Ultratrail, startující v pondělí 28.12.2015 byl tentokrát situován do Trojanovic, kde probíhal start a cíl závodu. Jednalo se o třetí etapu závodu s názvem CZECH ULTRA TRAIL TOUR. Náročný, a přesto běhavý závod v domácím prostředí, provázen menšími krizemi, byl zároveň skvělým tréninkem na 24 Hodinovku na lysé hoře.
REGISTRACE
V neděli 27. Prosince pospíchám k večeru na registraci na závod do nedalekého hotelu Beskyd. Přesto že jsem místní, tak mám obavu ze znalosti trati, jelikož mi úsek mezi pátou a sedmou kontrolou mi nic neříká – místa jako Kladnatá a Kudlačena mi nejsou známá. Jsem ale ubezpečena pořadateli, že trať je dobře značená a že mapu ani nepotřebuji. Dobrá, jsem více v klidu.
START ZÁVODU
V pondělí ráno vyrážím v 7:15 na místo startu. Jsem zde akorát včas. V 7:30 začíná rozprava k trati s ujasněním trasy s podrobnostmi postupu na kritických místech. Osmou hodinou ranní je odstartováno a parta šílenců vyráží vstříc výzvě.
ZAČÁTEK ZÁVODU
Tempo závodu mi sedí. Oproti etapě v Jeseníkách, kdy mi soupeři utekli hned po startu, jsem spokojená.
Z Pinduly následuje delší stoupání na Černou horu a na Pustevny a Radhošť. Jedná se o jednu z mých tréninkových tras na závody, jejíž profil dobře znám. Vím, co mě čeká. Je to stoupání, patřící mezi náročnější v tomto závodě. Dá se to ale zvládnout.
Náročnější byl tento úsek více psychicky než fyzicky, tím že se dlouho táhl.
ROZBÍHÁM TO
Z vrcholu Radhoště na Pustevny se rozbíhám. Nejedná se sice o úplnou rovinu, přesto do mírného kopečka běžím.
Cestou na Pustevny potkávám své soupeřky, a povzbuzuji je. Běžíme společně, poté se mi ale podaří utéct, i přesto, že nezrychluji a jen udržuji tempo běhu. Samozřejmě že mě motivuje domácí prostředí.
Z vrcholu Radhoště na Pustevny se rozbíhám. Nejedná se sice o úplnou rovinu, přesto do mírného kopečka běžím.
Cestou na Pustevny potkávám své soupeřky, a povzbuzuji je. Běžíme společně, poté se mi ale podaří utéct, i přesto, že nezrychluji a jen udržuji tempo běhu. Samozřejmě že mě motivuje domácí prostředí.
JÍDLO
Z Pusteven pokračuji přes Bařiny na Podolánky. Cesta na Podolánky, jako by byla nekonečná. Poté běžím na Kladnatou a Kudlačenu. Tyto místa neznám, přesto, že jsem místní, jelikož tak daleko nikdy neběhám.
Probíhám přes Horní Bečvu a mířím směrem na Martiňák do kopečka. Na Chatě Martiňák je skvělé občerstvení. Za normálních okolností bych si vzala sůl, ale je mi při pohledu na ní špatně. Proto to raději neriskuji a beru si dvě půlky chleba se slaninou a banán. Doplním do camelbagu pití. Kousnu dvakrát do chleba se slaninou a vybíhám, ať zbytečně neztrácím čas a jím za běhu. Naštěstí jsem za ty roky závodění už zvyklá jíst za běhu a tak moc neztratím. Jsem posilněna a cítím se skvěle. Jídlo, jako by mi dodalo energii. Přesto mi chybí magnesium. Musím to překonat. Motivace je opět zpět, a to je důležitější. S pořadateli a ostatními běžci se bavím, že to už nějak dokopeme do cíle.
Z Pusteven pokračuji přes Bařiny na Podolánky. Cesta na Podolánky, jako by byla nekonečná. Poté běžím na Kladnatou a Kudlačenu. Tyto místa neznám, přesto, že jsem místní, jelikož tak daleko nikdy neběhám.
Probíhám přes Horní Bečvu a mířím směrem na Martiňák do kopečka. Na Chatě Martiňák je skvělé občerstvení. Za normálních okolností bych si vzala sůl, ale je mi při pohledu na ní špatně. Proto to raději neriskuji a beru si dvě půlky chleba se slaninou a banán. Doplním do camelbagu pití. Kousnu dvakrát do chleba se slaninou a vybíhám, ať zbytečně neztrácím čas a jím za běhu. Naštěstí jsem za ty roky závodění už zvyklá jíst za běhu a tak moc neztratím. Jsem posilněna a cítím se skvěle. Jídlo, jako by mi dodalo energii. Přesto mi chybí magnesium. Musím to překonat. Motivace je opět zpět, a to je důležitější. S pořadateli a ostatními běžci se bavím, že to už nějak dokopeme do cíle.
GEL
Z Martiňáku směrem na Kněhyni si dám ještě preventivně jeden gel. Opravdu to pomůže. Předbíhám pár lidí. Otázkou je, jestli ne spíše psychicky, než aby to zanechalo účinek. Cítím se ale plná energie, tak asi ano. Krize při stoupání na Martiňák, jako by byla rázem pryč. Až se sama sobě divím, kde jsem tu energii nabrala. V duchu stále myslím na to, abych to nevzdávala.
Z Martiňáku směrem na Kněhyni si dám ještě preventivně jeden gel. Opravdu to pomůže. Předbíhám pár lidí. Otázkou je, jestli ne spíše psychicky, než aby to zanechalo účinek. Cítím se ale plná energie, tak asi ano. Krize při stoupání na Martiňák, jako by byla rázem pryč. Až se sama sobě divím, kde jsem tu energii nabrala. V duchu stále myslím na to, abych to nevzdávala.
MÁM KŘEČE
Směrem na Kněhyni to rozbíhám. Přesto po asfaltu nakonec chvíli jdu. Začínám mít šílené křeče. V duchu nadávám na asfalt a na to, že jsem si s sebou nepřibalila do baťohu magnesium. Sílou vůle ale tento stav překonám, nebo spíše potlačím. Bolest totiž stále trvá.
Směrem na Kněhyni to rozbíhám. Přesto po asfaltu nakonec chvíli jdu. Začínám mít šílené křeče. V duchu nadávám na asfalt a na to, že jsem si s sebou nepřibalila do baťohu magnesium. Sílou vůle ale tento stav překonám, nebo spíše potlačím. Bolest totiž stále trvá.
KONEC KRIZE
Krize odezní až směrem na Kněhyni. A to jen díky tomu, že poznávám trať, na které jsem běhala dříve přespolní běh. Zastihují mě v tu chvíli nostalgické vzpomínky na mé běžecké začátky. Vždyť přesně na téhle trase jsem dříve běhávala. To není možné, říkám si v duchu. Nebyla jsem zde od základní školy. Což bude takových deset let. Prostředí mě zase motivuje a já se rozbíhám. Rovinky a seběhy běžím, a do kopečka jdu svižnou chůzi za pomocí holí.
Krize odezní až směrem na Kněhyni. A to jen díky tomu, že poznávám trať, na které jsem běhala dříve přespolní běh. Zastihují mě v tu chvíli nostalgické vzpomínky na mé běžecké začátky. Vždyť přesně na téhle trase jsem dříve běhávala. To není možné, říkám si v duchu. Nebyla jsem zde od základní školy. Což bude takových deset let. Prostředí mě zase motivuje a já se rozbíhám. Rovinky a seběhy běžím, a do kopečka jdu svižnou chůzi za pomocí holí.
VIDINA CÍLE
Následuje dlouhé stoupání na Skalíkovou louku. Tělo je unavené a stoupání se zdá těžší, než ve skutečnosti je. V duchu si říkám: „Makej, už tam budeš.“ Na asfaltovém mírném stoupání směrem na Pustevny to rozbíhám. Je zde už velká vidina cíle. Je krásné zde na Pustevnách opět být po tak dlouhé cestě. V duchu si říkám už jen dolů a do cíle. To ale netuším, co si pro nás pořadatelé připravili.
Následuje dlouhé stoupání na Skalíkovou louku. Tělo je unavené a stoupání se zdá těžší, než ve skutečnosti je. V duchu si říkám: „Makej, už tam budeš.“ Na asfaltovém mírném stoupání směrem na Pustevny to rozbíhám. Je zde už velká vidina cíle. Je krásné zde na Pustevnách opět být po tak dlouhé cestě. V duchu si říkám už jen dolů a do cíle. To ale netuším, co si pro nás pořadatelé připravili.
Běžím po modré a různými odbočkami dolů. Když už si myslím, že se běží do Ráztoky a do cíle vidím značení trati. Sakra, kde to vede. Stmívá se a já nasazuji čelovku a pokračuji už z posledních sil, přesto stále běžím. Chci to mít totiž už za sebou.
Poslední úsek trati běžím přes les, který moc dobře znám, jelikož zde trénuji. Cvakám si poslední tajnou kontrolu a vracím se po šipkách zpět. Nyní už opravdu běžím do cíle. Asfaltový úsek mi dává zabrat. Ale vidina cíle je vyšší. Je to pár metrů. Rozbíhám se a přidávám do tempa. ¨
CÍL
Za 9 hodin a 3 minuty strávené na trati jsem konečně v cíli. Celou dobu z Pusteven jsem si říkala, že si v cíli lehnu. Tato situace nakonec nenastala. Při běhu jsem se cítila zničeně. Můj stav ale nebyl, tak špatný jak jsem si na první pohled myslela. Proběhnu cílovým obloukem, dokonce si ani nesedám, odevzdám kartu s kontrolami a jdu se najíst.
Po sezení mám následně problém se vůbec postavit a rozhýbat zatuhlé svaly. Budu se muset protáhnout.
HODNOCENÍ CELÉHO ZÁVODU
Závod byl náročný, intenzivní, bavilo mě to. Na trati jsem stále potkávala známé tváře, což mě motivovalo. Nezabloudila jsem, což je pro mě úspěch. Jednalo se o parádní trénink na 24 hodinovku na Lysé hoře. Čas mohl být o něco lepší, ale to může být vždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat