a byla jsem ráda, 

že měli chlapi lžičku, 

protože já ji někde měla, 

ale klasicky jsem ji nemohla najít.

A největší vtip?

Kde jsou ty stromy? 

Tak zde jsi hamaku

 pravděpodobně neuvážu. 

Ach ano Tatry, klasika. Beze stromů.

Šumava

                               

                               

                               Kaše, co les a 

                               batoh na zádech

                               dal nám.

                               Byla s čerstvě nasbíranými 

                               borůvkami. 

                               Chlapi ji míchali 

                               a my holky jsme sbírali borůvky, 

                               po lese, 

                               do hrníčku, 

                               jako Mařenky. 

                                

                 

Jeseníky

                    

                  

                    V  Jeseníkách, 

                    na Rabštejně, vedle skal, 

                    tam, kde noční vítr vál. 

                    

                    Když už byl říjen 

                    a noc chladná, 

                    na zahřátí, 

                    ona padla. 

         Se sušeným ovocem, rozinkami, kešu a 

                        jinými ořechy.

                    

1.

2.

                   

3.

                                                                                                                                                                                                                           

1. s goji, ořechy, chia, slunečnicemi a javorovým sirupem

2. se směsí goji, ořechy, banánem a javorovým sirupem

3. s ořechy, rozinkami a skořicí

SMOOTHIE

Ovocné či zeleninové smoothies představuje může představovat výbornou snídani, když máte po ránu nedostatek času, tak jako já. Pokud čas máte, tím lépe pro Vás. Můžete si ho v klidu vychutnat či vzít uzavřené do práce. 

Ovoce jednoduše naházíte do nádoby, rozmixujete a jde se. Ideální do tramvaje. 

A mé typy na smoothie jsou zde. 

Ráda kombinuji čerstvý listový baby špenát s banánem, jahodami.

Nebo špenát s banánem a hruškou. 

Záleží opět na vás. Kreativitě se meze nekradou a také záleží na tom, které ovoce je aktuálně sezónní. Podle toho vybírejte. 

V létě to může být lesní směs ve formě malin, borůvek, jahod či ostružin. 

Naopak v zimě můžete kombinovat kiwi, banány s jablky nebo hruškami. 

Skvělé je hlavně v dobách nachlazení přidat citrusy s množstvím vitamínu c. 

např. pomeranč, banán, kiwi    nebo pomeranč s jinými kombinacemi. 

Ovesná kaše s jahodami,  smoothie- baby špenát, banán, kiwi a káva, která u mě po ránu nesmí chybět

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

        Smoothie s banánem, pomerančem a jahodami.

                              Za letních dní.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

                      

    Zelená káva. Slyšeli jste už o ní? S chutí klasické kávy však nemá nic společného. Lze ji přidat do smoothie, nebo ji můžete pít jen tak. Zalijte směs horkou vodou a nechte chvíli odstát.  Návod viz. na obalu výrobku. 

            Zelená káva má detoxikační účinky. Zima nám skončila, tak jdeme na to. :) 

             

                                                                       

HODNOCENÍ SEZÓNY 2017

Letošní sezónu beru jako sezónu, kdy jsem se konečně odhodlala a vyzkoušela si závod ve stylu survivalu. Byla to pro mě obrovská zkušenost za kterou jsem nesmírně vděčná. Co se týče závodů ultra, tak tam bylo dost rezerv z mé strany. Přesto s odstupem času hodnotím sezónu, že taková měla být. Mělo mě to někde posunout. Což se doufám stalo. A jak píši, tak mi pauza opravdu prospívá.

Mojí milí, pokud to někdy nejde, nevěšejte hlavu. Pauza prospěje a s odstupem času a s nadhledem uvidíte věci jinak, než se zdají. :)


PO LISTOPADOVÉM TRÉNINKU:

PO DLOUHÉ DOBĚ JSEM SE CÍTILA PŘI TRÉNINKU NEUVĚŘITELNĚ SKVĚLE

PROČ? PROTOŽE NIC NEŘEŠÍM, NIKDO ODE MĚ NIC NEOČEKÁVÁ, DOUFÁM :D

PO TŘECH MĚSÍCÍCH to konečně šlo. Nechci se honit za výsledky. Chci si to užívat. Dnešní trénink o tom byl a bylo to úžasné. COŽ BYL DŮVOD PROČ JSEM ZAČALA S ULTRAMARATONY. JE ŠKODA, ŽE SI TO NEPŘIPOMÍNÁM ČASTĚJI. NA ZÁVODĚNÍ TO ALE VIDÍM, MOŽNÁ AŽ NA LÉTO. STÁLE ALE NEMÁM JASNO. PAUZU SI DOSLOVA UŽÍVÁM :)

Člověk se totiž začne věnovat věcem, na které neměl v průběhu deseti let závodění čas. 

PŘESTO NA SOBĚ STÁLE PRACUJI, HLAVNĚ Z HLEDISKA PSYCHIKY A MOTIVACE 

Očekávání, která si na sebe klademe - my i naše okolí. Očekávání, která se ne vždy uskuteční. Proto je lepší nic nečekat. Toto tvrzení mě letošní sezónu hodně tížilo. Už proto, že nějak forma ne a ne přijít. Stále si kladu otázku v čem byla letos ta chyba? Došlo to až tak daleko, že si téměř po osmi letech dávám pauzu, jak jsem už uvedla v dřívějším článku. 

TRÉNINKY ZAČALY BÝT STEREOTYPNÍ, ZMĚNIL SE MI NAVÍC POHLED NA ULTRARUNNING A NA ZÁVODĚNÍ. 

Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře 2017 s Lenkou Trawinskou 

PROSINEC - CUTT - CZECH ULTRA TRAIL TOUR BESKYDY 

Závod od kterého jsem neměla očekávání. Bála jsem se sněhu, který pár dní před závodem na trať napadl. Zaběhla jsem si pár kilometrů navíc, díky vlastnímu chybnému odbočení a lehkému bloudění. Oproti loňskému ročníku bylo brodění se sněhem dost náročné.

Jako pozitivum beru dokončení závodu. 

LEDEN - 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE

Závod započal skvěle, ale v průběhu závodu mi bylo šíleně špatně. Třeštila mi hlava, pomalu celou druhou polovinu závodu. Do šestého kola jsem už nešla. Ve dvojicích byl výsledek deset okruhů. Mohlo to být lepší. Takovou krizi jsem při LH24 hodinovce už dlouho nezažila. Nebýt lidí, kteří mě podporovali, tak nedám ani těch 5 okruhů. A jednomu člověku vděčím za hodně podpory, kdo by si chtěl psát s člověkem, který je totálně mimo a mít s ním tu trpělivost a stále ho povzbuzovat, když na všechny rady negativně odsekává. Hold ty závodní stavy jsou náročné. 

KVĚTEN - 11.5. 2017 PŘEŽITÍ - SURVIVAL VE VOLNÉ PŘÍRODĚ

Momentky po závodě PŘEŽITÍ  v Lužických horách

Když to zpětně zhodnotím, tak mi tento závod v sezóně nejlépe fyzicky sedl. Psychicky to bylo také dobré. Běželo se mi skvěle. Nebýt jistého bloudění a větších zkušeností v řešení šifer, mohl být výsledek  o mnoho lepší. Typ závodů, který mě zaujal na tolik, že chci vyzkoušet v příštím roce další přírodní víceboje. 

KVĚTEN  26. - 27.5.2017 HORSKÁ VÝZVA BESKYDY

Tady jsem poprvé pomyslela na to, že si dám pauzu. Asfaltová trasa mi vyloženě nesedla a pravděpodobně vinou virózy či nevyspání, což je nyní už jedno. Nechci to rozebírat. Jednoduše jsem to po***** na velké čáře. Takhle špatně mi při závodě nebylo nikdy za celou dobu, co běhám ultra a vlastně za celou dobu mého závodění. Zažila jsem stav, kdy mě neposlouchalo ani vlastní tělo. O to horší, že jdete s parťákem, kterému to nechcete zkazit...ale bohužel je vám tak špatně, že to chcete zabalit. A to není ten stav lehkovážnosti, kdy se vám nechce. Je to už ten stav, kdy jdete doslova na hraně svých sil. Stav, kdy vám už nepomáhá žádná forma vnitřní řeči. 

Z tohoto závodu nemám radost ani nyní s odstupem času. Dívat se na soucitné výrazy lidí v průběhu závodu i v cíli jsem opravdu nepotřebovala. Trapněji jsem se už cítit nemohla. 

Závod, po kterém jsem v cíli málem zkolabovala. Ale jen málem. Hold jsem si chvíli poležela, a nebyla jsem schopná vstát, jak špatně mi bylo a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, kdo se na mě dívá. V tu chvíli okolí neřešíte.  ''To jsi to dopracovala, Michalo. Stálo ti to za to?'' říkala jsem si v cíli. Tohle už nikdy. 

SRPEN - HOSTÝNSKÁ OSMA - KONEC SEZÓNY

Hostýnska osma 2017 s Lenkou Trawinskou 

Možná jsem to brala jako napravení reputace po předešlém závodě. I přesto to nebyl úplně stoprocentní výkon, za mě. Při tomto závodě jsem předešlé roky běžela lépe. Tento závod je ale srdcovka, tak jsem ho nechtěla vynechat. Ráda se zde vracím. 

Po Hostýnské osmě jsem se rozhodla ukončit sezónu a dát si až do odvolání od závodění, přesněji od ultramaratonu pauzu. 

A VRÁTÍM SE, AŽ KDYŽ SE NA TO BUDU CÍTIT. MOMENTÁLNĚ MÁM JINÉ PRIORITY. O TOM UŽ JSEM PSALA V JEDNOM DŘÍVĚJŠÍM ČLÁNKŮ. 

Autoreflexe po závodě 1. část

'' OPRAVDU VŠECHNO CO VE SVÉM ŽIVOTĚ DĚLÁTE JE OVLIVNĚNO VAŠIMI VOLBAMI. MŮŽETE SI ZVOLIT BÝT OBĚTÍ, NEBO ČÍMKOLIV JINÝM BUDETE CHTÍT. ŽIVOT JE VOLBA. A TATO VOLBA JE JEN VE VAŠÍ MYSLI. ''

Doufám, že tento krátký citát na úvod vás přiměl zamyslet se. Mě rozhodně k zamýšlení přivádí. 

Nechat se vystresovat situacemi, které neumíte ovlivnit, nebo věcmi mimo vaši kontrolu?

Př.: Budu se při závodě soustředit na to, že nemám dost natrénováno. Budu se soustředit na to, že se cítím slabě. 

To je však negativní. Proč se nesoustředit tedy na věci, které mohu nyní - tady a teď ovlivnit?

Ta situace, kdy nemohu, zde však ještě není. Vždyť jsem ještě nic neuběhl(a). Je to jen ve vaši mysli.

Jak tedy myslet správně?

Nebudu vám tady nutit, ani říkat,  co byste měli či museli dělat v těchto chvílích. Každý má své rituály. 

Co je však podstatné?

Zaměřit se na situace, které můžeme ovlivnit. Nikoli na situace, se kterými už nic neuděláme. 

Po zaznění startovního výstřelu je už zbytečné přemýšlet, jestli máte dost jídla, či náplast. To už nyní neovlivníte. To jen obrazně. 

Dech

Co se děje v době před startem? Z fyziologického hlediska se zvyšují hladiny adrenalinů a dalších ''stresových'' hormonů v krvi. Jedná se o tzv. situaci boj nebo útěk. Jednodušeji se jedná o stres. Tělo se začíná na daný výkon připravovat už minuty před začátkem výkonu. Laicky řečeno tělo se jakýmsi způsobem zahřívá. 

Jedná se o správný stres, který při konstruktivním použití může zaručit kvalitní výkon. Nesmíme se však nechat rozhodit, příliš  bezdůvodně se vystresovat, nebo naopak sklouznout k úplným stavům apatie. Poté výkon nemusí být tak kvalitní, jak bychom si představovali. A smutné je, že s těmito situacemi můžeme pracovat. Můžeme se naučit před závodem uklidňovat a díky tomu podat kvalitnější výkon. 

JAK SE ZAČÍT HODNOTIT PO ZÁVODĚ? JAK HODNOTIT DANÉ SITUACE?

Co jsem vám nyní nastínila, vám může pomoci pochopit vaše vnitřní rozpoložení, doufám.

1. CO JSEM UDĚLAL(A) PŘED ZÁVODEM?

Najedl(a) jsem se dostatečně kvalitních potravin? Byl(a) jsem dostatečně vyspaný(á) či odpočatá a to fyzicky i psychicky?

Šel/šla jsem do závodu s klidnou myslí?/ bez zaobírání se nepodstatnými myšlenkami či myšlenkami nesouvisejícími se závodem? Byl(a) jsem opravdu TADY A TEĎ? Nebo jsem zde byl(a) jen fyzicky a mentálně jsem ''lítal(a)'' myšlenkami jinam? 

TO JSOU MALÉ, NA PRVNÍ POHLED NEPODSTATNÉ DETAILY, ALE NA VŠEM ZÁLEŽÍ

Tyto drobnosti mohou váš výkon radikálně ovlivnit a proto je dobré, si po každém ultramaratonu i jiném závode, zhodnotit si celý závod. 

Ne však jen v mysli. Napište si tyto situace. 

CO JSEM MOHL(A) UDĚLAT LÉPE? 

Snažte se však sebe hodnotit objektivně a hlavně konstruktivně. Děláte to sami pro sebe. Čím upřímnější ve svém hodnocení sami sebe budete, tím větší máte šanci, zlepšit se. A nejen při závodě a při sportu, ale i v životě. 

BUĎME UPŘÍMNÍ SAMI K SOBĚ

 Ke komu jinému, když ne k sobě? 

Při hodnocení sebe sama, bychom měli nehledat jen naše zápory, ale i klady. Obojí je důležité. Ne však jen negativní a hlavně ne, nekonstruktivně negativní. 

Díky špatným situacím, najdeme chybu, kterou zlepšíme. Díky pozitivním situacím, díky nalézaní ve špatném to dobré se pozitivně motivujeme k dalším kvalitním, vytrvalým výkonům. Obojí je důležité. 

Uvedu vám dva příklady.

Jak je to špatně: ''Jsem blbý(á), nestojím za nic. Vždy to pokazím. To nemá cenu.'' 

CO NEMÁ CENU? PROČ SE SHAZUJI? TAKOVÁ VĚTA, ČI TVRZENÍ NÁS V BUDOUCNU NIKDE NEPOSUNE. SPÍŠE NÁM UŠKODÍ. 

NEBUDE LEPŠÍ ŘÍCT TO TAKTO?

Jak je to dobře: ''Dneska se mi opravdu nedařilo. Co bylo příčinou? Měl(a) bych více zapracovat na motivaci a vytrvalosti. Fyzická kondice nebyla, jak jsem po dnešku zjistil(a) nejdokonalejší. Je tedy na čase začít na tomto nedostatku pracovat formou tréninku. 

VIDÍTE ROZDÍL MEZI PRVNÍM A DRUHÝM TVRZENÍM?

 U druhého tvrzení máme mnohokrát větší šanci se ve výkonu zlepšovat. Jedná se o konstruktivní hodnocení. Nebudu si škodit a shazovat se. Najdu chyby, které ale musím správně pojmenovat, abych s nimi dokázal(a) pracovat.  Jen tak tyto chyby mohu do příště zlepšit. Pokud se však jen shodím, tak nikdy nezjistím, jak bych se příště mohl(a) zlepšit. 

NAPIŠTE SI, CO CHCETE DO PŘÍŠTĚ ZLEPŠIT
Zhodnoťte si daný závod. Nyní už víte, jak hodnotit konstruktivně, aby hodnocení mělo smysl. Vyzkoušej to. Napiš si hodnocení na papír. Postupem času zjistíš - až bude takových cca 10 nebo 50 nebo více hodnocení, že se opravdu zlepšuješ. Můžeš se dívat, jak postupuješ ve svých cílech a výsledcích dále a dále. Vyzkoušej to VĚŘ SI. TO ZVLÁDNEŠ. TO DÁŠ.  TY JSI TA JEDINEČNÁ OSOBA, KTERÁ MŮŽE SAMA SEBE ZMĚNIT, A NĚKDE SE POSUNOUT.

DRŽÍM PĚSTI. DOUFÁM, ŽE VÁM BUDE TENTO ČLÁNEK UŽITEČNÝ :) MĚJTE SE RÁDI.
A MYSLETE POZITIVNĚ. TO VŠE A MNOHEM VÍCE VÁM PŘEJE
VAŠE MÍŠA :)

''PO KAŽDÉ BOUŘI JEDNOU VYSVITNE SLUNCE''

Adrenalinové tréninky 3

VYPNOUT MOZEK, CHVÍLI NEMYSLET, JEN BĚŽET A JÍT. SAMA, BEZ LIDÍ, V LEDU A SNĚHU NA JEDEN Z MÁLA KOPCŮ, KDE VÍM, ŽE LIDI V TUTO DOBU NEPOTKÁM. NO NÁDHERA. DOKONALÉ ODREAGOVÁNÍ A NADMÍRU UŽITÝ TRÉNINK

VYTVOŘIT VIZI, POTÉ PLÁN A VYRAZIT - NA SKOK DOMŮ
Chci na Kněhyni. Ještě jsem tam letos nebyla. Jak já to tam miluji. Zvlášť v dnešní době, kdy jsou Beskydy pod návalem turistů. Turisté a běžci mi doufám odpustí, že chci být sama a bez lidí. A tak mám ráda tyto místa. Místa, která vás dobijí potřebnou energií.

MELANCHOLICKÉ POČASÍ

CHCE SE MI BĚŽET?
 Ano i ne. Na Tanečnici sedlo běžím a zbytek trasy pokračuji chůzi. Vychutnávám si kouzlo samoty a nádherné přírody. Božský to klid. To, co moje mysl potřebovala.

CESTA NA VRCHOL POKRYTÁ LEDEM

CESTOU NECESTOU
Cestu si náramně užívám, až tak moc, že jsem za chvíli na vrcholu, kde si to úžívám ještě více. Šumící vítr okolo. Vítr, který se možná za chvíli promění ve vichřici.

ASI ZDE ŘÁDILA VICHŘICE

PŘI LEZENÍ NA PAMÁTNÍK SE MÁLEM PŘERAZÍM
Tak to dopadá, když musím všude vylézt :D nakonec se mi zdolání ''vrcholu'' podaří a mohu si dopřát skvělé selfie na památku.

PAMÁTNÍK NA VRCHOLU

ZIMA ZIMA, ZIMA
To je tak, když je frajerce teplo a sundá si jedinou bundu proti větru co má na sobě. A pak ještě rychle foto, než vychladnu :D

ÚSMĚV

UKAŽ TY SVALY :D PÓZA

A TADY MÁM UŽ DOST SAMA ZE SEBE
I TO JE ZPŮSOB JAK SE POBAVIT

SEBĚH

Musím konstatovat, že jsem ráda, že jsem tento trénink přežila. Ne jen že se Knápková neobleče, ale ani ty hole a nesmeky si nevezme.

Vše se ale zvládne. Hold neběžím po cestě, ale kličkuji dolů mezi stromy ve sněhu. Protože bych nerada, aby mě někdo hledal někde v horách s polámanými končetinami. Hlavně že jsem se dobře bavila.

ADRENALIN NADE VŠE

A abych toho neměla málo, tak si musím dát seběh po sjezdovce z Pusteven. Seběh by nebyl problém, kdyby se nezačínalo šeřit. A myslíte, že jsem měla čelovku. To mě ale donutilo běžet rychleji. Dokonce si vysloužím pozdravy sousedů, které opravdu v závalu adrenalinu a soustředěnosti na běh z kopce, nepoznávám.

JAK SI VZÍT Z PROHRY TO DOBRÉ? PROČ SE NA VĚCI DÍVAT POZITIVNĚ?, ANEB TROCHA FILOZOFIE, ALE HLAVNĚ PSYCHOLOGIE A NEJEN TÉ SPORTOVNÍ :)

TADY A TEĎ. VĚŘIT. ŽÍT NE JEN PŘEŽÍVAT. A ZKUŠENOST, AŤ ŠPATNÁ ČI DOBRÁ, NÁS POSUNUJE DÁLE. CO ALE ROZHODUJE? JSI TO PRÁVĚ TY. NE NĚKDO VENKU. VSTAŇ A JDI ZA TÍM, CO CHCEŠ!

KDYŽ SE NĚCO NEPOVEDE?

Můžete mít myšlenky typu: ''Proč já to vlastně dělám? K čemu to dělám? Co z toho mám?'' Člověk je zklamaný, samozřejmě. Není ale to, co z toho máme pocit? Nemusí být pozitivní, může být negativní. Při nedokončeném závodě býváme většinou zklamaní. Po pár dnech, po čase, přijmete tuto negativní zkušenost. Poučíte se. Někdo se poučí dříve, někdo později. Každý člověk je jiný. Každý úspěch i neúspěch jinak snáší.

ROZHODUJÍCÍ JE MYSL, PŘESNĚJI NASTAVENÍ MYSLI

Můžeme si celý život říkat, jak na něco nemáme a jak jsme ve všem neschopní. A nebo můžeme jít a něco s tím udělat. Žádný učený přece z nebe nespadl.
Zvláště v průběhu závodu je důležité udržet si pozitivní nadhled. A čím je závod delší, nebo trvá přes noc, tím je samozřejmě těžší udržet si klidnou a pozitivní mysl. Je třeba to také trénovat.

NĚKDY VYHRAJEŠ, NĚKDY SE POUČÍŠ!

Není o tom vše? Není o tom celý život? Závodění, studium, vztahy a spousty dalšího? Ne vždy se z nás stanou  vítězové. Ne vždy se všechno daří. Je dobré vzít si z toho špatného to dobré. Je dobré dívat se na věci z jiných úhlů. S odstupem času a s nadhledem uvidíte vše jinak.

KDYŽ SI NEVĚŘÍTE, ŽE NA TO MÁTE?

Neměli bychom právě proto jít a udělat to, v čem si nevěříme a zjistit, že na to vlastně máme? Každý z nás má někdy špatné dny. Dny, kdy chce se vším seknout. Zvlášť v dnešní společnosti, kdy jsou nároky kladené na nás ze všech stran velmi vysoké. Ale to, co tě nezabije, to tě posílí. VSTAŇ, VĚŘ SI A JDI ZA SVÝM SNEM. Řekla bych to lépe jinak - Posunuj se malými krůčky ke svému cíli. I malý krok je krok. A NEPONIŽUJ SÁM SEBE A SVÉ OKOLÍ. MĚJTE SAMI SEBE RÁDI... Bez toho se dále neposunete. Budete nabručení na sebe i na celou společnost, která je okolo vás. NENÍ LEPŠÍ SE USMÁT A NAJÍT SI NA TOM ŠPATNÉM TO DOBRÉ. BERTE TO S NADHLEDEM :)

A TAKY POZNEJ SÁM SEBE, JAK ŘEKL SOKRATES

Což je opravdu těžké. Vždyť někdo to dělá celý život.... Přesto je dobré znát sám sebe, alespoň tam, kde to jde. Znát své záporné, ale také kladné stránky. A znát své slabé i silné stránky.

Tak schválně. Vyjmenujte si v duchu deset pozitivních/kladných vlastností na vás samých. Napište si je. Rozvíjejte je. :)

VŠE JE POMÍJÍVÉ A NIC NETRVÁ VĚČNĚ

Neexistují dvě stejné chvíle.  ''Nikdy nic nezůstane stejné.'' jak řekl gymnasta Dann Millman. Je jen tady a teď.
Je na čase se s tím smířit. Život je pak jednodušší.

''MÍSTO TOHO, ABY SE ČLOVĚK DOBRODRUŽSTVÍ DEFINITIVNĚ VZDAL, NAVRHUJE NOVÁ'' Reinhold Messner

A tak člověk jde, a přihlásí se na další závod a pak na další a na další.
A nebo si sbalí minimum věcí, potřebných k životu a vydá se daleko do hor nebo do cizích krajin. A to nám dává smysl. Ať je to volnost, příroda, dobré jídlo, či dobrá hudba. Pocity a prožitky, které zažíváme při těchto situacích.

NĚKDY MÁME POCITY EUFORIE NĚKDY POCITY ZKLAMÁNÍ
Obojí však patří k životu, bez záporných zkušeností, či jistých ''pádů'' bychom se nemohli posunout dále.

NEGATIVNÍ ZKUŠENOST A ZÁŽITEK NENÍ ŠPATNÝ
To jen my jsme manipulováni sociálními sítěmi, že je vše nádherné, krásné, dokonalé a bezbolestné. Instagram nám každý den předkládá tuto zkušenost. Psychika člověka tím pak může jistým způsobem utrpět. Všude okolo sebe vidíme jak je vše krásné a pozitivní. Skutečnost je ale jiná.
Co nás ale posunuje dále? Jedno přísloví říká, že není důležité kolikrát upadneme, ale kolikrát vstaneme, když upadneme. To naše pády, překážky, zklamání a problémy nás posunují dále. Díky ním jsme silnější. Vždy záleží na nás jak k dané věci či problému přistoupíme. Zdolání problémů, tak jako vysokých kopců nás činní silnějšími.

OPRAVDOVOU OSOBNOST ČLOVĚKA POZNÁTE AŽ V EXTRÉMNÍCH SITUACÍCH
Například v průběhu ultramaratonu.

10 + 1 důvodů proč (začít) běhat Ultramaratony?

Tipy pro lidi - běžce či neběžce, kteří váhají jestli si nevyzkoušet nějaký delší závod či ultramaraton. Co získáte? Je toho však mnohem více než deset věcí. Uvádím jen pár z nich. Jaké jsou vaše zkušenosti? 

Po závodě s názvem PŘEŽITÍ  

1. Člověk nemusí brát drogy, stačí endorfiny - látky, které se vám při výkonu vyplaví do krve a způsobují ty radostné stavy, co po výkonu zažíváme

2. Běžet ultramaraton spolu s holemi je efektivnější, než chodit do posilovny. Zapojíte většinu svalu v těle. Komu by to nestačilo, může si přidat zátěž do batohu. Ale kdo by to dělal?  Už tak si máknete.

3. Běžíte či jdete na čistém vzduchu. Užíváte si krásy přírody a okolní krajinu

4. Získáte spoustu přátel či známých na celý život, nebo alespoň na část života

5. Získáte nezapomenutelné zážitky, které vám už nikdo nevezme.

6. Získáte obrovské zkušenosti, které se vám do života určitě budou hodit

7. Zjistíte kde jsou vaše hranice a limity, které existují hlavně v lidské mysli

8. Zažijete krize i dobré zážitky, na které jen tak nezapomenete

9. Naučíte se být sami se sebou a poznáte sami sebe. Jak reagujete v krizových situacích? Naučíte se tyto situace zvládat

10. Těžce získaných věcí, či těžce dosaženého výkonu si budete více vážit

11. Poznáte nové prostředí, podíváte se do kopců či do hor. Každý ultramaraton je jiný a nikdy nezažijete stereotyp. A když budete šikovní, podíváte se i do zahraničí.

Existuje samozřejmě více důvodů proč začít běhat. Záleží jen na vás, který preferujete a zdali berete tento důvod jako podstatný.
Jak se říká, každá stránka má dvě mince. Vyzkoušet se má ale všechno, nebo ne?

Jak jsem se ''kdysi'' dostala k ultramaratonu a proč si nyní dávám pauzu? :)

K ultramaratonu jsem se dostala náhodou. Běhala jsem a běhala. Až jsem zjistila, že se dá v tomto šíleně dlouhém běhání závodit. Ani chvíli jsem neváhala. To budu dělat. A protože jsem se vždy považovala více za běžce, než za běžce na lyžích. Měla jsem naprosto jasno v tom, jakým směrem se budu po gymnáziu ubírat. ''To tě za pár měsíců přejde.'' říkalo mi okolí. Už je to devět let co jsem tomuto sportu propadla. Jak to začalo, probíhalo, proč si dávám pauzu a co plánuji? 

PRVNÍ ZKUŠENOST A PROPADNUTÍ TOMUTO SPORTU 

Před cca devíti lety - dodnes si pamatuji ten okamžik, kdy jsem propadla tomuto sportu. V tu dobu jsem ještě neměla odvahu běhat tak dlouhé kilometrové distance. ............bylo to na nočním přechodu z Lysé hory na Velký Javorník. To jsem ještě 50 kilometrů na tomto přechodu šla. Další rok už jsem to samé běžela.

ZAČALO TO BĚHEM NA LYŽÍCH.....

Začalo to během na lyžích, následně jsem si vyzkoušela pár závodů v Běhu do vrchu. Můj tehdejší lyžařský trenér na sportovním gymnáziu si asi myslel, že je to jen úlet, že mě to přejde. Taky že přešlo. Potřebovala jsem delší trať. Jednou jsem přičichla k takto dlouhým tratím a v tu chvíli už jsem nemohla přestat. Bylo to jako droga. 

Kdysi na gymnáziu na krajském přeboru

''Trenére, prosím, můžu jít těch dvacet čtyři hodin na Lysé hoře? Prosím.'' Nechtěl o tom ani slyšet a to samé má rodina. Trenér nakonec po mém usilovném přemlouvání svolil. Podmínkou však bylo nezranit se. Teta mi den před mou první dvacet čtyři hodinovkou na Lysé hoře, kde jsem si mimo jiné dala svůj osobní rekord, napsala něco ve smyslu ''Doufám, že tam zítra nejdeš.'' Finančně mě rodina podporovala. Někdy mi však chyběla ta psychická podpora. Rodiče nikdy nesouhlasili s tím, že jsem začala tak brzy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého roku běhat a chodit takto dlouhé tratě. Myslím, že nesouhlasí do dneška. Jen začali více respektovat má rozhodnutí. Nebylo moc nazbyt. Já když si něco dám za cíl...tak za tím jdu zuby nehty. :D

Na tréninkovém campu v Sant Caterina na gymnáziu (cca rok 2010)

Podmínku trenéra nezranit se jsem splnila. V pondělí jsem tedy po víkendovém závodu stála v kumbále připravena na trénink s plackou v ruce a osmi okruhy v nohách.

Tréninkový camp v Livigno na gymnáziu (cca rok 2009)

ULTRAMARATONY 

ZAČÁTKY  
Samozřejmě, že se mi líbilo, když jsem dokončila svou první Beskydskou sedmičku. Ta euforie v cíli je nepopsatelná. Každému bych přála to zažít.
Cílem bylo dokončit. Svým způsobem jsem si asi i vnitřně chtěla dokázat, že na to mám. To nebyla v tomto sportu ještě tak masová účast. Když jsem zmínila, že ''běhám'' ultramaratony, tak se mě lidé ptali: ''Co to je? '' Dnes už se zeptá málokdo, alespoň z běžců.

PRŮBĚH
S ultramaratony jsem prakticky dospěla. Od prvotních závodů s těžkým batohem s množstvím jídla a trekových bot jsem se dostala k lehkému batohu, běhu s holemi a lehkým teniskám. Z kopce jsem místo chůze začínala běhat. Vyžívala jsem se v těchto trénincích. Samozřejmě že jsem kolikrát spadla. Však také téměř na všech elasťácích mám díry na kolenou. Některé z nich jsem si dodnes nezašila.

ZLOM
Psychicky jsem si připadala vyrovnaně až na přelomu dvacátého druhého až dvacátého třetího roku. Věděla jsem už co chci a šla jsem si za tím. Běhalo se mi skvěle. Hlavně už jsem závodění brala jinak a měla jsem nějaké zkušenosti. Z těch zkušeností jsem těžila. Dlouho. 
Začínala jsem více vnímat, že nejde zas tak o trénink a kondici, jak o psychickou pohodu a vyrovnanost.
Přestala jsem to přehánět s trénováním. Tří hodinové tréninky po kopcích jsem postupem času přestala realizovat.

Před startem závodu Běh na Lysou horu v Ostravici  (cca 2010) - běh do vrchu

Při nástupu na vysokou školu jsem navíc pochopila pravý smysl studia. Volného času a času na trénink ubývalo a jiných povinností přibývalo. 
Každý si říká, že studium je pohodička. Ono to tak vypadá. Ale skloubit vše dohromady školu,trénink a brigády bylo rok od roku horší a horší.
Dospělo to až do fáze, že jsem téměř přestala běhat. A běhat po kopcích  - o tom nebylo ani pomyšlení. Výjimkou byly víkendy a prázdniny.

Nakonec jsem se s městem smířila. Trvalo mi to, a to sakra dlouho. Strašně mi chyběly tréninky z dob na gymnáziu. První rok jsem takto protrpěla. 
Následně jsem trénovala pomocí samotných závodů. Jedním závodem jsem se připravovala na závod druhý. Naběhala jsem tím i potřebné kilometry a ušetřila čas.

PŘIŠLA VŠAK KRIZE 
Přestala jsem se zlepšovat a posouvat tak jako na začátku. Odběhala jsem si spousty závodů. Mezi těmi nejtěžšími bylo Pět beskydských vrcholů, Beskydská sedmička, Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře, ale i takový Slezský maraton, Lysohorský čtyřlístek, Hostýnská osma a další.

Někdy jsem si delší závody proložila něčím kratším jako Hornickou desítkou či etapovými závody Lysacup, kdy vybíháte každý víkend na Lysou horu z jiné strany a jiného místa.

S Lenkou v cíli závodu Přežití

Mimo hlavní sezónu, kterou mám většinou během léta, jsem se vydala i na závod horských kol.
Tyto zkušenosti však nestačili a já dostala po zimě vizi vyzkoušet si survival. Jednalo se o přírodní víceboj s názvem Přežití. Typ takového závodu jsem si vyzkoušela poprvé a oslovil mě.

NYNÍ 
Balancuji mezi tím vyzkoušet si něco ještě drsnějšího. Např. jiný typ survivalu či jiného přírodního víceboje. Lákají mě i vícedenní závody. Chci chodit pomaleji a vytrvaleji. Tyto typy závodů mě lákaly vždy. Jen jsem na to neměla věk a zkušenosti. Věkově bych si na tento typ závodů už troufla. Nechci jen běhat. Chci se posouvat dále. Určitě ve vytrvalostních sportech. Extrémy také miluji a bez nich to nejde.
Zvolním. Plánuji pár kratších závodů, ale už ne čistě ultramaratony - možná s výjimkou jednoho, který si nenechám každoročně ujít.

PROČ TEDY TA PAUZA?
Nemám čas na trénink. Ano, máme čas jen na to, co považujeme za prioritní. Já se ale z určité životní etapy potřebuji posunout dále. Nejde v cíli jen o závodění v ultra. Jde hlavně o to, aby z toho člověk měl radost. A na to občas bohužel zapomínáme. A v cíli si uvědomíme, že se honíme za ničím. Ne, že bych to,co jsem si zaběhla brala jako nic. Jen už to není taková priorita. Hodně práce, škola a není na vše čas. O dalším ani nemluvě.
 Fáze něco si dokazovat mě už dávno přešla. 

A JESTLI BUDU JEŠTĚ BĚHAT ULTRA?
Uvidím. Možná ano, možná ne. Dávám tomu čas, který ukáže zbytek.

Hostýnská osma 2017

Hostýnská osma 2017 byla o hodně překonáváních. 
Nejen psychickém, 
ale i fyzickém. 
Vypnout hlavu, 
potlačit bolest. Zachovat klid. 
Byl to letos pohodový závod. 
Neměla jsem očekávání. 
Naopak cílem bylo dokončit. 
Nakonec z toho celého byla 
alespoň bedna v kategorii 
a celková bramborová medaile. 
Bez pohánění Lenkou, 
hlavně v posledním seběhu
 to mohlo dopadnout i jinak.
 Výkonu pomohlo i počasí,
 které nám hrálo do karet.

DEN PŘED ZÁVODEM

K večeru přijíždíme do Rajnochovic - kde probíhá každým rokem zázemí ultramaratonu s názvem  Hostýnská osma. Jedná se 6. ročník závodu v Hostýnských vrších  o délce 65 km a převýšením 3000 m.

Pocity večer před závodem
Cítím se skvěle. Před závodní stres zatím nepřichází. Lenka si dělá srandu, že jsme invalidní tým. Leňu bolí pata a já mám dlouhodobé problémy s iliotibiálním pásmem  - se šlachou na levé noze. Přesto se cítím skvěle. Pravděpodobně role psychiky, kdy nemám žádné očekávání. 

V zázemí závodu v Rajnochovicích na vás navíc vždy dýchne skvělá atmosféra - pořadatelsky, za mě, perfektně zvládnutý závod. Ráda se zde každý rok vracím. Je to taková srdcovka. Už se to u mě stává tradicí. Zatím jsem nevynechala žádný ročník. 

Běhání ultramaratonů už u mě není to, co bejvávalo, když jsem před devíti lety začínala. Potřebuji zvolnit. Nevím jestli se vrátím nebo ne. Avšak nyní potřebuji pauzu. 

Večer před závodem se se mnou dá do řeči jeden pán, který si mě prý pamatuje z prvního ročníku. Jak jsem nemohla po závodě vstát ze země. Jo, to byly časy. :) Od té doby něco uběhlo. 

V DEN ZÁVODU

V sobotu se v 8:00  hodin startuje. V 5 hodin však zvoní první budík prvních nedočkavců.  Já jsem spíše sova než skřivan a tak nikdy nepochopím, proč lidé vstávají tak brzy. Neodsuzuji to.  V 5:30 to vzdávám. Nemohu už usnout a tak to vzdávám a vstanu. 

Nyní mám dvě a půl hodiny do startu. Času až nazbyt. Nyní se už musím jen nasnídat, zahřát, rozcvičit, vyrazit. 

Průběh závodu

Start probíhá volně. Během celé trati zažívám deja vu. A aby taky ne, když letošní ročník byla kombinace předešlých ročníků.

Na úvod nás letos čeká rovinka po asfaltu, kde se můžu skvěle rozehřát. Cílem je nepřepálit a tak se nějak tak podvědomě navzájem s Lenkou sledujeme a snažíme se držet tempo. Jsme ale domluvené, že nesmíme přepálit start a tak se to i snažíme dodržet. Terén do první kontroly je relativně mírný. Stoupání začíná až z Čerňavy z které míříme na první větší kopeček Jehelník, kde je zároveň první kontrolní bod závodu. Tempo je zatím slušné. Začíná mírné klesání. Tělo už je zahřáté. Stále jsme na začátku. 

Na druhé kontrole nás čeká občerstvovací stanice, kde si můžeme doplnit pití. Doplníme tedy zásoby - budou potřeba. Dalším kopečkem, který čeká na zdolání je Hostýn. Je potřeba se před výstupem pořádně posilnit. Po zdolání typických schodů, vedoucích na známé křesťanské poutní místo nás čeká menší klesání, rovinka a pak takový ten terén nahoru dolů s mírným výškovým profilem. Prakticky se dá stále běžet. 

Po třetí kontrole na Hostýně, který oběhneme nás čeká mírné klesání a následně stoupání na kopeček Obřany. Na Obřany, tuším, doufám že dobře, vede tasa každý ročník. 

Obřany jsou typické tím, že se běží na vrchol a stejnou cestou se běžec vrací dolů. Je zde dobré vidět rozdíly mezi soupeři, kteří jsou před vámi a také naopak mezi těmi, co jsou za vámi - při seběhu z kopce. Čeká nás ještě  jedno stoupání na Pardus. Zde se kochám přírodou Hostýnských vrchů. 

Při následném klesání dobíháme na pátou kontrolu a zároveň se těšíme na jídlo, které má na této občerstvovací stanici být. To nás také motivuje k zrychlení. Následnou část trasy jsem asi trochu zaspala. Vypnula jsem mozek, hlavu a běžela jsem.

Dalším bodem, který si z průběhu závodu vybavuji je až stoupání na hrad Lukov. Od této chvíle začíná být terén náročnější a čeká nás ta náročnější část trati. 

Běžíme do obce Vlčková, kde se občerstvíme a stoupáme směrem na Humenec, přes obec Držková. 

Z Humence nás čeká už samé stoupání. A to výstup na vrchol Troják a pak nekončící stoupání na další vrchol Tesák. Zde zažívám menší krizi. V duchu si opakuji názvy míst, která jsou před námi a přidávám k nim slovíčko ''Už jenom'' Tesák a Kelčák  - Kelčský javorník. Toto oblbování mysli mi na všech závodech zatím funguje. Je to zároveň způsob, jak se dostat do pohody. 

Někde v těchto místech na trati mám další krizi. Cestou na Kelčský javorník si usmyslím, že chci tyčinku. Prosím Lenku, ať mi ji vytáhne. Tyčinka je ale někde vespod a není čas. Krize je zde. Lenka mi nakonec dává svou proteinovou s příchutí pistácie. Luxus. Snaží se mě tím motivovat. ''Teď už uběhnu cokoli.'' pronáším při zakousnutí. 

Při sebězích pobolívá lehce šlacha. Není to ale tak hrozné jako na Horské výzvě v Beskydech. 

Cestou při výstupu na Kelčský javorník mě zároveň motivuje i to, že se jedná o poslední kopec začne se klesat. 

Běží se už dobře. Motivuje mě jen vidina cíle a odpočinek. Snažím se co to jde, v rámci svých možností a také nechci být na trati déle, než je nevyhnutelně nutné. 

Deset kilometrů před cílem začíná stoupat má motivace. Vím už co mě čeká - po předešlých ročnících. 

Z Kelčského javorníku by to mělo být přibližně pět kilometrů. Snažíme se běžet co to jde. Potlačuji bolest. Myslím na uvolněnost, správnou techniku běhu z kopce a na správné dýchání. Když fyzicky nemůžu, snažím se běžet alespoň správně technicky. 

Lenka vepředu a já za ní. Do kopce si to sem tam vyměníme. V sebězích na ni nemám. Nemám natrénováno. 

Do cíle dobíháme za 11  hodin a nějaké minuty. Lehám si. Potřebuji to vstřebat. Endorfiny působí. Zítra však nebudu chodit. A také že ano. V neděli mě bolí celé tělo. Dlouho spím a celý den odpočívám. 

PO ZÁVODĚ

  

Na večeři si z možnosti výběru mezi gulášem a kuřetem, dávám kuře s chlebem. Nepohrdnu ani pivem a jsem spokojená. Jak málo stačí ke štěstí :) 

Tak jak před závodem nepiji, zásadně nikdy alkohol. Tak po závodě dodržuji slib a dávám si štamprlku domácí slivovice. 

 HODNOCENÍ ZÁVODU

Byl náročný, avšak jsem v cíli spokojená. Byl to - až do odvolání - poslední závod. Nic neslibuji, ale zároveň se nechci bránit něčemu novému. Chci jen zvolnit v disciplíně ultra :) 

Večer si užívám na diskotéce. Ulehám kolem půlnoci. 

Po závodě v mém těle nezůstal jediný sval, který by mě nebolel.  Ono nedostatečný trénink má nějaký důsledek.

Byla jsem však raději za psychickou pohodu, než za to, abych nějak výrazně trénovala. Ono ale vše špatné je pro něco dobré a naopak jak říkám. Ono se mi to ne jednou v životě potvrdilo.