Co na večeři? Pro vegetariány, vegany i masožravce, aneb Cizrnová

Nevíte, kde skočit po práci? Nechce se Vám vařit a máte rádi veganskou stravu? 
Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o recept na domácí hummus.

Ingredience:
Cizrna v mírně slaném nálevu
Kari
Česnek
Citrón
Koření dle chuti k dochucení
Olivový olej

Příprava:
Cizrnu necháme vařit do potřebného změknutí. Uvařenou cizrnu rozmixujeme ponorným mixérem, přidáme stroužek česneku. Do druhé rozmixované várky přidáme kari koření a olivový olej.

Tip na podávání:
Cizrnovou pomazánku, nebo odbormě hummus podáváme s celozrnným chlebem. Na závěr můžeme pomazánku pokapat citrónovou šťávou.

Dobrou chuť. 👌

CO CHCI...MÉ ŽIVOTNÍ CÍLE konečně veřejně

Ano, někdo by mohl konstatovat, že působí egoisticky psát o sobě, o svých cílech, o svých plánech. O svých prožitcích a podobně. K tomuto článku mě vedla jednoduchá otázka, kterou sama pokládám spoustě lidem. Avšak jak jsem ji dnes dostala od kamarádky já, nedokázala jsem na ni odpovědět. Má odpověď působila zmateně. Je to tím, že lépe píši, než mluvím. A to si myslím, že jsem více extrovert. Avšak mám problém se ve spoustě názorů vymáčknout, ve chvíli podané či přímé otázky. Ne, že bych neznala odpověď, jen ji nedokážu tak dobře formulovat.

MOTIVAČNÍ DEN

Dnešek je opravdu motivační. Učím se fyziologii, ale nejsem schopna se soustředit takové množství času, jaké bych si sama představovala. Nejsem schopna podat takový výkon, jaký bych sama od sebe čekala. Jsem na sebe moc náročná, asi. Posouvat se dále je jedna z věcí, která mě v životě baví. Potřebuji se posouvat. Je jedno jestli to bude sport, škola, vědomosti, práce, někdy kariéra. 

TEDY MÉ PLÁNY A CÍLE, KTERÉ SOUVISEJÍ I S MOU BĚŽECKOU PAUZOU

1. Dodělat školu.
2. Léto na Krétě - doufám že získám bohaté pracovní zkušenosti.
3. Dopsat bakalářské práce.
4. Odstátnicovat.
5. Pracovat.
6. Dát si pauzu od školy.
7. Pilovat jízdu na kole - pro zasmáti. Neumím jezdit z kopce. Jsem moc pomalá a jsem schopná seskočit z kola i při závodě. Bojím se. 
:D Hlavně, že z toho kopce umím běhat.
8. Triatlon, adventure, přírodní víceboj. Začít praktikovat něco z těchto sportu. Něco všestrannějšího než ultramaraton, ale podobně drsného. Miluji totiž extrém. 
9. Cestovat.
10. Nevázat se na nic a na nikoho. S tím souvisí svéprávnost, soběstačnost a svoboda, kterou natolik miluji. 
11. Žít z mála. Být trochu skromnější. Zbavit se zbytečných hmotných statků. (až na knihy a svá kola :D)
12. Číst. A jestli utrácet, tak za dobré knihy, školu, vzdělání a cestování. 
13. Stále se někde posouvat. Nezůstávat na jednom místě.
14. Nepřestávat si dávat nové cíle.
15. Věřit - v sebe a své schopnosti.
16. Uvědomovat si - sebe, okolí, být tady a teď.
17. Pracovat, protože práce šlechtí. A tu práci s lidmi, kterou dělám mám opravdu ráda, i když je někdy náročná.
18. Předávat to málo vědomostí a zkušeností co mám dále, pokud je to možné a stále se vzdělávat. 
19. Psát. Zkušenosti, reportáže, pro někoho divné věci - nepochopitelné. Pro někoho věci, které mohou pomoci, doufám v to. 

Zkušenostmi jsem přestala dělat věci, jen pro dosažení cílů. Dosažení výsledků, titulů, ocenění. 

Jsou to nepodstatné věci. Jde o to, dle mého názoru, nezůstat na místě. Důležitější je to, že to člověka naplňuje tady a teď, než to, co tím získá. A vždy něco získá. Vždy získá zkušenost. 

TAKŽE NA SOBĚ MAKEJTE, PIŠTE SI SEZNAMY, A NEBO JE MĚJTE V HLAVĚ A HLAVNĚ SE NEVZDÁVEJTE.  ''NEVER, NEVER GIVE UP.''

Výkon a myšlení

Pokládali jste si někdy otázky typu: Jak je možné, že stále trénuji, ale výsledky se nedostavují? Zažili jste situaci či situace, kdy jste si stále říkali, Jsem to ale špatný/á a výsledek byl v cíli takový, jaký jste si představili? Ať si to chceme či nechceme přiznat, mysl, přesněji naše přemýšlení o nás i o druhých, naše představy či vědomí, značně ovlivňují naše každodenní výkony a to nejen sportovní.  

"Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu." Exupery
(Popisek nesouvisí se situaci na obrázku.)

''TĚLO JE HLOUPÉ, BUDE NÁSLEDOVAT SVOU MYSL. MŮŽEŠ HO PŘEMLUVIT O ČEMKOLIV.'' T. Orlick 

Jsou dvě možnosti. Pozitivní a negativní. Jsou vždy, minimálně, dvě verze pojetí dané věci či problému. Laick

Případ číslo jedna - negativní. Stále si můžu říkat, jak jsem neschopný(á), obviňovat sebe a lidi okolo. Hledat ve všem negativa. Nebýt nikdy spokojený(á). 

Případ číslo dvě - pozitivní. I přes zažívání neúspěchů, nezdarů či špatných zážitků a špatných či negativních skutečností, zůstat pozitivní. 

JAK?

Díky nastavení výše zmiňovaného myšlení. 

MYSLÍTE SI, ŽE ÚSPĚŠNÝM LIDEM SPADL ÚSPĚCH DO KLÍNA JEN TAK? MYSLÍTE SI, ŽE MĚLI ŠTĚSTÍ?

A nenapadla Vás někdy verze, že opak může být pravdou? 

Většina takových lidí, by Vám určitě sdělila, že jim úspěch jen tak nespadl do klína. Že se museli poučit z chyb. 

Jaký je ale rozdíl či mezník mezi úspěšnými či neúspěšnými? Poraženými či vítězi?

Ve FirstClass  jsem četla už hodně dávno jeden citát, který se mi s tímto případem vybavil.

''PORAŽENÍ KONČÍ, KDYŽ NEUSPĚJÍ. VÍTĚZOVÉ KONČÍ, AŽ KDYŽ USPĚJÍ.''

NĚKTEŘÍ Z VÁS BY MI MOHLI OPONOVAT A ŘEKLI BY, NAPŘ.....:

''To je blbá psychologie.''

Ne jednou jsem se s tímto přístupem u lidí setkala. Mým cílem není ale tyto lidi hodnotit či kritizovat. A není ani mým cílem je přesvědčovat. Z toho, co zde píši, ať si vezme každý co chce. Navíc spousta osobností toho napsala o mnoho více přede mnou.

Faktem je, že máme jisté vrozené vlastnosti, a podle těchto vlastností se projevujeme. Do toho připočtěte získané zkušenosti, vlastnosti a chování získané výchovou či učením atp. a máme zde mix neuvěřitelné osobnosti. Říkáte si, to je ale mix, co? Ono to je mix. Mix jedinečné osobnosti. Mix nás. Nás náladových, myslících, složitých osobností.
A každá osobnost je neuvěřitelná a jedinečná. Všichni jsme jedineční a přesně takoví máme být.

A MY, RŮZNÉ TYPY OSOBNOSTÍ, SE PROJEVUJÍ RŮZNÝM ZPŮSOBEM AŤ VE SVÉM PROŽÍVÁNÍ ČI CHOVÁNÍ A TÍM PÁDEM I VE SVÉM VÝKONU (ZDE NAPŘ. SPORTOVNÍM VÝKONU)

Zařazovat lidi mezi introverty - uzavřené, extroverty - otevřené, a labilní či stabilní, je teorie osobnosti dle Eysencka.

V novějších literaruře, kterou publikovala např. Silvia Löhken, se setkáváme i s pojmem centroverti. Jedná se o typy osobnosti člověka, které se dají zařadit mezi introverty či extroverty. Laicky řečeno. Jsou to jedinci, někde ve středu. Nejsou ani otevření, ani uzavření. Vyznačují se vysokou mírou přizpůsobivosti druhému typu osobnosti.

Co z toho vyplývá pro sportovní i jiný výkon?
To, že bychom se měli dobře znát a především být sami se sebou smířeni. Př. vím o sobě, jsem vznětlivější. Tak začnu využívat více forem autogenního tréninku či meditace k uklidnění.
Nemusíte to, dělat přímo takto. Je však potřeba najít si cokoliv vlastního, co víme, že zrovna našemu typu osobnosti pomáhá, ke zkvalitnění výkonu. A to jednoduše aplikujete.

Metod existuje spousta. Někdo vyžaduje před výkonem absolutní klid na soustředění. Někdo si potřebuje povídat. Někdo potřebuje hluk, společnost.
Najděte si tedy to Vaše, zkoušejte co na Vás funguje či platí. Je to také forma tréninku.

Víme, že výkon je složen z mnoha složek. A každou z daných složek je třeba trénovat. Psychika však může hrát i více než 50% výkonu. A jakékoliv zlepšení či uvědomění Vám může pomoci k dosažení Vašich vysněných cílů. Nevěříte?
Vyzkoušejte.

SUGESCE

Můžete si vsugerovat i principy myšlení i reakce na danou věc. Jde to. Chce to jen také trénink - opakovaný trénink. Tak jako ve všem. Zkušenost mám s autogenním tréninkem. Vsugerovat si však v cíli můžete naprosto cokoliv. Mysl a i vlastní mysl, lze velmi dobře ovlivnit. A když s tímto umíte pracovat, dokážete mysl ovlivnit i během výkonu. Např. si vsugerujete, že se Vám běží lehce a ono se Vám lehce poběží. Jen tomu musíte sami věřit. A hlavně musíte věřit sobě a v sebe.

VŠE ZAČÍNÁ V NÁS. A VŠE ZAČÍNÁ VE VÁS. :)

Co jsem si poznačila do deníku před rokem a co se od té doby změnilo? A proč je dobré dávat si cíle? TAJNÉ CÍLE A.................... EGO

TAKOVÝ TEN DEN, KDY VYHAZUJETE STARÉ VĚCI A NAJDETE NAPSANÉ NA PAPÍŘE VĚCI, KTERÉ JSTE ŘEŠILI PŘED ROKEM. A CO JSEM SI PŘESNĚ PŘED ROKEM NAPSALA NA PAPÍR A CO SE OD TÉ DOBY U  MĚ ZMĚNILO? A PROČ JE DOBRÉ DÁVAT SI CÍLE A VIDĚT POKROK ČI STAGNACI?

CO JSEM SI TEDY NAPSALA PŘESNĚ PŘED ROKEM?

Budu nyní citovat doslova. A důvod. Upřímnost nade vše. Nepotřebuji si na něco hrát.

Bod č. 1. z papíru: CHCI ZMĚNU

''Co pro to chci udělat? V prvé řadě změnit sebe a svůj přístup.''  Kdybych měla zhodnotit tento cíl, tak se mi zčásti splnil. Přístup jsem změnila. Jestli jsem změnila sebe, to je otázka? To by vám nejlépe řekli mí dlouholetí přátele. 

Změna se ale podařila. Beru věci jinak. Ale o tom více u dalšího bodu z papíru.

Bod č. 2  CO JSEM CHTĚLA DŘÍVE?

1. Přeháněla jsem tréninky.  Jak to já se svou extrémní povahou umím. Má povaha ale neomlouvá mé chování.

2. Chtěla jsem vidět výsledky a posun. A ani ne u ostatních, jak spíše u sebe. To je svým způsobem pozitivní, avšak jen bez bodu č. 3, který následuje.

Bod č. 3  Chtěla jsem umístění

Nyní se tomu směji. Ani nevím, co jsem si chtěla dokázat. Asi to, že na to mám. Ale jak zjistíte, že na to máte znovu a znovu. Přestalo mě to jednoduše bavit.

Posun nastal u ultramaratonu, kdy mě dlouhé tratě fascinovaly natolik, oproti přespolním běhům a běhům do vrchu, že jsem si už nemusela nic dokazovat, co se týče umístění. Chtěla jsem vždy hlavně závod dokončit. To se mi na ultramaratonu líbilo. Byl to ten pocit v cíli. To bylo to, kvůli čemu jsem si tento sport zamilovala.

Bod č. 4 Chtěla jsem si něco dokazovat  JEDNOU TO ZKUSÍŠ, A NEMŮŽEŠ PŘESTAT

Byla jsem mladá, šestnáctiletá holka, která tomuto sportu propadla. Ultramaraton se pro mě začínal stávat závislostí.

Líbilo se mi trávit víkendové dny závoděním po beskydských kopečcích. Vždy jsem zapomněla na běžnou realitu.

Líbilo se mi překonávat vlastní hranice a objevovat v sobě sílu, o které jsem někdy ani netušila že ve mě je. Tato síla je ale v každém z nás.



NYNÍ

Priority se změnily. Už nevidím jen ultra a běhání. Už se nechci hnát za výsledky. Chci se spíše hnát za posouváním vlastních hranic a to nejen ve sportu.

Jak řekl, jednou jeden  moudrý člověk: ''BĚHÁNÍ TĚ ŽIVIT NEBUDE.''  a měl pravdu. Nebyla jsem nikdy naivní.



V cíli je důležitější hlavně pohoda a skvělé přátelství s člověkem, který s vámi běhá. Když narazíte na takového člověka. Držte se ho a nepouštějte ho. Když takového člověka máte vedle sebe, výsledky přijdou sami.

Bohužel dnešní lidé v moderní společnosti vidí jen VÝKON, VÝKON, VÝKON.
A když náhodou nepodají takový VÝKON, JAKÝ BY SI PŘEDSTAVOVALI, tak se na závodění a své cíle vykašlou.

Nechají se sami sebou srazit k zemi. Proč?
Není to škoda? Není lepší být tady a teď? Není lepší užívat si chvíli, při které provádíme daný pohyb, chvíli kdy potkáváme soupeře? Není lepší užít si chvíli, která se nikdy, opravdu nikdy už nebude opakovat?

PROČ SE STRESOVAT PŘED VÝKONEM, VNITŘNÍMI POCITY, KTERÉ NÁM MŮŽOU ŘÍKAT, ŽE NA TO NEMÁME, ŽE NEMÁME NATRÉNOVÁNO.

Řeš jen to, co můžeš právě tady a teď ovlivnit. MUSÍŠ TO ALE UDĚLAT TY. NIKDO JINÝ TO ZA TEBE NEUDĚLÁ. ZÁLEŽÍ JEN NA TOBĚ A TVÉM NASTAVENÍ MYSLI.

Můžeš přijmout roli poraženého a cítit se tak. Nebo přijmeš roli vítěze a zvítězíš, ne nad ostatními, ale ZVÍTĚZÍŠ SÁM NAD SEBOU.  A to je teprve pocit k nezaplacení.




 A PERLIČKA NA ZÁVĚR? PROČ JSEM PŘESTALA ZÁVODY BĚHAT S MUŽI?

Muži nikdy nepřiznají, že nemohou. A už vůbec ne před ženou. U závodění se však na tyto věci nehraje. Neházím všechny do jednoho pytle. Lepší je však být upřímný, než na závěr trpět, nebo se snažit dokázat něco svému okolí.

Neřeš okolí. Buď přítomný tady a teď.

MUŽI

Přehání. Snaží se působit lépe, než na tom jsou. PROČ?

Muži nepřiznají, že nemohou. Takže mezi mohu a nemohu někdy nenajdete rozdíly. Pokud nejsou tak odvážní a neřeknou Vám, že nemohou. PROČ?

Každý muž je JEŠITNÝ.


VÍCE SE K TOMUTO TÉMATU VYJADŘOVAT NEBUDU. TO BY BYLO NA JINOU KAPITOLU A JINÝ NÁZEV ČLÁNKU.


CÍLE NÁS POSUNUJÍ DÁLE. DÁVEJTE SI JE. NAPIŠTE SI JE VŠAK REÁLNĚ. NAPIŠTE SI JE PODROBNĚ.

NAPIŠTE SI CÍL, K VĚCI.   NE FIKTIVNÍ ČI NEREÁLNÉ CÍLE. TY FIKTIVNÍ ČI NEREÁLNÉ VÁS MOHOU SRAZIT K ZEMI


DÁVEJTE SI KRÁTKODOBÉ CÍLE. PŘ.: Zítra udělám to a to.
Krátkodobé cíle jsou důležitější, než dlouhodobé. Na dlouhodobé cíle máte čas.


PRACUJTE NA SOBĚ, MOTIVUJTE SE - ani moc, ani málo, ale akorát, ODMĚŇUJTE SE A MĚJTE SE RÁDI :)

Výživa pro běžce, aneb vařila Myšička kašičku v malém modrém rendlíčku

Nechci zde psát a kázat o tom co je dobré či špatné jíst či nejíst a pít či nepít. O kvalitách potravin, které jíme ani nemluvě. Nejsem zastáncem diet a ani hladovění. Vyjimkou u mě je zkouškové období, kdy mám někdy problém sníst určité množství jídla. A o JoJo efektu z spousta z Vás také slyšela. 
Chci zde psát o tipech a příkladech potravin z kterých lze uvařit kvalitní a plnohodnotnou stravu. Popíšu zde potraviny s kterými mám zkušenosti. Netvrdím, že vše znám a nikomu nic nenutím. Navíc nemohu znát všechny potraviny, které se na trhu objevují. 

SNÍDANĚ

OVESNÉ KAŠE

Sledovatelé mého blogu, či instagramového profilu určitě vědí, že mám k snídani v oblibě ovesné kaše. Příprava této kaše je opravdu jednoduchá. Ovesné vločky zalijete vodou 1:2 a za stálého míchání vaříte 5-10 minut, dokud kaše nezhoustne.
Tipy na ochucení
Ovoce - čerstvé či sušené, ořechy, rozinky, chia semínka, slunečnicová semínka, kakao, javorový či datlová sirup.
Při dochucování záleží jen na vaši chuti a fantazii. U obrázků níže přidávám tipy na dochucení.

Takhle jsem si dělala kaši za šera v Tatrách












Nebudu se chlubit cizím peřím. 
 Tahle nádherně zdobená kaše není má práce.
Už ani nevím,
 kdo z lidiček z party ze Šumavy
ji vařil. Maruška nebo Domča?

Kaše byla skvělá, lahodná,
s ananasem,
malinami,
borůvkami a ořechy.
⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩⇩

Ovesná kaše s borůvkami.

Nasbírané za měsíčního svitu,

 chcete -li trochu poezie.

Chcete -li realitu.

 Borůvky jsem sbírala za světla, 

ale po dobu míchání kaše 

se mírně zatáhlo. 

No a byla jsem ráda, 

že měli chlapi lžičku, 

protože já ji někde měla, 

ale klasicky jsem ji nemohla najít.

A největší vtip?

Kde jsou ty stromy? 

Tak zde jsi hamaku

 pravděpodobně neuvážu. 

Ach ano Tatry, klasika. Beze stromů.

Šumava

                               

                               

                               Kaše, co les a 

                               batoh na zádech

                               dal nám.

                               Byla s čerstvě nasbíranými 

                               borůvkami. 

                               Chlapi ji míchali 

                               a my holky jsme sbírali borůvky, 

                               po lese, 

                               do hrníčku, 

                               jako Mařenky. 

                                

                 

Jeseníky

                    

                  

                    V  Jeseníkách, 

                    na Rabštejně, vedle skal, 

                    tam, kde noční vítr vál. 

                    

                    Když už byl říjen 

                    a noc chladná, 

                    na zahřátí, 

                    ona padla. 

         Se sušeným ovocem, rozinkami, kešu a 

                        jinými ořechy.

                    

1.

2.

                   

3.

                                                                                                                                                                                                                           

1. s goji, ořechy, chia, slunečnicemi a javorovým sirupem

2. se směsí goji, ořechy, banánem a javorovým sirupem

3. s ořechy, rozinkami a skořicí

SMOOTHIE

Ovocné či zeleninové smoothies představuje může představovat výbornou snídani, když máte po ránu nedostatek času, tak jako já. Pokud čas máte, tím lépe pro Vás. Můžete si ho v klidu vychutnat či vzít uzavřené do práce. 

Ovoce jednoduše naházíte do nádoby, rozmixujete a jde se. Ideální do tramvaje. 

A mé typy na smoothie jsou zde. 

Ráda kombinuji čerstvý listový baby špenát s banánem, jahodami.

Nebo špenát s banánem a hruškou. 

Záleží opět na vás. Kreativitě se meze nekradou a také záleží na tom, které ovoce je aktuálně sezónní. Podle toho vybírejte. 

V létě to může být lesní směs ve formě malin, borůvek, jahod či ostružin. 

Naopak v zimě můžete kombinovat kiwi, banány s jablky nebo hruškami. 

Skvělé je hlavně v dobách nachlazení přidat citrusy s množstvím vitamínu c. 

např. pomeranč, banán, kiwi    nebo pomeranč s jinými kombinacemi. 

Ovesná kaše s jahodami,  smoothie- baby špenát, banán, kiwi a káva, která u mě po ránu nesmí chybět

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

        Smoothie s banánem, pomerančem a jahodami.

                              Za letních dní.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

                      

    Zelená káva. Slyšeli jste už o ní? S chutí klasické kávy však nemá nic společného. Lze ji přidat do smoothie, nebo ji můžete pít jen tak. Zalijte směs horkou vodou a nechte chvíli odstát.  Návod viz. na obalu výrobku. 

            Zelená káva má detoxikační účinky. Zima nám skončila, tak jdeme na to. :) 

             

                                                                       

HODNOCENÍ SEZÓNY 2017

Letošní sezónu beru jako sezónu, kdy jsem se konečně odhodlala a vyzkoušela si závod ve stylu survivalu. Byla to pro mě obrovská zkušenost za kterou jsem nesmírně vděčná. Co se týče závodů ultra, tak tam bylo dost rezerv z mé strany. Přesto s odstupem času hodnotím sezónu, že taková měla být. Mělo mě to někde posunout. Což se doufám stalo. A jak píši, tak mi pauza opravdu prospívá.

Mojí milí, pokud to někdy nejde, nevěšejte hlavu. Pauza prospěje a s odstupem času a s nadhledem uvidíte věci jinak, než se zdají. :)


PO LISTOPADOVÉM TRÉNINKU:

PO DLOUHÉ DOBĚ JSEM SE CÍTILA PŘI TRÉNINKU NEUVĚŘITELNĚ SKVĚLE

PROČ? PROTOŽE NIC NEŘEŠÍM, NIKDO ODE MĚ NIC NEOČEKÁVÁ, DOUFÁM :D

PO TŘECH MĚSÍCÍCH to konečně šlo. Nechci se honit za výsledky. Chci si to užívat. Dnešní trénink o tom byl a bylo to úžasné. COŽ BYL DŮVOD PROČ JSEM ZAČALA S ULTRAMARATONY. JE ŠKODA, ŽE SI TO NEPŘIPOMÍNÁM ČASTĚJI. NA ZÁVODĚNÍ TO ALE VIDÍM, MOŽNÁ AŽ NA LÉTO. STÁLE ALE NEMÁM JASNO. PAUZU SI DOSLOVA UŽÍVÁM :)

Člověk se totiž začne věnovat věcem, na které neměl v průběhu deseti let závodění čas. 

PŘESTO NA SOBĚ STÁLE PRACUJI, HLAVNĚ Z HLEDISKA PSYCHIKY A MOTIVACE 

Očekávání, která si na sebe klademe - my i naše okolí. Očekávání, která se ne vždy uskuteční. Proto je lepší nic nečekat. Toto tvrzení mě letošní sezónu hodně tížilo. Už proto, že nějak forma ne a ne přijít. Stále si kladu otázku v čem byla letos ta chyba? Došlo to až tak daleko, že si téměř po osmi letech dávám pauzu, jak jsem už uvedla v dřívějším článku. 

TRÉNINKY ZAČALY BÝT STEREOTYPNÍ, ZMĚNIL SE MI NAVÍC POHLED NA ULTRARUNNING A NA ZÁVODĚNÍ. 

Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře 2017 s Lenkou Trawinskou 

PROSINEC - CUTT - CZECH ULTRA TRAIL TOUR BESKYDY 

Závod od kterého jsem neměla očekávání. Bála jsem se sněhu, který pár dní před závodem na trať napadl. Zaběhla jsem si pár kilometrů navíc, díky vlastnímu chybnému odbočení a lehkému bloudění. Oproti loňskému ročníku bylo brodění se sněhem dost náročné.

Jako pozitivum beru dokončení závodu. 

LEDEN - 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE

Závod započal skvěle, ale v průběhu závodu mi bylo šíleně špatně. Třeštila mi hlava, pomalu celou druhou polovinu závodu. Do šestého kola jsem už nešla. Ve dvojicích byl výsledek deset okruhů. Mohlo to být lepší. Takovou krizi jsem při LH24 hodinovce už dlouho nezažila. Nebýt lidí, kteří mě podporovali, tak nedám ani těch 5 okruhů. A jednomu člověku vděčím za hodně podpory, kdo by si chtěl psát s člověkem, který je totálně mimo a mít s ním tu trpělivost a stále ho povzbuzovat, když na všechny rady negativně odsekává. Hold ty závodní stavy jsou náročné. 

KVĚTEN - 11.5. 2017 PŘEŽITÍ - SURVIVAL VE VOLNÉ PŘÍRODĚ

Momentky po závodě PŘEŽITÍ  v Lužických horách

Když to zpětně zhodnotím, tak mi tento závod v sezóně nejlépe fyzicky sedl. Psychicky to bylo také dobré. Běželo se mi skvěle. Nebýt jistého bloudění a větších zkušeností v řešení šifer, mohl být výsledek  o mnoho lepší. Typ závodů, který mě zaujal na tolik, že chci vyzkoušet v příštím roce další přírodní víceboje. 

KVĚTEN  26. - 27.5.2017 HORSKÁ VÝZVA BESKYDY

Tady jsem poprvé pomyslela na to, že si dám pauzu. Asfaltová trasa mi vyloženě nesedla a pravděpodobně vinou virózy či nevyspání, což je nyní už jedno. Nechci to rozebírat. Jednoduše jsem to po***** na velké čáře. Takhle špatně mi při závodě nebylo nikdy za celou dobu, co běhám ultra a vlastně za celou dobu mého závodění. Zažila jsem stav, kdy mě neposlouchalo ani vlastní tělo. O to horší, že jdete s parťákem, kterému to nechcete zkazit...ale bohužel je vám tak špatně, že to chcete zabalit. A to není ten stav lehkovážnosti, kdy se vám nechce. Je to už ten stav, kdy jdete doslova na hraně svých sil. Stav, kdy vám už nepomáhá žádná forma vnitřní řeči. 

Z tohoto závodu nemám radost ani nyní s odstupem času. Dívat se na soucitné výrazy lidí v průběhu závodu i v cíli jsem opravdu nepotřebovala. Trapněji jsem se už cítit nemohla. 

Závod, po kterém jsem v cíli málem zkolabovala. Ale jen málem. Hold jsem si chvíli poležela, a nebyla jsem schopná vstát, jak špatně mi bylo a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, kdo se na mě dívá. V tu chvíli okolí neřešíte.  ''To jsi to dopracovala, Michalo. Stálo ti to za to?'' říkala jsem si v cíli. Tohle už nikdy. 

SRPEN - HOSTÝNSKÁ OSMA - KONEC SEZÓNY

Hostýnska osma 2017 s Lenkou Trawinskou 

Možná jsem to brala jako napravení reputace po předešlém závodě. I přesto to nebyl úplně stoprocentní výkon, za mě. Při tomto závodě jsem předešlé roky běžela lépe. Tento závod je ale srdcovka, tak jsem ho nechtěla vynechat. Ráda se zde vracím. 

Po Hostýnské osmě jsem se rozhodla ukončit sezónu a dát si až do odvolání od závodění, přesněji od ultramaratonu pauzu. 

A VRÁTÍM SE, AŽ KDYŽ SE NA TO BUDU CÍTIT. MOMENTÁLNĚ MÁM JINÉ PRIORITY. O TOM UŽ JSEM PSALA V JEDNOM DŘÍVĚJŠÍM ČLÁNKŮ. 

Autoreflexe po závodě 1. část

'' OPRAVDU VŠECHNO CO VE SVÉM ŽIVOTĚ DĚLÁTE JE OVLIVNĚNO VAŠIMI VOLBAMI. MŮŽETE SI ZVOLIT BÝT OBĚTÍ, NEBO ČÍMKOLIV JINÝM BUDETE CHTÍT. ŽIVOT JE VOLBA. A TATO VOLBA JE JEN VE VAŠÍ MYSLI. ''

Doufám, že tento krátký citát na úvod vás přiměl zamyslet se. Mě rozhodně k zamýšlení přivádí. 

Nechat se vystresovat situacemi, které neumíte ovlivnit, nebo věcmi mimo vaši kontrolu?

Př.: Budu se při závodě soustředit na to, že nemám dost natrénováno. Budu se soustředit na to, že se cítím slabě. 

To je však negativní. Proč se nesoustředit tedy na věci, které mohu nyní - tady a teď ovlivnit?

Ta situace, kdy nemohu, zde však ještě není. Vždyť jsem ještě nic neuběhl(a). Je to jen ve vaši mysli.

Jak tedy myslet správně?

Nebudu vám tady nutit, ani říkat,  co byste měli či museli dělat v těchto chvílích. Každý má své rituály. 

Co je však podstatné?

Zaměřit se na situace, které můžeme ovlivnit. Nikoli na situace, se kterými už nic neuděláme. 

Po zaznění startovního výstřelu je už zbytečné přemýšlet, jestli máte dost jídla, či náplast. To už nyní neovlivníte. To jen obrazně. 

Dech

Co se děje v době před startem? Z fyziologického hlediska se zvyšují hladiny adrenalinů a dalších ''stresových'' hormonů v krvi. Jedná se o tzv. situaci boj nebo útěk. Jednodušeji se jedná o stres. Tělo se začíná na daný výkon připravovat už minuty před začátkem výkonu. Laicky řečeno tělo se jakýmsi způsobem zahřívá. 

Jedná se o správný stres, který při konstruktivním použití může zaručit kvalitní výkon. Nesmíme se však nechat rozhodit, příliš  bezdůvodně se vystresovat, nebo naopak sklouznout k úplným stavům apatie. Poté výkon nemusí být tak kvalitní, jak bychom si představovali. A smutné je, že s těmito situacemi můžeme pracovat. Můžeme se naučit před závodem uklidňovat a díky tomu podat kvalitnější výkon. 

JAK SE ZAČÍT HODNOTIT PO ZÁVODĚ? JAK HODNOTIT DANÉ SITUACE?

Co jsem vám nyní nastínila, vám může pomoci pochopit vaše vnitřní rozpoložení, doufám.

1. CO JSEM UDĚLAL(A) PŘED ZÁVODEM?

Najedl(a) jsem se dostatečně kvalitních potravin? Byl(a) jsem dostatečně vyspaný(á) či odpočatá a to fyzicky i psychicky?

Šel/šla jsem do závodu s klidnou myslí?/ bez zaobírání se nepodstatnými myšlenkami či myšlenkami nesouvisejícími se závodem? Byl(a) jsem opravdu TADY A TEĎ? Nebo jsem zde byl(a) jen fyzicky a mentálně jsem ''lítal(a)'' myšlenkami jinam? 

TO JSOU MALÉ, NA PRVNÍ POHLED NEPODSTATNÉ DETAILY, ALE NA VŠEM ZÁLEŽÍ

Tyto drobnosti mohou váš výkon radikálně ovlivnit a proto je dobré, si po každém ultramaratonu i jiném závode, zhodnotit si celý závod. 

Ne však jen v mysli. Napište si tyto situace. 

CO JSEM MOHL(A) UDĚLAT LÉPE? 

Snažte se však sebe hodnotit objektivně a hlavně konstruktivně. Děláte to sami pro sebe. Čím upřímnější ve svém hodnocení sami sebe budete, tím větší máte šanci, zlepšit se. A nejen při závodě a při sportu, ale i v životě. 

BUĎME UPŘÍMNÍ SAMI K SOBĚ

 Ke komu jinému, když ne k sobě? 

Při hodnocení sebe sama, bychom měli nehledat jen naše zápory, ale i klady. Obojí je důležité. Ne však jen negativní a hlavně ne, nekonstruktivně negativní. 

Díky špatným situacím, najdeme chybu, kterou zlepšíme. Díky pozitivním situacím, díky nalézaní ve špatném to dobré se pozitivně motivujeme k dalším kvalitním, vytrvalým výkonům. Obojí je důležité. 

Uvedu vám dva příklady.

Jak je to špatně: ''Jsem blbý(á), nestojím za nic. Vždy to pokazím. To nemá cenu.'' 

CO NEMÁ CENU? PROČ SE SHAZUJI? TAKOVÁ VĚTA, ČI TVRZENÍ NÁS V BUDOUCNU NIKDE NEPOSUNE. SPÍŠE NÁM UŠKODÍ. 

NEBUDE LEPŠÍ ŘÍCT TO TAKTO?

Jak je to dobře: ''Dneska se mi opravdu nedařilo. Co bylo příčinou? Měl(a) bych více zapracovat na motivaci a vytrvalosti. Fyzická kondice nebyla, jak jsem po dnešku zjistil(a) nejdokonalejší. Je tedy na čase začít na tomto nedostatku pracovat formou tréninku. 

VIDÍTE ROZDÍL MEZI PRVNÍM A DRUHÝM TVRZENÍM?

 U druhého tvrzení máme mnohokrát větší šanci se ve výkonu zlepšovat. Jedná se o konstruktivní hodnocení. Nebudu si škodit a shazovat se. Najdu chyby, které ale musím správně pojmenovat, abych s nimi dokázal(a) pracovat.  Jen tak tyto chyby mohu do příště zlepšit. Pokud se však jen shodím, tak nikdy nezjistím, jak bych se příště mohl(a) zlepšit. 

NAPIŠTE SI, CO CHCETE DO PŘÍŠTĚ ZLEPŠIT
Zhodnoťte si daný závod. Nyní už víte, jak hodnotit konstruktivně, aby hodnocení mělo smysl. Vyzkoušej to. Napiš si hodnocení na papír. Postupem času zjistíš - až bude takových cca 10 nebo 50 nebo více hodnocení, že se opravdu zlepšuješ. Můžeš se dívat, jak postupuješ ve svých cílech a výsledcích dále a dále. Vyzkoušej to VĚŘ SI. TO ZVLÁDNEŠ. TO DÁŠ.  TY JSI TA JEDINEČNÁ OSOBA, KTERÁ MŮŽE SAMA SEBE ZMĚNIT, A NĚKDE SE POSUNOUT.

DRŽÍM PĚSTI. DOUFÁM, ŽE VÁM BUDE TENTO ČLÁNEK UŽITEČNÝ :) MĚJTE SE RÁDI.
A MYSLETE POZITIVNĚ. TO VŠE A MNOHEM VÍCE VÁM PŘEJE
VAŠE MÍŠA :)

''PO KAŽDÉ BOUŘI JEDNOU VYSVITNE SLUNCE''

Adrenalinové tréninky 3

VYPNOUT MOZEK, CHVÍLI NEMYSLET, JEN BĚŽET A JÍT. SAMA, BEZ LIDÍ, V LEDU A SNĚHU NA JEDEN Z MÁLA KOPCŮ, KDE VÍM, ŽE LIDI V TUTO DOBU NEPOTKÁM. NO NÁDHERA. DOKONALÉ ODREAGOVÁNÍ A NADMÍRU UŽITÝ TRÉNINK

VYTVOŘIT VIZI, POTÉ PLÁN A VYRAZIT - NA SKOK DOMŮ
Chci na Kněhyni. Ještě jsem tam letos nebyla. Jak já to tam miluji. Zvlášť v dnešní době, kdy jsou Beskydy pod návalem turistů. Turisté a běžci mi doufám odpustí, že chci být sama a bez lidí. A tak mám ráda tyto místa. Místa, která vás dobijí potřebnou energií.

MELANCHOLICKÉ POČASÍ

CHCE SE MI BĚŽET?
 Ano i ne. Na Tanečnici sedlo běžím a zbytek trasy pokračuji chůzi. Vychutnávám si kouzlo samoty a nádherné přírody. Božský to klid. To, co moje mysl potřebovala.

CESTA NA VRCHOL POKRYTÁ LEDEM

CESTOU NECESTOU
Cestu si náramně užívám, až tak moc, že jsem za chvíli na vrcholu, kde si to úžívám ještě více. Šumící vítr okolo. Vítr, který se možná za chvíli promění ve vichřici.

ASI ZDE ŘÁDILA VICHŘICE

PŘI LEZENÍ NA PAMÁTNÍK SE MÁLEM PŘERAZÍM
Tak to dopadá, když musím všude vylézt :D nakonec se mi zdolání ''vrcholu'' podaří a mohu si dopřát skvělé selfie na památku.

PAMÁTNÍK NA VRCHOLU

ZIMA ZIMA, ZIMA
To je tak, když je frajerce teplo a sundá si jedinou bundu proti větru co má na sobě. A pak ještě rychle foto, než vychladnu :D

ÚSMĚV

UKAŽ TY SVALY :D PÓZA

A TADY MÁM UŽ DOST SAMA ZE SEBE
I TO JE ZPŮSOB JAK SE POBAVIT

SEBĚH

Musím konstatovat, že jsem ráda, že jsem tento trénink přežila. Ne jen že se Knápková neobleče, ale ani ty hole a nesmeky si nevezme.

Vše se ale zvládne. Hold neběžím po cestě, ale kličkuji dolů mezi stromy ve sněhu. Protože bych nerada, aby mě někdo hledal někde v horách s polámanými končetinami. Hlavně že jsem se dobře bavila.

ADRENALIN NADE VŠE

A abych toho neměla málo, tak si musím dát seběh po sjezdovce z Pusteven. Seběh by nebyl problém, kdyby se nezačínalo šeřit. A myslíte, že jsem měla čelovku. To mě ale donutilo běžet rychleji. Dokonce si vysloužím pozdravy sousedů, které opravdu v závalu adrenalinu a soustředěnosti na běh z kopce, nepoznávám.

JAK SI VZÍT Z PROHRY TO DOBRÉ? PROČ SE NA VĚCI DÍVAT POZITIVNĚ?, ANEB TROCHA FILOZOFIE, ALE HLAVNĚ PSYCHOLOGIE A NEJEN TÉ SPORTOVNÍ :)

TADY A TEĎ. VĚŘIT. ŽÍT NE JEN PŘEŽÍVAT. A ZKUŠENOST, AŤ ŠPATNÁ ČI DOBRÁ, NÁS POSUNUJE DÁLE. CO ALE ROZHODUJE? JSI TO PRÁVĚ TY. NE NĚKDO VENKU. VSTAŇ A JDI ZA TÍM, CO CHCEŠ!

KDYŽ SE NĚCO NEPOVEDE?

Můžete mít myšlenky typu: ''Proč já to vlastně dělám? K čemu to dělám? Co z toho mám?'' Člověk je zklamaný, samozřejmě. Není ale to, co z toho máme pocit? Nemusí být pozitivní, může být negativní. Při nedokončeném závodě býváme většinou zklamaní. Po pár dnech, po čase, přijmete tuto negativní zkušenost. Poučíte se. Někdo se poučí dříve, někdo později. Každý člověk je jiný. Každý úspěch i neúspěch jinak snáší.

ROZHODUJÍCÍ JE MYSL, PŘESNĚJI NASTAVENÍ MYSLI

Můžeme si celý život říkat, jak na něco nemáme a jak jsme ve všem neschopní. A nebo můžeme jít a něco s tím udělat. Žádný učený přece z nebe nespadl.
Zvláště v průběhu závodu je důležité udržet si pozitivní nadhled. A čím je závod delší, nebo trvá přes noc, tím je samozřejmě těžší udržet si klidnou a pozitivní mysl. Je třeba to také trénovat.

NĚKDY VYHRAJEŠ, NĚKDY SE POUČÍŠ!

Není o tom vše? Není o tom celý život? Závodění, studium, vztahy a spousty dalšího? Ne vždy se z nás stanou  vítězové. Ne vždy se všechno daří. Je dobré vzít si z toho špatného to dobré. Je dobré dívat se na věci z jiných úhlů. S odstupem času a s nadhledem uvidíte vše jinak.

KDYŽ SI NEVĚŘÍTE, ŽE NA TO MÁTE?

Neměli bychom právě proto jít a udělat to, v čem si nevěříme a zjistit, že na to vlastně máme? Každý z nás má někdy špatné dny. Dny, kdy chce se vším seknout. Zvlášť v dnešní společnosti, kdy jsou nároky kladené na nás ze všech stran velmi vysoké. Ale to, co tě nezabije, to tě posílí. VSTAŇ, VĚŘ SI A JDI ZA SVÝM SNEM. Řekla bych to lépe jinak - Posunuj se malými krůčky ke svému cíli. I malý krok je krok. A NEPONIŽUJ SÁM SEBE A SVÉ OKOLÍ. MĚJTE SAMI SEBE RÁDI... Bez toho se dále neposunete. Budete nabručení na sebe i na celou společnost, která je okolo vás. NENÍ LEPŠÍ SE USMÁT A NAJÍT SI NA TOM ŠPATNÉM TO DOBRÉ. BERTE TO S NADHLEDEM :)

A TAKY POZNEJ SÁM SEBE, JAK ŘEKL SOKRATES

Což je opravdu těžké. Vždyť někdo to dělá celý život.... Přesto je dobré znát sám sebe, alespoň tam, kde to jde. Znát své záporné, ale také kladné stránky. A znát své slabé i silné stránky.

Tak schválně. Vyjmenujte si v duchu deset pozitivních/kladných vlastností na vás samých. Napište si je. Rozvíjejte je. :)

VŠE JE POMÍJÍVÉ A NIC NETRVÁ VĚČNĚ

Neexistují dvě stejné chvíle.  ''Nikdy nic nezůstane stejné.'' jak řekl gymnasta Dann Millman. Je jen tady a teď.
Je na čase se s tím smířit. Život je pak jednodušší.

''MÍSTO TOHO, ABY SE ČLOVĚK DOBRODRUŽSTVÍ DEFINITIVNĚ VZDAL, NAVRHUJE NOVÁ'' Reinhold Messner

A tak člověk jde, a přihlásí se na další závod a pak na další a na další.
A nebo si sbalí minimum věcí, potřebných k životu a vydá se daleko do hor nebo do cizích krajin. A to nám dává smysl. Ať je to volnost, příroda, dobré jídlo, či dobrá hudba. Pocity a prožitky, které zažíváme při těchto situacích.

NĚKDY MÁME POCITY EUFORIE NĚKDY POCITY ZKLAMÁNÍ
Obojí však patří k životu, bez záporných zkušeností, či jistých ''pádů'' bychom se nemohli posunout dále.

NEGATIVNÍ ZKUŠENOST A ZÁŽITEK NENÍ ŠPATNÝ
To jen my jsme manipulováni sociálními sítěmi, že je vše nádherné, krásné, dokonalé a bezbolestné. Instagram nám každý den předkládá tuto zkušenost. Psychika člověka tím pak může jistým způsobem utrpět. Všude okolo sebe vidíme jak je vše krásné a pozitivní. Skutečnost je ale jiná.
Co nás ale posunuje dále? Jedno přísloví říká, že není důležité kolikrát upadneme, ale kolikrát vstaneme, když upadneme. To naše pády, překážky, zklamání a problémy nás posunují dále. Díky ním jsme silnější. Vždy záleží na nás jak k dané věci či problému přistoupíme. Zdolání problémů, tak jako vysokých kopců nás činní silnějšími.

OPRAVDOVOU OSOBNOST ČLOVĚKA POZNÁTE AŽ V EXTRÉMNÍCH SITUACÍCH
Například v průběhu ultramaratonu.

10 + 1 důvodů proč (začít) běhat Ultramaratony?

Tipy pro lidi - běžce či neběžce, kteří váhají jestli si nevyzkoušet nějaký delší závod či ultramaraton. Co získáte? Je toho však mnohem více než deset věcí. Uvádím jen pár z nich. Jaké jsou vaše zkušenosti? 

Po závodě s názvem PŘEŽITÍ  

1. Člověk nemusí brát drogy, stačí endorfiny - látky, které se vám při výkonu vyplaví do krve a způsobují ty radostné stavy, co po výkonu zažíváme

2. Běžet ultramaraton spolu s holemi je efektivnější, než chodit do posilovny. Zapojíte většinu svalu v těle. Komu by to nestačilo, může si přidat zátěž do batohu. Ale kdo by to dělal?  Už tak si máknete.

3. Běžíte či jdete na čistém vzduchu. Užíváte si krásy přírody a okolní krajinu

4. Získáte spoustu přátel či známých na celý život, nebo alespoň na část života

5. Získáte nezapomenutelné zážitky, které vám už nikdo nevezme.

6. Získáte obrovské zkušenosti, které se vám do života určitě budou hodit

7. Zjistíte kde jsou vaše hranice a limity, které existují hlavně v lidské mysli

8. Zažijete krize i dobré zážitky, na které jen tak nezapomenete

9. Naučíte se být sami se sebou a poznáte sami sebe. Jak reagujete v krizových situacích? Naučíte se tyto situace zvládat

10. Těžce získaných věcí, či těžce dosaženého výkonu si budete více vážit

11. Poznáte nové prostředí, podíváte se do kopců či do hor. Každý ultramaraton je jiný a nikdy nezažijete stereotyp. A když budete šikovní, podíváte se i do zahraničí.

Existuje samozřejmě více důvodů proč začít běhat. Záleží jen na vás, který preferujete a zdali berete tento důvod jako podstatný.
Jak se říká, každá stránka má dvě mince. Vyzkoušet se má ale všechno, nebo ne?

Jak jsem se ''kdysi'' dostala k ultramaratonu a proč si nyní dávám pauzu? :)

K ultramaratonu jsem se dostala náhodou. Běhala jsem a běhala. Až jsem zjistila, že se dá v tomto šíleně dlouhém běhání závodit. Ani chvíli jsem neváhala. To budu dělat. A protože jsem se vždy považovala více za běžce, než za běžce na lyžích. Měla jsem naprosto jasno v tom, jakým směrem se budu po gymnáziu ubírat. ''To tě za pár měsíců přejde.'' říkalo mi okolí. Už je to devět let co jsem tomuto sportu propadla. Jak to začalo, probíhalo, proč si dávám pauzu a co plánuji? 

PRVNÍ ZKUŠENOST A PROPADNUTÍ TOMUTO SPORTU 

Před cca devíti lety - dodnes si pamatuji ten okamžik, kdy jsem propadla tomuto sportu. V tu dobu jsem ještě neměla odvahu běhat tak dlouhé kilometrové distance. ............bylo to na nočním přechodu z Lysé hory na Velký Javorník. To jsem ještě 50 kilometrů na tomto přechodu šla. Další rok už jsem to samé běžela.

ZAČALO TO BĚHEM NA LYŽÍCH.....

Začalo to během na lyžích, následně jsem si vyzkoušela pár závodů v Běhu do vrchu. Můj tehdejší lyžařský trenér na sportovním gymnáziu si asi myslel, že je to jen úlet, že mě to přejde. Taky že přešlo. Potřebovala jsem delší trať. Jednou jsem přičichla k takto dlouhým tratím a v tu chvíli už jsem nemohla přestat. Bylo to jako droga. 

Kdysi na gymnáziu na krajském přeboru

''Trenére, prosím, můžu jít těch dvacet čtyři hodin na Lysé hoře? Prosím.'' Nechtěl o tom ani slyšet a to samé má rodina. Trenér nakonec po mém usilovném přemlouvání svolil. Podmínkou však bylo nezranit se. Teta mi den před mou první dvacet čtyři hodinovkou na Lysé hoře, kde jsem si mimo jiné dala svůj osobní rekord, napsala něco ve smyslu ''Doufám, že tam zítra nejdeš.'' Finančně mě rodina podporovala. Někdy mi však chyběla ta psychická podpora. Rodiče nikdy nesouhlasili s tím, že jsem začala tak brzy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého roku běhat a chodit takto dlouhé tratě. Myslím, že nesouhlasí do dneška. Jen začali více respektovat má rozhodnutí. Nebylo moc nazbyt. Já když si něco dám za cíl...tak za tím jdu zuby nehty. :D

Na tréninkovém campu v Sant Caterina na gymnáziu (cca rok 2010)

Podmínku trenéra nezranit se jsem splnila. V pondělí jsem tedy po víkendovém závodu stála v kumbále připravena na trénink s plackou v ruce a osmi okruhy v nohách.

Tréninkový camp v Livigno na gymnáziu (cca rok 2009)

ULTRAMARATONY 

ZAČÁTKY  
Samozřejmě, že se mi líbilo, když jsem dokončila svou první Beskydskou sedmičku. Ta euforie v cíli je nepopsatelná. Každému bych přála to zažít.
Cílem bylo dokončit. Svým způsobem jsem si asi i vnitřně chtěla dokázat, že na to mám. To nebyla v tomto sportu ještě tak masová účast. Když jsem zmínila, že ''běhám'' ultramaratony, tak se mě lidé ptali: ''Co to je? '' Dnes už se zeptá málokdo, alespoň z běžců.

PRŮBĚH
S ultramaratony jsem prakticky dospěla. Od prvotních závodů s těžkým batohem s množstvím jídla a trekových bot jsem se dostala k lehkému batohu, běhu s holemi a lehkým teniskám. Z kopce jsem místo chůze začínala běhat. Vyžívala jsem se v těchto trénincích. Samozřejmě že jsem kolikrát spadla. Však také téměř na všech elasťácích mám díry na kolenou. Některé z nich jsem si dodnes nezašila.

ZLOM
Psychicky jsem si připadala vyrovnaně až na přelomu dvacátého druhého až dvacátého třetího roku. Věděla jsem už co chci a šla jsem si za tím. Běhalo se mi skvěle. Hlavně už jsem závodění brala jinak a měla jsem nějaké zkušenosti. Z těch zkušeností jsem těžila. Dlouho. 
Začínala jsem více vnímat, že nejde zas tak o trénink a kondici, jak o psychickou pohodu a vyrovnanost.
Přestala jsem to přehánět s trénováním. Tří hodinové tréninky po kopcích jsem postupem času přestala realizovat.

Před startem závodu Běh na Lysou horu v Ostravici  (cca 2010) - běh do vrchu

Při nástupu na vysokou školu jsem navíc pochopila pravý smysl studia. Volného času a času na trénink ubývalo a jiných povinností přibývalo. 
Každý si říká, že studium je pohodička. Ono to tak vypadá. Ale skloubit vše dohromady školu,trénink a brigády bylo rok od roku horší a horší.
Dospělo to až do fáze, že jsem téměř přestala běhat. A běhat po kopcích  - o tom nebylo ani pomyšlení. Výjimkou byly víkendy a prázdniny.

Nakonec jsem se s městem smířila. Trvalo mi to, a to sakra dlouho. Strašně mi chyběly tréninky z dob na gymnáziu. První rok jsem takto protrpěla. 
Následně jsem trénovala pomocí samotných závodů. Jedním závodem jsem se připravovala na závod druhý. Naběhala jsem tím i potřebné kilometry a ušetřila čas.

PŘIŠLA VŠAK KRIZE 
Přestala jsem se zlepšovat a posouvat tak jako na začátku. Odběhala jsem si spousty závodů. Mezi těmi nejtěžšími bylo Pět beskydských vrcholů, Beskydská sedmička, Dvacet čtyři hodin na Lysé hoře, ale i takový Slezský maraton, Lysohorský čtyřlístek, Hostýnská osma a další.

Někdy jsem si delší závody proložila něčím kratším jako Hornickou desítkou či etapovými závody Lysacup, kdy vybíháte každý víkend na Lysou horu z jiné strany a jiného místa.

S Lenkou v cíli závodu Přežití

Mimo hlavní sezónu, kterou mám většinou během léta, jsem se vydala i na závod horských kol.
Tyto zkušenosti však nestačili a já dostala po zimě vizi vyzkoušet si survival. Jednalo se o přírodní víceboj s názvem Přežití. Typ takového závodu jsem si vyzkoušela poprvé a oslovil mě.

NYNÍ 
Balancuji mezi tím vyzkoušet si něco ještě drsnějšího. Např. jiný typ survivalu či jiného přírodního víceboje. Lákají mě i vícedenní závody. Chci chodit pomaleji a vytrvaleji. Tyto typy závodů mě lákaly vždy. Jen jsem na to neměla věk a zkušenosti. Věkově bych si na tento typ závodů už troufla. Nechci jen běhat. Chci se posouvat dále. Určitě ve vytrvalostních sportech. Extrémy také miluji a bez nich to nejde.
Zvolním. Plánuji pár kratších závodů, ale už ne čistě ultramaratony - možná s výjimkou jednoho, který si nenechám každoročně ujít.

PROČ TEDY TA PAUZA?
Nemám čas na trénink. Ano, máme čas jen na to, co považujeme za prioritní. Já se ale z určité životní etapy potřebuji posunout dále. Nejde v cíli jen o závodění v ultra. Jde hlavně o to, aby z toho člověk měl radost. A na to občas bohužel zapomínáme. A v cíli si uvědomíme, že se honíme za ničím. Ne, že bych to,co jsem si zaběhla brala jako nic. Jen už to není taková priorita. Hodně práce, škola a není na vše čas. O dalším ani nemluvě.
 Fáze něco si dokazovat mě už dávno přešla. 

A JESTLI BUDU JEŠTĚ BĚHAT ULTRA?
Uvidím. Možná ano, možná ne. Dávám tomu čas, který ukáže zbytek.